Operace San Gennaro

Nadprůměrná šedesátková zábava se známými herci, ovlivněná možná původní Dannyho jedenáctkou (1960). Manfredi je zde výborný, Bergerová patřičně přitažlivá, hlavním (??) organizátorem je šéf Drsného Harryho Guardino (též Harry), dále Adorf, Wolter a jako bonus Toto, u nás neprávem pozapomenutý italský komik populární v 50. letech. Škoda, že se tento film nedostal ve své době do čs. kin, když ho ocenili i v Moskvě... (30.05.2021)

Komedie podařená a skvěle obsazená. Vzdáleně mi připomněla Topkapi Julesa Dassina, má podobný modus operandi, cizinci se spojí s místním podsvětím a také podobný konec. Jen Topkapi se odehrává v Istanbulu. V tomto příběhu je zachyceno prostředí Neapole, včetně lidové pouti, pověr a neapolských písníček. Nino Manfredi je jako vždycky výborný, sekunduje mu Mario Adorf a dvě krásky S. Berger a C. Auger. Z filmu je nejlepší část, kdy se dostanou Maggie, Jack a Dudu do podzemní kanalizace a proniknou do kostela, a také závěr na letišti. (07.03.2022)

Americký gangster se svou společnicí (okouzlující Senta Berger) se připojí k neapolskému gangu za účelem okradení místního patrona sv. Januaria, tedy krádeže šperků, kterými zbožní dárci vyštafírovali jeho sochu. Pěkná šedesátková záležitost, kdy tyhle filmy o rafinovaných loupežích byly v kurzu. Tohle je ovšem komedie, takže je vše náležitě přehnáno a zkarikováno. Vzájemné podrazy, divoké honičky a náhlé zvraty situace se střídají v rychlém sledu. Ovšem okrást světce není jako okrást banku... (19.11.2017)

Heist film, v němž ovšem trojice profesionálních amerických lupičů naráží na jistá italská kulturní specifika. Do příprav a realizace jejich plánu na ukradení klenotů zasahuje pověrčivost místních, autoritativní matróna i pravá neapolská svatba. Naplnění konvencí filmů o loupeži je vinou prostředí, kde nevládne řád, ale chaos, neustále a vtipně oddalováno. Pozornost se po expozici od Američanů odklání, víc prostoru dostávají hvězdy italské kinematografie Nino Manfredi a Totò. Manfredi coby kriminálník, který za svou reputaci vděčí obyčejným lidem, na něž teď pohrdavě shlíží, protože by se rád stal součástí privilegovanější vrstvy, je díky svému dilematu nejplastičtější postavou filmu. Scéna loupeže s množstvím podařených gagů jako z animovaných grotesek (výbušná krysa by už dneska nejspíš neprošla) sice představuje divácky nejvděčnější segment, ale podstata leží jinde. Dino Risi stejně jako v dalších svých filmech vypráví s ironií a cynismem o třídních rozdílech a italské národní identitě. Ta je možná založená na předsudcích, mizogynii, popových písničkách a nedůvěře v politiky (kteří jsou respektováni míň než mafie), ale to nijak neoslabuje odhodlání místních při hájení domácích tradic proti americkým neokolonialistům (jež chtějí symptomaticky ukrást poklad patřící uctívanému světci). Neapol je pohledem Risiho místem možná trochu zaostalým, ale zároveň místem, kde stále přežívá tradiční Itálie, která ještě nepodlehla industrializaci a konzumerismu, což má ovšem dvojsečný efekt. Když už mají lidé bohatství na dosah ruky a vypadá to, že zlato skončí v rukou těch, kteří jej opravdu potřebují (tedy ne církev), kvůli své slepé víře se k dalšímu kroku neodhodlají. Zůstávají stát na místě a žít v chudobě. Za odlehčenou krimikomediální zábavou se tak skrývá nelichotivý, nebo přinejmenším ambivalentní portrét italské kultury a společnosti. 80% (28.06.2022)

Perfektny film o kradezi pokladu od akehosi cloveka zijuceho v Neapole. Nino Manfredi /Pane e cioccolata 1974/ v roli americkeho gangstra bol na urovni ..... to toho este talianske gangy tak jak to vo filmoch vyhladavam. Ako dobre pise fragre, v 60. rokoch minuleho storocia boli tieto filmy v kurze, no ale tu ide o komediu, nie o serioznu kriminalku. Nahanacky nesmu chybat, hraje tu hlavne legendary Toto, ktory je v nasich CZ a SK hnojoch a luzroch hodne neznamy, videl som aj Santera, teda pardon, Maria Adorfa vedla Sama Hawkensa, teda zase pardon, Ralfa Woltera : 90 % (19.09.2020)