Obsahy(1)
Polohraný dokument zachytil sugestivním způsobem tvorbu českého skladatele, aniž by jeho tvůrci opakovali stokrát známá fakta. Snímek zvítězil na Mezinárodním festivalu Arts&film 2013 v Telči, kde získal Grand Prix Vojtěcha Jasného. Umělecký dokument, ve kterém se autoři snaží formou jednoduché symboliky, která zároveň navodí atmosféru hlubokého prožívání, ukázat v kontrapunktu těžké duševní stavy hudebního génia v posledních letech života, kdy zároveň vytvořil svá stěžejní díla. Forma dokumentu je obrazově řešena velmi zajímavou a emotivní kamerou, která je ve velké části pohledem jakoby ze strany Smetanových očí, kdy ale jeho nikdy neuvidíme. Dokument vychází z poslední části života Bedřicha Smetany, a z deseti let, kdy tvořil v hluchotě svá stěžejní díla a přitom žil téměř v izolaci s hučením v hlavě, které mu dovolovalo pracovat tak maximálně dvě hodiny denně. To celé končí jeho odvezením do ústavu pro choromyslné v Praze, kde po třech nedělích umírá. Z Jabkenic, přes okno jeho pracovny, jsou činěny obrazové výpady do jeho života. Po dlouhém hledání byla pro provázení dokumentem vybrána herečka Jitka Molavcová. Ta v dokumentu symbolizuje jakési Smetanovy vzpomínky, je k němu vždy laskavá na rozdíl od jeho ega a prostředí, kde posledních deset let žil. Přesto ve velkém kontrapunktu k tomu, co duševně prožíval, tu z něj prýštila úžasná hudba. Paní Molavcová také namluvila komentář mimo obraz. Hlas Smetany namluvil Ladislav Mrkvička. (Česká televize)
(více)Recenze (9)
Dokument, ktorý je vedený inak, ten štýl nemusí každému sedieť. Je stvárnený dosť umelecky s orientáciou na tvorbu majstra a hudobné vložky tomu zodpovedajú. Často sú až rušivé a nevhodne vybraté. Nedá sa povedať, že by šlo o životopis, šlo naozaj skôr o tú formálnu umeleckú stránku: https://dokumenty.tv/bedrich-smetana-zivot-zity-zaziva-dokument/ ()
V době dvořákovského běsnění natočit film o Smetanovi je řádné a správné (tři hvězdy), ale potom už nic. Ani vozíček z lipových dřev drkotající po hlíně (viz Nohavica) to nevylepší. Povinné znalosti pro žáky hudební výchovy 6. třídy ZDŠ v barvě, případně pro dospělé, kteří si chtějí tyto znalosti znovu vybavit - nikoli prohloubit! S uměleckým dokumentem, jednoduchou symbolikou, atmosférou hlubokého prožívání, zajímavou a emotivní kamerou, atd. jak to komentuje Česká televize, to ovšem mělo velice málo společného... A tak musím nakonec, chtě nechtě, jednu hvězdu přece jen ubrat. ()
Obrazově i hudebně poutavé, kdy obraz je v perfektní symbióze se Smetanovou (i jiných autorů) hudbou. Přitom tam cítím silný autorský otisk, snahu o to, aby z toho nebyl jen další suchopárný dokument s netečně odříkávajícím komentářem. Takže jsem uvítal všechna ta „osvěžení“, jako byly např. krátké minifilmečky s Jitkou Molavcovou, táhnoucí dobové propriety vo vozíku kdesi na polní cestě, jenž zajímavě uvozovaly jednotlivá údobí Smetanova života. I jednotlivá vystoupení Molavcové, jakož i příjemný doprovodný hlas její a Ladislava Mrkvičky tomuto dokumentu dávají zajímavý nádech. ()
Je to hrůza. Dokument nemá vůbec žádnou informační hodnotu, vše co je zde řečeno za padesát minut se dá dozvědět za tři minuty na wikipedii. To by nebylo tak hrozné, pokud by byl film dobře zpracovaný, jenže on není. Navíc místo dokumentu o Smetanovy dostanete dokument o Molavcové jak tahá žebřiňák. Scénky s žebřiňákem totiž zaberou celých dvacet minut dokumentu. Tento film je opravdu dobrý jenom pro lidi, co neumí číst a nenajdou si ty informace na internetu. ()
Bohužel musím přiznat, že forma dokumentu mi vůbec nesedla, příliš mnoho scén s pokusem o vytvoření atmosféry a dojmu, který se ovšem pro mě míjel účinkem, buď nekorespondoval s mým dojmem z té které scény nebo informace, která touto scénou byla doprovozena, nebo byla příliš dlouhá na úkor ostatních informací ve filmu. Třeba hlas Mrkvičky občas přeříkává myšlenky mladého Smetany a přitom zní stařeckým unaveným hlasem, který se k obsahu absolutně nehodí. Scény s Molavcovou byly zase často právě příliš dlouhé a buď příliš doslovné (panenky v kolíbkách) nebo rušivé (třeba když v mužském oděvu hraje na harmoniku). Škoda, protože oba herce mám rád, ale zde prostě neměli dobře napsané party. Symbolika nbala na můj vkus moc těžkopádná, spojení káry vláčené životem s kusými informacemi o Smetanově životě na mě nepůsobily tak, že bych se více vcítil do skladatelova osudu, spíš jsem pořád viděl Molavcovou táhnoucí káru po cestě, přičemž do toho něco říká. Mně osobně sedí buď spíš klasický dokument (na obdobném poli třeba Mahlerův Dvořák v Americe) nebo pokud bych chtěl něco dramatičtějšího, tak hraná rekonstrukce. Protože spíš přichází porovnání s tím prvním, pak dle mého lze přeříkávání "suchých faktů" značně vylepšit uměním je vhodně seřadit, umět vypíchnout podstatné, umět napsat scénář tak, aby proudil fantazii a zvědavost. Asi jako dobrý učitel dějepisu, který dokáže dějiny převyprávět jako dobrodružnou knihu. ()
Reklama