Master & Commander: Odvrácená strana světa

Souboj dvou lodí a dvou postav. Přes veškerou snahu zůstává ostatní v rovině emocionálního křoví. Aby ne, určitá neuzavřenost vyplívá i z 15. dílné předlohy, film působí spíš jako prostřední epizoda nějakého seriálu. Co předcházelo a jak budou bude vše pokračovat se bohužel nedozvíme. Bohužel, protože po vizuální, zvukové, dramatické, herecké a dokonce i historické stránce je to v rámci žánru snad maximum možného. Mimochodem, žen je v tomto filmu tak polovina než v 'Lawrenci z Arábie', po zhruba polovinu času. Čili jedna, asi na tři vteřiny. (13.04.2005)

Mimořádně šmakózní námořní vejlet, kterej s léty zraje jak víno. Přitom žádná zbytečná nabubřelost, Crowe je správně uvolněnej, lodní atmosféra Surprise nechce diváka propustit ani po skončení filmu a "LET FLY!" je jednoznačně jedním z nejepičtějčích momentů dobrodružnýho žánru všech dob. A ten zvuk! (28.07.2007)

"Master & Commander" uhrane coby produkčně impozantní projekt, nádherně anachronický vůči dobovým trendům. Kvůli tomu sice nevyhnutelně zůstal kasovně za očekáváními a nestal se startem filmové franšízy, ale to nic nemění na tom, že jeho kvality odolávají zubu času. Obzvláště v dnešní době, kdy digitální efekty už dáno ztratily svůj wow efekt, bere zdejší umanutá autentičnost dech svou bezprostředností a fyzičností. Po vzoru knižní série, jejíž jméno film nese, se vyprávění zaměřuje na vykreslení organismu bitevní lodi a všech aspektů života napříč hierarchií její posádky. Jednotlivé peripetie pak pro zvýšenou dramatičnost představují best of událostí z dob námořních bitev. Důmyslně vystavěný scénář při tom obě linie perfektně propojuje. Stejně tak jednotlivé střihové sekvence i kamerové jízdy pomáhají mapovat topografii lodi, přičemž neustále zpřítomňují reálný rozměr mondénních úkonů i bitevní vřavy. (22.07.2023)

Už si ani nevzpomínám, kdy naposledy jsem se před vyvrcholením filmu přistihl, že napětím skoro nedýchám. Muselo to být dávno a muselo to být u podobného filmu, jakým je Master & Commander. Tohle je nádherné volání starých časů, robustní filmařiny s jasnou vizí, precizním vedením a skvěle poskládanými dramatickými vrstvami. Peter Weir má velitelské schopnosti a nezlomnost kapitána Jacka, zároveň ale zůstává analytickým pozorovatelem jako doktor Stephen. Způsob, jakým jsou vybudovány jednotlivé postavy, jakým způsobem je udržována chemie posádkou, by měl být v nějaklé učebnici filmové taktiky. Během pár minut je člověk na palubě a účastní se plavby, která je zároveň poučná, napínavá i emotivní. Navíc tu vysvítají Weirovy typické duality malých a velkých vesmírů, když se válka, politika a věda ústrojně zrcadlí ve vztazích a rozhovorech postav, aniž by film sklouzával k nějakému přehnanému mudrování. Všeho je tam tak akorát a prach tomu nezvlhne ani navzdory hromské stopáži. Tohle mi ustřelilo hlavní stěžeň. Huzzah! (a ten druhý díl, prosím, dle toho, co nám Peter Weir říkal, to není utopie). (03.04.2011)

Skutečně je neuvěřitelné, z jak jednoduché zápletky dokázal Weir spolu s Russellem Crowem vykřesat tak silný film. Chvílemi jsem skutečně věřil, že jsem na lodi s hrdiny. Mimochodem, všechny postavy jsou zahrané perfektně a já bych snad i uvěřil, že Weir cestoval časem a s ruční kamerou se propašoval na skutečnou loď. (13.12.2009)