24. Den

Drama o odpovědnosti v sexu. 1) Dílo je divadelní hra, která bůhvíproč touží po filmových metách, ale přitom na ně nemá. Chtělo by se přihodit bonmot typu - lepší průměrná hra, než špatný film, ale ta hra je vážně dobrá._____ 2) Bohužel nic z toho, co lze označit za nadprůměr, nemá co do činění s filmem. Filmová režie, kamera, hudba...nic. Zajímavý scénář (divadelní), odpovídající herecké výkony (divadelní). (31.01.2009)

Nevšední komorní drama, dávkované s rozmyslem a bez nadměrných ambicí konkurovat "velkým" filmům. Přemýšlel jsem o tom, v čem je problém. Proč film, který mě napjal jako strunu a upoutal jako máloco, není obecně známý, vychvalovaný a kladený za vzor ostatním přepisům divadelních her. :-) Poslední otázka je asi složitější a ještě se k ní vrátím. Pokud jsou ale důvodem nízkého zájmu klíčová slova obsahu filmu, "homosexuálové" a "AIDS", je na místě říct, že jsou spíš východiskem zápletky než cílovým tématem. Chápu to tak, že protagonisté jsou dva muži prostě proto, že kdyby byl jeden z nich žena, divácké sympatie by byly automaticky na její straně, ať by byla únoskyní nebo unesenou. Konflikt postav se točí kolem zodpovědnosti za následky postelového úletu a při obsazení "muž versus žena" by šlo o stereotyp, běžně vídaný v každém druhém filmu napříč žánry. Napětí by brzy ztroskotalo na předsudečné platnosti dvojího metru a bylo v zájmu poutavosti příběhu takovému nebezpečí předejít. A možná že se pletu, nicméně účinek výsledného filmu, nezatíženého otravnou genderovou problematikou, dává mé teorii zapravdu. Dva muži, mezi kterými sice v minulosti cosi bylo, ale z jistých důvodů ani jednoho neláká recidiva, jsou v tomto případě zkrátka zajímavější a není ani zdaleka zřejmé, kdo z nich je "oběť" a kdo "vrah". 24. den navíc není žádná společenská agitka, neklade si ambici vynášet obecné soudy. Jde jen o příběh dvou konkrétních lidí. Jejich pravou tvář odkrýváme postupně, v sérii dějových zauzlení, promyšleně kladených napříč dějem jako drobné časované nálože. Teď k tomu divadelnímu "problému". Pokud někdo píše o filmu jako "příliš divadelním", obvykle ta slova použije jako zástupný výraz pro něco statického, nedostatečně vizuálního a podobně. Ale proč se na to nepodívat z opačné strany - není "divadelnost" naopak svébytná, těžko zastupitelná kvalita, příblížení se postavám na dosah, vstup do jejich světa? V příbězích jako je 24. den (ale taky třeba Slídil nebo Podivný pár) je podle mě taková divadelnost pravým požehnáním. To, že autor hry jako režisér neexhibuje, proto považuju za rozumné a prospěšné. 90% (26.03.2010)

Filmy podle divadelních her mají už od základu omezené možnosti, protože jakkoliv se snaží vzbudit dojem, že nejsou ohraničeny prostorem a hereckými výkony, většinou s tím stejně nic nenadělají. Ve 24. dnu se o to dokonce pokoušel tvůrce natolik úpěnlivě, že „antidivadelními“ prvky málem zničil svůj jinak skvělý film. Palba vynikajících dialogů, slovní přestřelky mezi oběma hrdiny, kteří se vzájemně oťukávají, snaží se chytit za slovo a zároveň si dávají velkého majzla na to, aby něco nepředloženého neřekli sami, je ukázkovým příkladem skvěle odvedené práce. Cit pro načasování jde ruku v ruce s vynikajícími hereckými výkony Jamese Marsdena a Scotta Speedmana, kteří se navzájem nepřehrávají, ale stále nechávají dostatečný prostor tomu druhému, takže výtečně gradované „two man show“ žene film kupředu. Problémem je, že to jsou všechno věci, které bych mohl napsat zřejmě i o původní divadelní hře, která musí být s dobrými herci na divadle bezchybná. Jako filmový režisér ale Piccirillo značně pokulhává, třebaže se snaží svému dílu (napsal i původní divadelní hru) vtisknout filmový punc, co mu síly stačí. Bohužel všechny ty prosvětlené němé flashbacky jsou zbytečné, zmatené, mizerně natočené a s minimem jakékoliv informativní hodnoty (stejně se to všechno potom dozvíme z dialogu). Podobně obtěžující je i složitá střihová skladba filmu s nelineárními přechody mezi jednotlivými krátkými záběry, které tím nenabývají na dynamičnosti, jak si zřejmě režisér přál, ale naopak matou a bourají stavbu filmu, který by bez podobných berliček mohl být malým klenotem. Takhle je jen skvělý. (15.11.2005)

Takto ukecaný thriller jsem snad ještě neviděl.Čímž jde z mého pohledu spíš o drama než o thrilller,pokud by jsme měli tedy škatulkovat.A navíc drama s dialogy nudnými,nevynalézavými,napětí mezi oběma hlavními představiteli je naprosto nulové a minimálně půlka veškerých jejich scén jsou zbytečné.Celý námět mi přišel zajímavý tak na půlhodinkový kraťas,pak by se z toho dalo snad vytěžit nějaké napětí a atmosféra,takto než se vždy něco zásadnějšího stane,postavy tlachají a tlachají,chvilku jsou jak kámoši,pak jak maniaci,jejich charaktery nejsou absolutně nijak vykresleny a samotná zámínka pro pomstu jednoho z nich vůči druhému je velmi přitažená za vlasy.A koneckoncům,samotná berlička v podobě flashbacků musí být trnem v oku snad pro každého.Plus ani jeden z herců nejsou tak charismatičtí,aby takovýto komorní thriller(pardon,drama) utáhli,takže pro mě velká slabota a snad i zklamání. (06.03.2008)

Zajímavý námět s obsazením, které překvapilo nejen výběrem herců, ale celkové vžití těchto dvou mladíků do role. Je až neuvěřitelné, jak oboum jejich roli věříte. Co celému snímku přidává na důvěryhodnosti je, že kamera téměř celý film neopustí zdi pokoje, což přizpívá atmosféře, která graduje až do ohromných výšek. Scénář je celkem povedený a spojitost obou postav zauzlovaná jak oprátka na krk a během filmu už jen čekáte, zda se smyčka rozmotá, nebo se ještě víc utáhne. (25.06.2011)