My Home
Obsahy(1)
Poslední rodinný dům uprostřed masivní výstavby v kyjevské čtvrti Pozniaki. Příběh svérázné rodiny, která se nebojí bojovat proti developerům, státnímu systému i svým vlastním problémům. Natalia Jurčenková žije se svými dvěma manžely pod jednou střechou. Zatímco se starají o své čtyři děti, několik prasat a malé stádo neposedných koz, developerské společnosti chtějí úpěnlivě získat jejich rodinný dům, který zůstal jako poslední v rychle se rozvíjející moderní čtvrti Kyjeva – Pozniaki. Optimismus pravoslavné rodiny nenaruší ani nejmladší dcera, která konvertuje ke svědkům Jehovovým. Jáma je příběhem o udržování rodinného štěstí navzdory veškerým problémům, se kterými se tato netradiční rodina musí potýkat. Film Jiřího Stejskala byl s úspěchem uveden na řadě mezinárodních filmových festivalů. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (11)
Režisér uvedl, že Natašu navštívil těsně před revolucí na Majdanu, ale rozhodl se ty události do filmu vůbec nezařadit. Jednak proto, že "ta beznaděj národa těsně před revolucí je z filmu cítit" a jednak proto, že ten film je "daleko univerzálnější a neměl by být ukončen záběry z revoluce". - OK, režisérův záměr chápu, ale vidím to přesně naopak: Jestli něco mohlo v mých očích tomu -lehce rozplizlému- dokumentu pomoct, tak právě takové krátké dějinné zarámování celého příběhu. Podobně, jako když Špáta zakončil Největší přání II. geniálním záběrem z Národní třídy '89. Škoda, že tady nic takového není. ()
Rudá Soňa v boji proti developerům a zároveň stará bába na smeťáku smrdící pod okny slušným lidem v panelácích. Pohled je sice představen pouze ze strany farmářů, avšak jejich stanovisko je podáno se satirizujícím nadhledem, které dehonestuje představu hodných prostých lidí a zlých developerů. Nevím jestli u dokumentu je podstatnější um režiséra nebo výběr tématu, ale z Jámy na mě čišel příjemný balanc obojího. Pitoresknost všech postaviček, ať už jde o kněze, který s dřevěným křížem káže v metru nebo třeba manžela, který požaduje Nobelovku za několikerou záchranu světa před jaderným konfliktem je vykreslena bez zbytečných urážek, čistě a s nadhledem, z kterého čiší, že režisér pobral více než slušnou dávku psychologického a vizuálního talentu, takže o něm doufám ještě uslyšíme. ()
Vícevrstevnatý dokument, který na osudech "takové normální rodinky" ve druhém plánu ukazuje, jak špatně na tom Ukrajina je. Vedle divácky vděčných figurek (lehce dementní zachránce světa a aspirant na Nobelovu cenu míru Slávek či lidový věrozvěst, kterého v působivé montáži pakují ze všech možných chrámů a modliteben) určitě zaujmou náboženským vyznáním ovlivněné proměny vztahu matky a nejmladší dcery. A samozřejmě Krymský rokenrol, který jak víme Ukrajině i zbytku světa zanotoval Vladimir Vladimirovič ještě svérázněji než Slávek. ()
Nataša, silná to žena. Jiřímu Stejskalovi se podařilo zachytit samotnou podstatu občanské neposlušnosti, nezlomné vůle a urbanistického plánování. Aneb kde Tučkův Plán začíná, tam Stejskal pokračuje s lehkostí sobě vlastní. Fantastický příběh jedné rodiny, která nepodlehla tlaku developerů a uchovala si svobodnou duši. Oslava lidské nezkrotnosti. ()
Jeden z těch povedenějších zástupců dokumentárního trendu „najdi si svého exota“. A může za to nejen umanutá a nezdolná věčná optimistka Nataša, která brání svůj ostrůvek svobody v moři sídlištních králíkáren. Jiří Stejskal totiž očividně ví, co chtěl říci, a jak na tomto malém pozemku přehledně ukázat i mnohem větší (nejen) ukrajinské problémy. ()
Galerie (4)
Photo © 18. MFDF Ji.hlava 2014
Reklama