Med v hlavě

Užasný příběh, o rodinně pomoci pochopení, a Alzheimerovou chorobou, něco nádherného na to nejdou ani snad najít lepší slova, škoda že nás děda opustil protože byl užasný, i jeho vnučka, která byla užasna statečná a měla velké srdce, film který ve vás zanechá neskutečně moc, slzy v očích se jenom vytváří a celou dobu film provází neskutečný soundtrack, výborný humor ve filmu, prostě skvěle natočeno, hodně smutné ale zaroven krásné. (18.02.2017)

Veľmi dojímavý príbeh na čele so sympatickým deduškom a krásnou krajinou v pozadí. Chcelo by to ale ubrať na trápnosti niektorých "vtipných" momentov a eliminovať sexuálne narážky, pretože ich tam bolo naozaj požehnane. Potom by to už posobilo dostojnejšie a privrela by som aj oči nad niekoľkými nereálnosťami. (12.02.2019)

Reziser Til Schweiger /Schutzengel/ natocil film o starom cloveku, ktoreho dohnala staroba a je evidentne, ze to treba nejako riesit. O komediu tu ani tak nejde, film je to dost smutny, a posmutnela nalada sa vlecie celym filmom. Tempo je pomale a dost nudi, ale v druhej polke sa film zlepsi krasnou prirodou a aspon priemernymi dialogmi. Herecke vykony su aspon na urovni, Til je sympatak, jeho dcera sa dala zniest a stary Dieter Hallervorden rolu zvladal na urovni. Dobra bola aj navsteva Benatok a Velkej Zumpy, teda pardon, chcel som pochopitelne napisat Grand Canal. : 89 % (19.03.2016)

S každým dalším filmem mám čím dál větší pocit, že Til vykrádá sám sebe. Jistě, dá se to nazvat autorským rukopisem, možná to opravdu autorský rukopis je. Til prostě odhanul, co jeho publiku sedí a dělá filmy podle stejné šablony. A tak nějak mu to vychází. Nejsou to artové filmy a není to úplná břečka. Tak něco mezi. Pobaví to, někdy dojme, občas to člověk snese i podruhé. Každý se musíme nějak živit, no ni?! (26.12.2017)

Jsem nucen konstatovat, že si pomalu, ale jistě začínám zvykat na Tilův režisérský rukopis. A to není zdaleka všechno. Já si dokonce zvykl i na jeho dceru, což je skoro na pováženou. V Kouhoutovi na vině mi doslova pila krev, tak jsem musel napsat do Německa, ať s ní doma udělají pořádek. A ejhle! Ono se to povedlo. V rámci svých možností předvádí slušný průměr, což ale nemůžu říct i všech. S čestnou výjimkou Dietera, který tomuhle dojemnému průběhu o stáří dává ten správný šmrnc. Až na ten hodně citový konec, který kupodivu působil i na mě. Buď už fakt stárnu, nebo je to tím, že se blíží vánoce. Kdo ví, já sám ani ne. Ale teď, kolik mám dát? Tak tři a půl, ať nežeru. (11.12.2015)