Mille milliards de dollars
A Thousand Billion Dollars
Režie:
Henri VerneuilScénář:
Henri VerneuilKamera:
Jean-Louis PicavetHudba:
Philippe SardeHrají:
Patrick Dewaere, Michel Auclair, Caroline Cellier, Charles Denner, Anny Duperey, Jeanne Moreau, Mel Ferrer, Jean Mercure, Jean-Pierre Kalfon, André Falcon (více)Obsahy(2)
Patrick Dewaere jako neúplatný novinář rozkrývá miliardové machinace nadnárodní společnosti... Anonym oznámí Paulu Kerjeanovi, redaktorovi La Tribune, že má kompromitující materiály o známém politikovi. Ambiciózní novinář bez váhání „odhalí“ politika v novinách. Příliš pozdě zjišťuje, že byl zneužit v aféře, která přesahuje hranice Francie a jejíž kořeny sahají téměř do historie. A nad všemi těmito událostmi je lidský a profesionální imperativ publicisty, člověka, který má v rukou jednu z nejsilnějších zbraní tohoto století. (Česká televize)
(více)Recenze (34)
mam uctu k reziserskej praci Verneuilla /Krava a Zajatec 1959, Melodie Podzemi/ , ale tuna sa podla mna sekol. Film ma sice pomale tempo a la Jean pierre Melville, ale miestami hlavne v strede je to tempo doslova ospale a nic sa nedeje. Prilis vela sa keca, a nic zaujimaveho sa nedeje - keby aspon dali do filmu jazdu autakom bez pneumatik po diskoch alebo havariu hovnocucu, hned bych podskocil v hodnoteni. Takto je to len znesitelny priemer. Patrick Dewaere v poslednej svojej roli bol ale presvedcivy, to zase jo : 60 % ()
Melvillovsky pomalá kritika praktik nadnárodního koncernu mne nutí uvažovat o tom, jak by toto téma zpracoval věčný kritik Costa-Gavras. A věřím, že by dokázal film zkrátit o půl hodiny, tedy prostříhat ucouraný začátek. Dewaere je naprosto dokonalý, což určitě není překvapením, a ostatní se přidávají jen do počtu, což asi nejvíce zamrzí u Dennera, jehož hlas z hlubin Kolského vrtu bych mohla poslouchat neustále. ()
Tisíc miliard dolarů. Až absurdní částka v lakonickém názvu symbolizuje závratnou ekonomicko-politickou moc nadnárodních korporací (jak říká klišé, dnes je to minimálně stejně aktuální jako tenkrát), kterou společně s jejich amorálností odhaluje novinář Paul Kerjan (Patrick Dewaere se smutnýma očima pod těžkými víčky, jiný než v Buzících nebo Černé řadě, ale stejně vynikající). Málo mrtvol, hodně dialogů a žádná potřeba nějakých akčních atrakcí, protože je to natočené a zahrané tak, že potřeba skutečně nejsou. A jako bonus se dozvíme, kdo doopravdy řekl „Hitler je gentleman“. ()
Překvapeně objevuji nadčasovou tvorbu Henri Verneuila! Nikdy by mě nenapadlo, že za politickým či novinářským thrillerem klasické staré francouzské školy se bude skrývat tak perfektní a místné rozkrývání mocenských uzurpačních praktik růstové ekonomiky a globalizace trhu pro sociální politiku států a občanů, pro lidská práva, pro morálku a etiku a povšechně pro tzv. demokracii.*** Co bylo Verneuilovi nad slunce jasné už v roce 1982, o tom se dneska, kdy už je ve jménu trhu rozvrácená celá planeta a většina chudých lidí neúprosně chudne na úkor několika nejbohatších mocipánů, hádají novináři obhajující růstovou ekonomiku stále pofidérnějšími argumenty dnes. To je fakt blbý vývoj, každopádně film je perfektní - atmosférou, tempem, herectvím, vizuální stránkou, a hlavně to tentokrát ve scénáři ani nezaskřípne, a tak je tím vyznění třikrát podtrženo, kde to dnes už máme sečteno. Doporučuju tenhle parádní biják jednoznačně i ve jménu všeobecného kulturního i společenského rozhledu všem. *~ ()
Asi je už na takýto film neskoro, lebo všetko prebehlo podľa plánu a nadnárodné firmy ovládli štáty v dostatočnej miere. Jeden novinár nič nezmení, aj keď v dobe tohto filmu to tak ešte mohlo vyzerať. Pomalé tempo filmu trochu komplikovalo sledovanie, no to je tá stará francúzska škola. –––– Nechte to být. Rozumíte? Nechte to být! ()
Reklama