Podnikavá Joy

Vytře s ním hravě celou kuchyň, při ždímání na něj nemusí sahat, bavlněnou hlavici pak jednoduše šoupne do pračky, která se postará o zbytek. Proč o tom točit celovečerní film? Každý rok se musí v oscarovém (Zlaté glóby, ceny BAFTA) osudí objevit alespoň jeden film, jehož zařazení je přinejmenším nepochopitelné. I v nejrůznějších filmových databázích se pak po prvotním nadšení nejvěrnějších stáhne do průměrných čísel (viz. Špinavý trik). Joy dopadne stejně. Nechtěla strávit svůj život sledováním televize a skrýváním se před světem jako její matka. Její příběh určitě zajímavé úlomky má, ale filmové zpracování není ani pohodové, ani suverénní, nestrhne ani herecky (třeba jako v případě Terapie láskou). Emočně je to (u Davida O. Russella znovu) velmi nestálé, dramaticky povrchní, komediálně nijaké. Vedlejší postavy jsou až nemístně přestřelené, vztahy mezi nimi nejsou komplexní, jak by si možná tvůrci přáli. Pro Jennifer Lawrence měl být tenhle životopis v Russellově podání další slibnou šancí. Sic sází na lehkou vyprávěcí notu, ke mně se té lehkosti ale moc nedostalo. Vesměs zklamání. Ač jsem to čekal. Lawrence tradičně fajn. (30.12.2015)

Kdyby už dávno neměl celou Akademii nasoukanou ve svý zadnici, myslel bych si, že je David O. Russell regulérní začátečník, co se učí, ne zrovna zdařile experimentuje a stále marně hledá vlastní rukopis. Jenže on ji tam má, a nejspíš bude mít i nadále, protože Joy opět zejména zpočátku nabízí koncentrovanou hysterii (postava se tam dokáže rozčílit i nad životem cikády), nekontrolovanej chaos, minimální dávku humoru a nepatřičný absurdno (/surreálno), což akademikům bůhvíproč imponuje, respektive imponovalo už v minulosti. Časem se to teda zaplaťpánbů jakž takž srovnalo a zhruba uprostřed se Russell za vydatný pomoci perfektní Lawrence nadechuje ke svý nejsilnější pasáži vůbec, nakonec to ale jako životopisnej celek pořád příliš nezapůsobí. Tak jako tak - for what it's worth - za posun vpřed jednoho slabýho režiséra Hollywoodu se tenhle kousek považovat dozajista dá. (28.12.2015)

Docela dobrý film o tom, že když něco chceme, musíme si za tím tvrdě jít. Bohužel až od druhé poloviny stopáže. První půlka filmu je neuvěřitelnej eintopf, kdy jsem fakt cca padesát minut přemýšlela, co že mi to vlastně naservírovali. Všechny postavy jsou na začátku filmu tak divný, zvláštně se chovající a třeštící, že mi hlava nebere ani to, že se s průbojností hlavní hrdinky začnou v průběhu filmu chovat relativně normálně. Takže to, že zhruba střed filmu o něčem je, nezmění fakt, že podlaha už jednou byla vším možným zakydaná, protože ač se následně solidně vytřelo, dlouho čistá nevydržela, ke všemu klouže a závěr filmu dokonce už zase trochu špiní. (14.08.2016)

Trochu moderní pohádka, trochu trpké životopisné drama a trochu "Vlčice z Wall Street". Film Joy je pestrou kombinací životních útrap hlavní hrdinky, která si i pod tíhou dospělých problémů dovedla udržet dětské sny a jednoho dne se je rozhodla následovat. Z herců si kromě Jennifer Lawrence v titulní roli mojí pozornost získal především její nestárnoucí filmový partner Bradley Cooper a hvězdný Robert De Niro. Režisér Russel už po několikáté předvedl, že s herci dovede výborně pracovat. Tentokrát však chyboval ve scénáři. Tím narážím z části na jeho charakteristické poklesy a výpadky v dynamice a na divoké vypavěčské skoky v posledních deseti minutách, kterých obecenstvo mohl milosrdně ušetřit pro dobro všech. Kromě těchto kazů však Joy považuji za kvalitní dobové vyprávění. 7/10 (10.01.2016)

Dlhší čas som mal problém naladiť sa na tú správnu vlnu, keďže to prevedenie sa mi zdalo až príliš temperamentné a navyše pri postavách, ktoré mi vôbec nevyhovujú, v sledovaní som pokračoval vlastne len kvôli Jennifer Lawrence a nápadu s mopom, ktorý sa mi kvôli svojej netradičnosti pozdával a našťastie sa to časom trochu upokojí a už sa mi na to príjemne pozeralo. Keď sa už dej začne venovať tomu hlavnému, úroveň filmu ide podstatne vyššie, pričom to ideálne graduje až do konca, či už vďaka zapojeniu televízie, ale aj finančných problémov, takže ma to vlastne stále bavilo len viac, no najväčšiu zásluhu má na tom aj tak jednoznačne Jennifer Lawrence, ktorá si to celé berie pre seba, jej postava ma veľmi bavila, či už svojou vytrvalosťou, ale aj inteligenciou a vzťahom k ostatným a tak som si len celý čas prial, aby jej to všetko vyšlo. Len škoda, že ju lepšie nepodporia vedľajšie postavy, jedine Bradley Cooper je tu ten správny sympaťák, asi ešte nikdy mi takto nevyhovoval, no tým to končí, ten zvyšok už nestojí za nič. Absolútne nezaujímavé postavy a dokonca aj Robert De Niro mi bol úplne ukradnutý. S Davidom O. Russellom moc skúseností nemám a asi sa ani nestanem jeho väčším fanúšikom, ale až na ten úvod mi to celkom vyhovovalo, pekná vizuálna stránka, občas mi výborne sadla kombinácia obrazu so zvolenou hudbou a ani sa to nesnažilo prehnane hrať na emócie. Takže znovu si to už asi nepozriem a neviem, ako by ma to bavilo bez Jennifer Lawrence, ktorá je tu bezpochyby hlavným kladom, ale takto ma to až na ten úvod dosť bavilo a tak nebudem hodnotiť horšie. 73% (02.01.2016)