Režie:
Gaspar NoéScénář:
Gaspar NoéKamera:
Benoît DebieHrají:
Aomi Muyock, Karl Glusman, Klara Kristin, Ugo Fox, Juan Saavedra, Gaspar Noé, Isabelle Nicou, Benoît Debie, Vincent Maraval, Déborah Révy, Xamira Zuloaga (více)Obsahy(2)
LÁSKA stojí mimo dobro a zlo. LÁSKA je genetická potřeba. LÁSKA je změněný stav vědomí. LÁSKA je tvrdá droga. LÁSKA je duševní choroba. LÁSKA je mocenská hra. LÁSKA přesahuje lidské já. LÁSKA je oslepující světlo. LÁSKA je sperma, tekutiny a slzy. LÁSKA je vzrušující příběh o chlapci, dívce a DALŠÍ DÍVCE. (Aerofilms)
Videa (5)
Recenze (273)
No, fešáčik pekne opálený, to potom môžeš malému synáčikovi vo vani so slzami v očiach šepkať: "Vieš, život nie je jednoduchý...". Veď hej, život nie je jednoduchý, keď si ho poserieš tým, že nevieš od samej radosti, do čoho by si tú svoju cicinu vopchal. Tak sa zvykne skomplikovať život, to máš veľkú pravdu. Prvá signálna sústava a namiesto mozgu žaluď s guľami. ()
Po ohlasech na Enter the Void jsem vpravdě očekával cinefilní zážitek, patřičně odosobněný, bez hlubšího napojení na příběh. Prvního očekávání se mi dostalo vrchovatě - filmové odkazy v prvním plánu, nápadité kompozice, skvělé svícení a jump-cutové stříhání v tom druhém, skvělé vedení příběhu v sofistikovaně narušované chronologii v plánu třetím. Ale o nemožnosti navázat se na jednání postav se mluvit nedá a v tom ohledu mě Noé překvapil. Zobrazení různých podob lásky ve vývoji jednoho, pardon - dvou, vztahů, snímaných skrze tělesnost, poskytuje - podobně jako ve Winterbottomově 9 písních - pozoruhodně silný ponor do nejzákladnějšího a tudíž jednoho z nejzprofanovanějších námětů všech dob, aniž by se tvůrce kompromitoval náporem banality. ()
Gaspar Noé jako pornopatetický deromantizátor. Nejsem si úplně jistý, jestli jsem potřeboval sledovat další režisérovu autopsychoterapii. Už u Enter the Void se dalo soudit, že jeho životním tématem je vyprázdněnost opulentních proklamací, že má problém s rodinou, sexualitou, drogama a že nebyl asi tak úplně chtěným synem. Říkám si, jeslti on neni tak jako lehce monotematický. U Enter the Void jsem mu pod dojmem uhrančivé extatické depky dokázal odpustit i jeho největší slabinu, a to že stejně jako například můj další oblíbený mistr patosu Darren Aronofsky otevírá témata, na která intelektuálně zkrátka asi nemá. Love zdaleka nejde tak na dřeň a intelektuální deficit se tak odpouští mnohem hůře. V Enter the Void přepálil s podivnou paralelou na Tibetskou knihu mrtvých, u Love snahou natočit jakýsi zobecňující manifest pravého obrazu Lásky, který mimoděk právě lásku zaměňuje za závislost a sebedestruktivní jednání za přirozený princip lidského konání. Vše by bylo odpuštěno větší dávkou sebereflexe a zdůrazněním toho, že jde o unikátní příběh bez ambice tvářit se jako obecná pravda, ale několik málo replik odkazujících na režisérovo egohoničství jsou spíše pózou než schopností nahlédnout vlastní slabiny. ___ Esteticky jde o výjimečný zážitek. Sex je zobrazen krásně. Kdyby tohle byl standard pornoprůmyslu, to by bylo na světě krásy. A ani přes explicitní nahotu snímek nesklouzává k samoúčelné vulgaritě. Už jenom kvůli těmto scénám má smysl Love vidět. Zároveň jsem ale neviděl v hlavních rolích Noého filmů horší herce - ve smyslu hereckého povolání, což bude asi s explicitností sexuálních scén úzce souviset. Co jsem si ale užil, je způsob skládání příběhu, kdy nám autor téměř až do konce (který měl jako obvykle přijít mnohem dříve, než přišel), velice pečlivě předkládá indície, na základě kterých divák průběžně totálně střídá své sympatie k hlavním postavám a pravidelně přehodnocuje a doplňuje, svou konstrukci budovaného příběhu. A soundtrack je skvělý. ()
Nie az tak kontroverzne ako som cakal. Explicitne sexualne sceny to ma, no nie je nonstop. Napriek tomu ide o fajn film kde sledujeme okrem inehu pohladu na lasku, zaujimavu hru s farbami, svetlom a hudbou. Pointa sa dokonca tiez zastavila a nejaky ten hlbsi vyznam zrazu zacal v hlave rypat. Zial v suboji v Trierovou Nymfomankou Love prehrava. 70% [10. MFF Cinematik 2015] ()
Nejnovější film Gaspara Noého je naprosto parádní. navíc v příjemném 3D. Na jeden záběr stoprocentně nezapomenu. :D Tenhle film vyvolá novou debatu o uměleckém softpornu. Erotické scény podkreslené Bachem sice nejsou ničím novým (protože Dolanovy Imaginární lásky), ale jejich nádherná otevřenost byla příjemně znepokojující. Vlastně to ani nebyl klasický film, ale filmová báseň. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (9)
- V interiérech je celá řada plakátů na klasické filmy, včetně Zrození národa (1915), M (1931) nebo Zrůd (1932). (NinadeL)
- Murphy (Karl Glusman) pojmeuje svého syna Gaspar. Jeden z bývalých přítelů Elektry (Aomi Muyock) se jmenoval Noé. Dohromady tak tvoří jméno režiséra snímku - Gaspar Noé. (Guilemot)
- Ve scéně v bordelu hraje úvodní téma Johna Carpentera z jeho Assault on Precinct 13 (1976). (Eldrick)
Reklama