Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Claude Faraldo natočil tento metaforický film bez srozumitelných dialogů a vypráví v něm příběh dělníka Themroca (Michel Piccoli). Ten se pohybuje s matkou a sestrou monotónně ve vyprázdněném bytě, kde jen kukačkové hodiny jeví známku života.
Denně vyráží na kole na nádraží a odtud jede vlakem do práce, kde s dalšími ve skupinách plní leckdy nelogické úkoly (soutěž dělníků v bílých a žlutých montérkách v natírání plotu na bílo a černo). Je propuštěn poté, co ze žebříku šmíruje ředitele a jeho sekretářku (Marilù Tolo). Po návratu domů se pomiluje se svou sestrou a pak vyhodí televizi dírou, kterou kladivem prorazí ve zdi. Když dorazí policie, Themroc pokračuje v destrukci a brání se proti útokům slzným plynem. V noci pak zajme policistu a doma ho se sousedy (mj. Coluche a Miou-Miou) upečou a snědí. Podivná revolta obyvatel proti policii a nejasnému systému dále pokračuje. Vyjasní se smysl celé vzpoury? Zvítězí moc nebo vzbouřenci? (Peabody)

(více)

Recenze (5)

Ony 

všechny recenze uživatele

Když jsem o tomto filmu poprvé slyšela a viděla z něj pár ukázek, nemohla jsem uvěřit, že je tak málo známý. Natěšená na originální surrealisticko-anarchistickou podívanou se skvělými herci jsem si na Themroc brzy našla čas. A už chápu, proč se na něj zapomíná. Ona je to totiž dost zdlouhavá a vyšeptalá rádoby avantgarda. Úporně se snaží strašit obrázkem přecivilizované společnosti a anonymního davu, a přitom nechává komparzisty, aby civěli do kamery. Nicméně živočišnost buřiče Michela Piccoliho je velmi přesvědčivá. ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Práce kdysi polidštila opici, ale kapitalismus již dávno přetáhl šroub – kolo dějin už se nezadržitelně točí zpět, z lidí se stává zvěř chodící v oplocených výbězích a štěkajících své nelidské skřeky, kde poslední zbytky artikulované řeči civilizace zaniklé právě na vrcholu pohybu své dějinné kružnice jako memento mori visí napsány na zdech a plotech a bariérách a ohradách, směřujíc signály lidskému skotu. Na pořad dne přichází nový závod: zpět směrem „dolů“. Kdo první odhodí „lidskou“ schránku modernity, která ještě bují nepovšimnouc si, že již zemřela, dosáhne první svobody nového divocha. Bude to návrat k prvobytně pospolité společnosti, nebo začátek nové dialektické epochy na vyšší rovině? Takovou otázku si nemá cenu klást, protože spadá právě do souřadnic narativu té civilizace, kterou je třeba pozřít. Pozřít bez zahořklosti, bez plánu, bez Deklarace nebo Manifestu, bez strachu. S upřímnou radostí dětí ne nové doby, ale dětí plodících sama sebe a sebe požírajících, a právě v tom získávající nezničitelnost, nesmrtelnost: das Ding každého řádu. ()

Reklama

Olafsson 

všechny recenze uživatele

Unikát! 4 hvězdy, protože jsem měl během filmu a po něm ohromnou chuť udělat přesně to co dělal Themroc (včetně bezskrupulózního zmocňování se krásných žen). POZOR NÁSLEDUJE MENŠÍ SPOILER!! P.S.: Hodně mě pobavil chlápek, Který celý film leštil pečlivě auto, aby ho na konci rozmlátil. ()

Galerie (38)

Reklama

Reklama