Edith a Marcel

Přepsáno v červnu 2019. Edith a Marcel je nostalgickou vzpomínkou romantického básníka, pro něhož je nejprůkaznější nebeskou krásou života vzájemně opětovaná láska. Claude Lelouch vždy rád využíval různorodé světy, propojuje jejich protiklady i různé roviny způsobu bytí, dochází k překvapujícím závěrům naplnění a niterný pocit štěstí nabývá skutečné fyzické obrysy a slastně se usmívá. U Lelouche bývá ženský svět citlivější, křehčí, vzdělanější, zranitelnější a tíhne ke kreativní činorodosti. Mužský svět je plný řvoucích motorů, vzduch je cítit slaným zápachem propocených těl, a obřadně zatínané svalstvo touží dokazovat svou samčí fyzickou nadřazenost. Lelouch nikdy nepřestal být ctnostně chrabrým rytířem - trubadúrem, romantismus si pečlivě připravil vhodná slova i noty, získal barevný souhlas neónového ozáření noci a mezi hvězdy kreslí vše, co představuje lásku. Prominentní zájem je poklonou, ten vedlejší prokazuje autorovu pružnou schopnost k hravosti a představivost volně rozvíjí slova Edithiny písně. Láska je chvění podbřišku a absolutní důvěra. Opětovaná láska je nejdůležitější hodnotou, tak praví básník. Hlavním objektem básníkova úsilí je Édith Piaf (pozoruhodná Evelyne Bouix, též v úloze rozverně lyrické inspirace poety a mladé válečné kmotry Margot de Villedieu), světoznámá a oblíbená francouzská šansoniérka. Lelouch si všímá pouze romantického uhranutí osudovou láskou, která se hltá bez uzardění. Édith se nehodlá zastavit a snaží se uchvátit vše, co si lze představit pod pojmem láska, do svých dlaní a vnitřní svět se otřásá salvou štěstí a kvete uspokojením. Margot je decentnější romantikou, která touží po uhranutí krásou, a přesto si uvědomuje i svou vlastní zodpovědnost. Povinnost k vlasti v utrpení a láska je vzájemným respektem bez sopečných výbuchů a zemětřesení. Protějškem ozvěny lásky celebrit je Marcel Cerdan (sympatický Marcel Cerdan Jr.), boxerský profesionální mistr světa ve střední váze a marocký bombardér ve francouzských sportovních službách. Dobývání Ameriky se stává vrcholem romantického okouzlení životem a láska je nejsilnějším životním zážitkem. Druhým mužským protějškem lyrického krasosmutnění je Jacques Barbier (velmi zajímavý Jacques Villeret), válečný zajatec a plachý osamělý muž. Náhoda vlasteneckého povzbuzení nechává narůst křídla, byť jsou jen vypůjčená a mají omezenou trvanlivost. Jemné souvislosti a paralely jsou rozkošnou filmařskou lahůdkou. Důležitou postavou je Francis Roman (dobrý Francis Huster), poručík francouzské armády a Jacquesův druh z německého zajateckého tábora. Múza ho v dětství políbila a obratné vyjadřování herce je jeho účinnou zbraní při dobývání ženských srdcí. Výraznější postavou je Loulou Barrier (příjemný Jean-Claude Brialy), vynalézavá řešení na všechny strany rozhazující Édithin manažer. Pohodlí hvězdy je na prvním místě. K výraznějším postavám patří Lucien Roupp (zajímavý Jean Bouise), Cerdanův boxerský manažer se vzrůstající nespokojeností se svěřencovou nedostatečnou disciplínou a nevlídný k romantickému oblouzení, překážející tvrdé fyzické přípravě. A vidět je zde také Ginou Richer (sympatická Charlotte de Turckheim), Édithina věrná společnice na koncertním turné doma i v cizině. Z dalších rolí: Jacguesův nejlepší kamarád a druh ze společného zajetí Charlot (Charles Gérard), Marcelova lehce roztrpčená manželka Marinette Cerdan (Micky Sébastian), snobští, zdrženliví a s dceřinou volbou nespokojení Margotiny rodiče (Maurice Garrel a Beata Tyszkiewicz), v nešťastný den vdávající se Margotina sestra (Candice Patou), z přítomnosti nacistů nervózní ředitel divadla (Jean Rougerie), či okouzlující textař s nápady na hity a Lelouchova rozvernost (sympatický Charles Aznavour). Edith a Marcel nemá ambice životopisného filmu, vybírá si jen několik drobností, které dokreslují obzor osudovosti, důvtipně naznačuje neviditelné nitky, které se navíjejí a přibližují oba konce k vytouženému cíli svého hledání. Vítězem filmu je láska a romantismus rozechvívá nozdry žádostivosti. Básník zpívá a otřásá světem. Příjemné, rozverné, nenasytné a pocit osudového štěstí svítí nadějí. (11.07.2009) (méně) (více)