Rabu＆Písu

Je to už dosť dlho čo som videl Sona, ktorý by bol tak strašne neuchopiteľný. Nesympatický hlavný hrdina mi liezol celý čas na nervy. Jeho prejav bol neznesiteľný. A svet v ktorom existoval bol mdlý, nezujímavý a podfarbený všemožným klišé od útekov s krikom, cez celú kariérnu líniu. ALE!!!! Santa Klaus žijúci v Tokyjských kanáloch, chlastajúci whisky a opravujúci pokazené hračky, korytnačka Pikadon, ktorá je najlepším reprezentantom Kaiju odkazov za veľmi dlhú dobu ( a jedná sa pre mňa aj o najlepšiu filmovú korytnačku vôbec), spolu s peknou hudbou, ódou na radosť počas útoku tankov, alebo cameá všetkých stálych Sonových hercov a odkazov na Why don´t you play in hell? robia z tohto filmu niečo úplne Sonovské, iné a hlavne dobré. Taký ten film, ktorý si zapamätáte hoci ho asi nikdy nebudete vedieť porovnať s iným filmom, ktorý by sa mu aspoň trochu podobal. Pre mňa určite nie dokonalé. Ale po mnohých stránkach veľmi super. (20.07.2016)

Na to že to mi doporučil můj bratr se kterým máme odlišný vkus tak tohle byl absolutní masterpiece. Hlavní postava je všem jen pro smích a sám to nikde nemá lehký. Ryoichi tak jeden den na obědové pauze (asi) uvidí člověka co prodává želvy a tak si Ryoichi jednu koupí. S Pikadonem (jméno té želvy)mají sen o tom že Ryoichi bude v kapele. Dál to vysvětlovat nebudu abych někom to nevyspoileroval. Každopádně to jak jen přemění želva rozsvítí vám svět a restaruje vás je nádherný. Musím se přiznat že jsem i plakal když Ryoichi ztratil Pikadona a byl totálně v prdeli z toho že nemá svého mazlíčka. To jak si Ryoichi uvědomí že ho sláva udělala někým kým nikdy nechtěl být a to jak Pikadon je stále naživu a vrátil se za Ryoichim je krásné. Vím že to má být i vtipné a to je, ale spíš mi to přišlo smutné. Definitivně 5 hvězd a vřele doporučuji. (27.03.2023)

Japonci jsou někdy ve svých žánrových filmech tak divoce nevyzpytatelní, že často je potřeba zkousnout více až nesympaticky šílených scén, nenechat se jimi odradit a za odměnu vás může čekat velký zážitek. S tímto filmem jsem hodně bojoval prvních 15 minut i pár dalších scén s opilým hlavním hrdinou v první třetině, jenže Šion Sono začal mezi trampotami protivného vagabunda rozehrávat také až švankmajerovsky kouzelný svět koutku ztrát a nálezů, zabydlený roztomilými zvířátky, loutkami, oživlými hračkami a navrch se sympatickým vedoucím... a už jsem byl fascinován a cítil se skoro jako doma. Když se tyto dva světy začnou plně propojovat, zejména skrze neobyčejnou želvu cestující tam a zpět, roztočí se teprve nepředvídatelný bizarní kolotoč, u nějž jsem zůstal přes dlouhodobou pachuť ve vztahu k hlavní mužské postavě lapen do neustálého očekávání dalších příhod a zvratů, a záhy už jsem Lásku a mír začal akceptovat i jako neotřelý hudební film o zpěvákovi (a ještě více neotřelém autorském a nakonec i pěveckém kolegovi). Přičemž žánr hudebního filmu zde Šion Sono ve finále vlastně paroduje a rozhodně to není jediný žánr či motiv, který se zde dočkává takového zpracování... z monstrózního dění v posledních 15ti minutách by zřejmě měl velkou radost i legendární Iširó Honda. :) Já zas radost mám, když vidím, jak tvůrce detailně propracoval svůj film, když i zdánlivě nesmyslné scény dlouhých a opakovaných želvích přechodů mezi stavebnicí s městem se dočkají později vypointování a jejich přítomnost je ve finále smysluplně obhájena. Minimálně se silnými 4* určitě již teď neváhám a rád se na takto originální i propracovanou současnou filmovou komedii (jak vzácné spojení, že!) podívám i někdy znovu. [80%] (14.06.2023)

"Co je Pikadon?" Dost souhlasím s tím, co napsal ScarPoul: Neuchopitelný Shion Sono a hlavní hrdina, který značnou většinu času leze na nervy. Současné to má ale standardně "sonovsky" šílený nápad a vysokou kvalitu. Nadstandardní, nicméně, když porovnám s takovým Love Exposure, začínám mít pocit, že kdysi narval Sono do filmu nápady, které by jiným stačily na filmů pět a dnes se spokojí s nápadem jedním (většinou konkrétní nešvar společnosti), na kterém se následně vyřádí se svými jistě ne zcela normálními myšlenkami. Není to zlé, Love Exposure mě kdysi uchvátilo nejvíc, nicméně nechme ho pracovat. (06.02.2017)

Tak trochu zklamání. Rozhodně jiný Sono, pořád ulítlé, ale jiné. Je to japonská pohádka. Filmy Sona jsou tak jiné, a u každého jeho filmu se prostě cítíte tak zvláštně, protože to co se děje na obrazovce je prostě nepopsatelné. U tohohle filmu jsem ten pocit neměl. Vlastně mě to ani moc nebavilo. Tímhle směrem prostě ne. Je to prostě strašně light, ňu ňu ťu ťu, a takového Sona nechcete. (14.01.2017)