Master & Commander: Odvrácená strana světa

Nejlepší námořní/pirátský film vůbec. Najdete tu všechny žánrové atributy, které jsou ale neskutečně umocněné inteligentním, realistickým a atmosférickým zpracováním a dávkou lodní psychologie. Dobře typově vybraní herci v čele s Crowem a Bettanym, suverénní režie. Vezmu-li v potaz, jak jsem byl jako malej odvařenej z shitového ČERNÉHO KORZÁRA, z tohohle bych mě tehdy asi kleplo. (24.05.2010)

Co k tomuhle dodat? Asi nejohranější DVDčko mojí sbírky, které štve sousedy už šestým rokem. Referenční DTS zvuk který slastně trhá ušní bubínky, Russel Crowe ve svý nejlepší roli (ať mi nikdo neříká, že v minulým životě to nebyl kapitán), parádní námořní bitvy, jen tak mimochodem návštěva Galapág a do toho dva námořníci se zálibou v klasické hudbě. Peter Weir už tohle nepřekoná. A jak tak koukám na poslední filmy Russela Crowea, tak asi ani on ne. Celkem viděno asi 10x celé. (24.04.2013)

Nech čakáte čokoľvek, dočkáte sa niečoho iného. Master & Commander je ako James Ivory na vode. Bez fabule veľkofilmu, bez akcie, bez veľkých hrdinov. Psychologická exkurzia do života posádky starej vojnovej lode, jej osobných konfliktov a pravidiel, ktorými sa musí riadiť. Najsvetlejšou scénou vo vojnovom filme by bola úspešná záverečná bitva. Tu je to zber chrobákov poraneným doktorom na tropickom ostrove. Krásna kamera, v tuctoch detailných nuansí vykreslujúca charaktery jednotlivých postáv. Russell Crowe sa objaví na plátne a hneď ho zbožňujete. A k ostatným hlavným si vytvoríte vzťah, akoby ste ich poznali celé roky. Peter Weir je unikátny režisér. (13.11.2003)

Film Petera Weira rozehrává drama o přátelství, odpovědnosti, povinnosti přecházející v posedlost. Hlavním zdrojem napětí ve filmu není samotný hon za Acheronem, ale postoj jednotlivých lidí k němu. Vidíme, jak musí rozhodovat člověk, na jehož rozhodnutí závisí životy mnoha lidí. To celé není podáváno polopaticky, ale prostřednictvím dialogů mezi kapitánem Aubreym a doktorem Maturinem, přítelem s darwinistickými sklony, spoluhráčem klasické hudby a občas i oponentem. Ztvárnění života posádky je podáno velmi přesvědčivě. Posádka věří kapitánovi, který dokáže poznat správnou hranici mezi přirozenou autoritou a nadměrnou tvrdostí. To se snaží dát poznat kadetu Hollomovi, který si nedokáže najít správnou pozici, až se stane v očích posádky příčinou všech špatných událostí. Jeho průchod podpalubím plným námořníků poté, co je jeden z námořníků potrestán za výtržnost proti němu je jednou z nejsilnějších scén. Weirova uměřenost (např. amputace ruky malého kadeta) je zásadní složkou filmu, protože divák není za pitomce. Čím se nešetří, jsou nádherné kamerové průlety okolo plně oplachtěné fregaty, přičemž se posádka chová reálně (část se stará o lanoví, někdo koná potřebu, pěšáci cvičí pořadová...). Zkráta skvěle zvládnuté prostředí, vynikající charaktery a jejich přátelství i rozepře, neskutečná kamera (průlety při klidné plavbě nebo při boji) a zvuk (tříštící se dřevo při zásazích dělovými koulemi je nezapomenutelné), naprosto neznatelné triky (bouře, zásahy) tvoří z M&C pro mne největší filmový zážitek mého života. A ještě lodě. Krásné hrdé lodě. Tohle jsem si přál od doby, kdy jsem se do vrcholného období plachetnic doslova zamiloval. (02.10.2005)

Pokaždé, když se na film dívám, mám chuť přidat mu jednu hvězdičku navíc, jenže to bych už dnes byla asi na sedmadvaceti. V mých očích je tohle příklad dokonalého filmu, nedovedu si představit jakýkoliv aspekt jinak než tak, jak je teď. Příběh velmi konkrétní a realistický, ale celek je zároveň povznášející a esejistický, doufám, že se tahle slova dají takhle spolu použít v jedné větě. Fascinující mi přijde zejména to, že většinou mi takový ten extrémně vyleštěný neviditelný režisérský styl není příliš po srsti: Třeba ve Společnosti mrtvých básníků už je pro mě Weir na hraně - je to o poezii, takže je nakonec v suchu, ale hodně, hodně - a hlavně v závěru - zkouší, co ještě vydržím. V MaC tenhle dojem emocionální manipulace vůbec nemám, vše se mi zdá pravé, civilní, kruté a morálně platné, ach, zkrátka jsem v lásce. Plus vždycky brečím, když slyším ten Mozartovo třetí akt třetího koncertu pro housle nebo jak se ta skladba správně pojmenuje v hudební terminologii. A Španělské dámy už navždy jen čistým hlasem Lee Inglebyho, děkuji. (18.11.2016)