Eden

Čekal jsem vlastně příběh jako ve filmu "Přežít", ale na sluníčku a pláži ... místo toho jsem koukal na vyběhané, našampónované, namachrované a úplně debilní "teen" osoby ... pokud by se nějaká skupinka ve snaze přežít na pustém ostrově opravdu chovala takto, tak by nejspíš nepřežil nikdo a jen bych jim to i přál ... byli mi nesympatičtí všichni už od začátku ... a pak mě tou debilitou tak nudili, že jsem u toho málem usnul ... by mě zajímalo, jak by se v takové situaci zachoval pan scénárista ... když si to představuje třeba takto ... úplně jak z dementama ... proseděná nuda ... (28.10.2019)

Fotbalisti žuchnou s letadlem u neobydleného ostrova. Nemají co jíst, nemají co pít, ale nejvíc povyku je, když mají kde smočit nebo když jim moře vyplaví kopačáky. No prostě fotbalisti. Pak jim pomalu, ale jistě konečně dojde, že maj teda asi docela problém a začnou se chovat jako zvířata... to vše v rozmezí 10 dní lol. Tupej film, s tupejma postavama, tupým nevěrohodným dějem a tupým uspěchaným koncem. (04.07.2020)

Ale jo, na malém prostoru se jim povedlo rozehrát docela dobré drama, které má místy dokonce i neočekávané zvraty. To není na takový film úplně málo. Postavy jsou dobré a vy chápete jejich motivace a skutečnost, že taková situace snadno povede k tomu, že se některé mysli vyšinou. Kdo přežije? A přežije někdo? Drsná otázka. (29.09.2015)

Lacinější verze příběhu literárního autora Williama Goldinga, který byl také zpracován do filmu pod stejnojmenným názvem „Pán much“ (1990). Takže i zde jakoby se tvůrci, ohledně protagonistů příběhu, drželi hesla: Zoufalá situace si žádá zoufalé věci. Každý z přeživších novou situaci po letecké katastrofě, po psychologické stránce, pojme jinak, a tak se vzájemné vztahy vyvíjí, jak se vyvíjí. Naprosto unylý scénář ve své nevýraznosti pojmout dramatické chvíle spořádaně, a hodně často i v logice, ztrácí celý koncept na zajímavosti a filmové zábavě. Je to film jak z produkce Disney Channel, kdy je jedno, co se děje, hlavně že se něco děje. Psychologie prostě nefunguje, takže to všechno vypadá, že všichni jen nesmyslně blbnou, jak v nějaké televizní survival reality show. Tohle se hodí skutečně jen pro doplnění televizního programu pro chvíle divácké nudy při špatném počasí. Než tohle, tak opravdu lépe zhlédnout, nebo si alespoň připomenout, onen výše zmíněný film „Pán much“ (1990), kde vše funguje několikanásobně lépe. (07.11.2022)

Filmů o trosečnících je velmi málo a ještě míň jich vzniklo v posledních deseti letech. Kdybych to měl ještě zúžit, tak absoultní minimum jich za něco stojí a Eden mezi ně nepatří. Příběh sleduje členy fotbalového týmu + pár lidí okolo, kteří ztroskotají na ostrově a víc než o přežití jde o jejich psychologickou stránku. Což by nebylo zlé, ale ubírá to na uvěřitelnosti. Naši hrdinové totiž místo průzkumu ostrova a snažení se najít jído raději hrají fotbálek na pláži. Když už se tedy uráčí něco dělat, tak si film hraje s myšlenkou, že se z člověka v takové situaci stává zvíře. Ano, to je nejspíš pravda, ale za 10 dní když nikdo nehladoví? Holky navíc mají po celou tu dobu nejspíš stále své Schauma u sebe a většině chlapů nenaroste na xichtě jediny chlup. A třešnička pak je, že se celou dobu jen perou a hádají o jídlo z letadla, ale že by někoho napadlo zkusit chytit rybu? Ne, to je napadne až když jídlo opravdu dojde... Jednoduše ten film je jak nějaká povrchní představa naivního velkoměšťáka, který v životě neviděl špínu a šamponek dle něj zůstáva šamponkem i když je v ohrožení života. (01.02.2016)