Bitva o Sevastopol

Nehledám ženu která umí vařit,ale hledám ženu která umí střílet-asi takhle by měl vypadat ten správný inzerát na seznamce který si podá moderní muž vzhledem k historickým událostem které se v určitém cyklu s odstupem času vždycky opakují.Film Bitva o Sevastopol je rusko-ukrajinský snímek o velmi vzdělané mladé ženě,která se jednou rozhodne jít s přáteli místo do kina na střelnici kde se projeví její střelecké kvality a tak je za "odměnu" poslána na 6 měsíců do výcvikového tábora pro odstřelovače.Mezitím začne válka a je rozhodnuto jaký bude její další osud.Její válečná kariéra je velmi pestrá,zastřelí 309 fašistů a má několik intimních poměrů se svými veliteli kteří vždycky za nějaký čas padnou a tak zůstává stále osamocena se svou neomylnou puškou a se svou silnou vůlí žít.Film nabízí také pohled na to,že jakmile se voják stane svými hrdinskými činy určitým symbolem tak ho ve státním zájmu klidně vytáhnou z postele i v rozstřílené košili bez ohledu na jeho fyzický nebo psychický stav.Hrdiny není třeba hledat,jsou mezi námi,ale jen budoucí události je dokážou skutečně odhalit. (29.04.2019)

Co k tomu říct, tentokrát trefil Verbal hřebíček na hlavičku, že bitvy byly jako z reklamy na LEGO, což filmu dost ubližuje. Taky odstřelování Němců ve společnosti Vadima chvílemi působilo jako rozverná taškařice z komiksů. Co mě zaujalo, že vůbec někdo takový jako Ljudmila byl. A co překvapilo, že se mohla ve 42 roce plné bojů dostat do USA. (08.03.2017)

Film byl natočený v době, kdy spolu Rusko a Ukrajina ještě normálně mluvily a vzpomínaly na společnou minulost. Ljudmila se postupně stane chladnokrevným zabijákem, který i lásku řeší poněkud chladnokrevně, milý zemřel, najdeme si rychle náhradu. Bojové scény jsou zobrazeny přesně dle současných moderních trendů, žádné uvěřitelné a finančně nákladné masové aktivity komparsu před kamerou, ale počítačem vyrobené postavičky bojují po boku simulované vojenské techniky. (04.06.2022)

Pokud se jedná o válečné scény, tak se Rusové vytáhli a můžou se směle měřit s trháky hollywoodské produkce. Třeba nálet na sovětskou flotilu jsem si užil a fajn byl i průřez ostřelovačskými akcemi. Ale jakmile utichnou pušky a výbuchy a vstoupí se do soukromí hlavní hrdinky, je režie značně nejistá a to i přesto, že se Julija Peresild strašně snaží. Trochu mi vadil i ten nádech propagandy, kdy Pavličenková apeluje na poněkud dekadentní americkou společnost, aby vstoupila do války a nenechávala v tom ubohé Sověty samotné. Na druhou stranu vykreslení jejího vztahu s Eleanor Roosveltovou bylo podařené a překvapený jsem byl i figurkou politického komisaře, což byla palba do vlastních řad, kterou jsem u Rusů nečekal. Byť to nebylo nic v porovnání s německým filmovým sebemrskačstvím. Další Nepřítel před branami se sice nekonal, ale jako poklona legendární sovětské sniperce je to myslím důstojné. 60% (27.05.2015)

Další válečný film, který je však v leččems jiný- za prvé není americký (i když je tam zoufalá snaha trochu "Ameriky" do filmu dostat) a za druhé hrdinou se stává - žena...Výsledek není špatný třeba bojová scéna na moři si s americkými velkofilmy nezadá, ale místo amerického patosu je tu ruský (sovětský) a takyje to úmorně dlouhé, mnohde nudné...jak říkám, není to špatné, ale zázrak se nekonal....70% (29.10.2017)