Noc, ve které přišel ďábel

Německý detektivní snímek s noirovými prvky patří k Siodmakovým prvním filmům po jeho návratu z Hollywoodu přes Francii zpět do vlasti. Scénář se příliš do hloubky nezabývá vlastním vyšetřováním série vražd, spíš řeší morální a životní dilemata konce války v Říši. Líbily se mi svižné a vtipné dialogy, které ústřední téma filmu odlehčily, pěkné herecké výkony a jistá režie. Na pomezí tří a čtyř hvězdiček. (20.08.2016)

Siodmakův příspěvek do škatulky thrillerů o sériových vrazích mohl být naprosto dokonalým filmem, kdyby... kdyby rozhodující měrou nepřispěl k vytvoření legendy o Brunovi Lüdkem, venkovském prosťáčkovi, který neuměl pomalu do pěti napočítat a jehož největší akcí byla krádež palivového dříví. A přitom se podle oficiální verze mělo jednat o fantóma, který 16 let unikal německé policii a páchal desítky sexuálně motivovaných vražd po celém Německu (pro zájemce něco více tady Bruno Lüdke - A serial killer?). Ale zpátky k Siodmakovi. Když si odmyslím ono zmanipulované pojetí celé události, je "Nachts, wenn der Teufel kam" mistrovským filmem, a to po všech stránkách (herci, dialogy, kamera, režie). Siodmakovi se podařilo výborným způsobem vystihnout atmosféru upadající třetí říše, která byla doslova a do písmene parodií na právo a spravedlnost (ale pořád mi vadí, jak z toho vyšel ten chudák Lüdke, jehož případ by mohl sloužit jako učebnicový příklad Justizmord). Takže... mohlo to být za 100, ale z výše uvedených důvodů "jen" za 80. (06.03.2010)

Hodně drsný film, věrně zachycující atmosféru roku 1944. Takový film Noire z 2.sv. války. Film má velmi vynikající kameru, která velmi napomáhá na tíživé atmosféře. Zahráno je to rovněž bravurně. Na filmu se mi nejvíce zdál zajímavý, skutečný a dosud neznámý příběh z války ( který je samozřejmě zastíněn mnoha jinými válečnými událostmi z té doby). Jediné co mi lehce vadilo, že ve filmu byl cítit rukopis německých filmů z 50 a 60 let kterým sem na chuť moc nepřišel. (22.07.2013)

Velmi kvalitní filmové drama v noirovém duchu. Zpracování a děj výborně ilustruje atmosféru doby, byť řešení není standardní, jak má ve správné detektivce být, poněvadž od samého počátku je patrné, kdo je vrahem. Ale pojďme se podívat na příběh blíž. Na začátku je uškrcena servírka z hamburské restaurace při bombardování spojeneckých letců za druhé světové války 1944 a podezření padne na jejího přítele vojáka Williho Keuna, který byl odvolán z fronty kvůli zranění z bojů zpět do vlasti. Vyšetřování se ujímá sympatický komisař Kersten. To vše je silně ovlivněno z vyšších míst gestapa, nikdo totiž není z nich ochoten připustit existenci sériového vraha, tolik asi k filmu. Leč v zájmu úplnosti je nezbytné dodat, že způsob vyprávění může vyvolávat určité rozpaky. (Pozor, možný spoiler!) Vzato kolem a kolem, možná jen trochu zarazí, že zde nebyla zmíněná téměř žádná reálná pochybnost o totožnosti pachatele. Čímž se dostávám k odpovědi na základní otázku, kdo byl ve skutečnosti tím běsnícím vrahem, Bruno Lüdke? Navzdory všemu co je s ním spojeno bude navždy zahaleno tajemstvím a konec vás nechá na pochybách. Přesto přese všechno v zájmu nezobecňování je třeba říci, že temný filmový příběh ani po téměř pětapadesáti letech od svého vzniku neztratil nic na své lákavosti. Nakonec nelze nezmínit také Mario Adorfa, který dokázal excelentně hereckými prostředky vybavit idiotskou postavu Bruna. (10.01.2016)

Nemecko, leto 1944. Fašistický straník je obvinený, že zavraždil servírku. Vraždu však spáchal nekvalifikovaný robotník, duševne chorý Bruno ( Mario Adorf ). Začne vyšetrovanie, ktoré však zďaleka nie je klasickým vyšetrovaním, lebo sa politicky začne pomocou SS zneužívať a prekrucovať... Film nie je klasickou krimi s prvkami noir akoby sa sprvu javilo, ide skôr o manipulovanie vyšetrovania a v prostredí fašistických pohlavárov silnú hru o pravde a lži. Vzhľadom na americkú filmársku minulosť režiséra som očakával silnejšiu vizualizáciu príbehu, ale aj tak je Siodmakov film zaujímavý a precízne spracovaný. (09.03.2018)