Eichmann show

Záběry ze soudu s Adolfem Eichmannem znají asi všichni, kteří se o nacistické válečné zločince zajímají, ale o lidech, kteří stáli za pořízením těchto snímků neví prakticky nikdo. A to se snaží film napravit a daří se mu to. Mix hraných i dokumentárních záběrů se povedl na výbornou a díky tomu a velmi dobrému obsazení si film uchovává autenticitu a obrovskou vypovídající hodnotu. Eichmann sám by za svůj postoj zasloužil věšet každý den několikrát až do skonání věků. 80% (13.04.2015)

V novodobé historii je tolik zajímavých událostí, které však nikdy nebudou zvizualizovány, protože na to nikdo nedá prachy. Ale kvůli otravné pičovině o tom, jak Bilbo Pytlík devadesát minut unyle přepíná kamery mezi Eichmannem a tisíckrát omletými záběry z koncentráku, rozbije nějaký židák prasátko kdykoliv, jen aby podpořil ten už opravdu otravný globální marketing vlezlého etnika. Než mě zase nějaký ten „spravedlivě“ agresivní obřezanec začne napadat z antisemitismu, rád bych podotknul, že II. Světová válka skončila před sedmdesáti lety a podle odhadů měla kromě těch zhruba pěti miliónů židů také přes třicet miliónů dalších civilních obětí! Tak proč musím, kurva, z téměř každého druhého mejnstrýmového filmu poslouchat jen „žid, žid, chudák žid, koncentáky, holá kost“, až mám toho plnou prdel a sto chutí zařvat dost. Asi víme všichni proč, a kdo chytře sedí na penězích současného filmového průmyslu a podporuje něco, co už zjevně hraničí se šovinismem. Ano, genocida je zlo, rozhodně nijak nezlehčuji jejich utrpení a rozumné připomínání rozhodně není od věci, i když tři roky natvrdo za popírání na druhé straně považuji za bezprecedentní, mocenský kýbl sraček vychrstnutý do xichtu demokracie a svobody projevu a výsměch chartě lidských práv. Když už, tak ale aspoň stejný metr. Holt Arméni nebo Číňani bohužel rozhodující světová média neovládají, takže si je můžeme popírat ostopéro, a filmy o tom, jaká byl nelidská kurva třeba Abdülhamid II nebo Hideki Tódžó, které by si navíc mohly dovolit zaplatit jako lákadlo posilu ze Dna pytle, se tři až čtyři do roka asi nikdy točit nebudou. Eichmann se navíc hodí do toho píár krámu dvojnásob, protože si ho sami ulovili, tak není divu, že o něm toho bylo splácáno téměř dvakrát tolik než o samotném Norimberském procesu. Kdyby to aspoň nebyla taková nudná sračka! Doufám, že jim Gandalf roli pro případnou dvojku o stejně záživných trampotách soudního zapisovatele odmítne, ať na to nemusím zase čumět jen kvůli obsazení. (15.07.2015)

Film jako takový za nic nestojí. Je to tak britské, ale v tom špatném smyslu slova - šedivé, ponuré, nudné... Doteď by mě ani nenapadlo, že o takovém tématu může být natočen takhle nezajímavý, vlastně špatný film. Poselstvím filmu nebylo předat informace o procesu samém, ale o tom, kdy přepnout na jakou kameru, aby to bylo divácky atraktivní. OK, chápu, je to film a ne dokument, ale tahle by to prostě vypadat nemělo. Navíc mi ten pán z kriminálek nikdy a nikde nebyl sympatický. Hvězdy si zaslouží jen autentické záběry - alespoň ty mě dokázaly do příběhu dostat a něco si z něj odnést. (01.03.2016)

Příčí se mi říct, že se mi to líbilo, nebo dokonce napsat, že jsem si to krásně užil. Je to totiž daleko od pravdy, ačkoliv se jedná o dobré drama, které stojí za zhlédnutí. Hraná část se snaží být plnohodnotná a ukázat příběh, který by strhl pozornost sám o sobě, ale na dokumentární polovinu se žel nechytá. A to ani kdyby se lépe vyšperkovala, naštěstí historickým ukázkám nijak nepřekáží, a tak jsem už po několikáté trnul nad tím, co děsivého se dělo a klidně se může při vhodných okolnostech opakovat. (26.01.2017)

Základom úspechu je predovšetkým prvotriedny námet, ktorý je dielom samotnej krvavej histórie, a tak sa vydávame po stopách tvorby historicky prvého dokumentu globálne vysielaného po celom svete. Škoda, že film začína až samotným procesom a nebolo viac priestoru venované aj rozšíreniu toho úvodu ohľadom Eichmannovho dolapenia v Argentíne. Čo sa týka priebehu filmu, tak miestami trochu nevýrazné a to najlepšie si tvorcovia nechali až na úplný koniec. No ja by som dal kľudne prednosť skôr tomu, keby sa film venoval konkrétne Eichmannovmu súdnemu procesu a nie viacmenej zákulisnej tvorbe dokumentu, hoci aj ten kontrast Fruchtmana a Hurwitza mal čosi do seba. (28.04.2015)