Ferdydurke

Už se Vám někdy stalo, že jste omylem usnuli uprostřed dne a když jste se probudili, bylo všechno matoucí, všichni (včetně Vás) se chovali a mluvili divně, celý svět jakoby zapomněl, jak být normální a i mraky plynuly po obloze takovým tím naprosto umělým způsobem? To je přesně co tenhle film má. Vůni odpolední bizarnosti. A musí na něj být ta správná nálada, což ovšem nevylučuje naprosto černobílé rozhodování (odpad či neodpad). (28.04.2023)

Výstižná adaptace, rozařující film. (17.07.2023)

Zlatý Lev - výběr (22.12.2005)

Na první pohled by se zdálo, že Ferdydurke je vyloženě špatný film. V závislosti se strukturou literárního textu je nejvíce udivující Skolimovského naplňování klasického hollywoodského kánonu a ignorování formálně progresivnějších prostředků. Gombrowicz vytváří absurditu a grotesknost hlavně překotným plynutím textu, častým mantrickým opakováním některých slov a motivů, které si přímo říkají o nekontinuální frenetický střih s velkými detaily... Afektované vedení herců a přehrávání, které si předloha žádá, nemá dostatečný efekt a spíše vyvolává u diváka averzi, což bude asi opět dáno konvenčností stylu, protože si třeba dovedu Ferdydurke velmi dobře představit jako experimentální (a speciálně ještě) animovaný film. V neposlední řadě film není tak vrstevnatý jako kniha, která dokáže na relativně malém prostoru dvou set stran, rozehrát existencionalismus, třídní a věkové rozdíly, poslední vydechnutí feudálního systému, manipulaci, neschopnost člověka dospět, (raději dám tři tečky, už tak je to dost dlouhý komentář)... Skolimovský je ale paradoxně nejsilnější v tom, co sám Gombowicz ve svých dílech lehce opomíjí - zatímco spisovatel se popisy prostředí příliš nezatěžuje, v adaptaci jsou nejsilnější problesky bizarnosti ve vedlejších plánech mizanscény, zejména komparzu - jeptišky, pianista uprostřed jezírka, motiv plynových masek... Motiv plynových masek, který je ve výsledku úplně nejdůležitější, protože posouvá adaptaci do takové interpretační roviny, o kterou pokud kniha zavadila, tak velmi implicitně - totiž o plíživě se blížícím nebezpečí nacismu, konci starých pořádků a vizionářských vidinách osudu polského národa. (31.01.2012)

Ne ze by to bylo spatne natocene, na prehlidku "kozactwa" taky nebyl Skolimowski skoupy, ale ta Gombrowiczova predloha je natolik silena, ze z ni vice proste udelat neslo. (03.12.2010)