Miliardy

Koncert dua Giamatti vs Lewis. Koncert, který byť má již mnoho epizod, stále baví a neustále přináší něco nového. Já jsem v týmu Axe, kde vy? :) PS: S pátou sérii končím. V nejlepším přestat, což se u mě rovná skončit s Bobby Axelrodem, kterého už v castingu na šestou nevidím. Byla to ale moc pěkná jízda. PS back on track se 7kou. Závěr jsem si nemohl nechat ujít a stálo to za to. (26.06.2020)

Po shlédnutí první řady musím uznat, že jde o docela vymazlenou záležitost. Nefandím ani jednomu táboru, neb oba smrdí, byť každý jinak. jeden se zaštiťuje vládou a zákony, druhý mocí a penězi. obojí v tomto provedení pěkně páchne. Velmi dobré herecké výkony, slušně charaktrově vykreslené postavy. Někdy si dám další řadu. Za mne zatím 80%. (17.11.2019)

Rhoades vs Axelrod, round 1 /// Paul Giamatti a Damian Lewis ve výborně rozehrané šachové partii mezi státním zástupcem a bezskrupulózním finančním magnátem. Na plnou palbu to zatím nevidím, Giamatti (Chuck Rhoades) je ve druhé půli přeci jen už morálně dosti za čarou, čímž jeho bezúhonná býčí zarputilost lehce ztrácí na věrohodnosti a jde tak spíše na ruku přímému a divácky atraktivnějšímu "tahu na branku". Čemuž na druhou stranu rozumím, protože mít po boku takovou výstavní roštěnku, tak toho samolibého zrzouna zatluču do země vlastníma rukama. Jo, žárlivost hory přenáší. Nebo tak nějak podobně. Na druhou sezónu už mám každopádně obsazena místa v první řadě. Kvalitní konverzačky, co nešustí papírem, jsou vždycky událostí roku. /// 2. sezóna /// Giamatti versus Lewis, round two! Výborný zápas plný záludných kliček a amorálních úkroků s ukázkovým knock-outem v posledním kole. Jdeme na pět! /// 3. sezóna /// Giamatti versus Lewis, round three! A tentokrát je to plichta, vážení! David Costabile stále baví nevybíravými bonmoty, Maggie Siff je furt superkost a John Malkovich to celé táhne hodně nahoru. Prakticky už ani není kam moc stoupat, je to velká pecka. /// 4. sezóna /// No ty vole! Aktuálně asi moje nejoblíbenější TV série současnosti. Furt strašnej kotel intrikaření, pletichaření a kujopiklení v líbivém latexovém oblečku. (25.01.2017)

Znáte ten pocit, když napíšete relativně dlouhý komentář, a před jeho odesláním nedopatřením zmáčknete F5? To se mi právě stalo, a je to možná proto, abych se držel víc u tématu Billions. --- Už jsem dávno necítil takovou prázdnotu, jak při sledování Billions. Když umělecké dílo postaví do svého ústředního motívu něco, co nemá lidské vlastnosti, nastoupí bezedná prázdnota. --- Když v roce 1971 americký prezident Richard Nixon zrušil "zlatý standard", a dolar stratil své krytí fyzickou hodnotou, jeho hodnotu začala určovat čistě víra lidí v něj. A i kdyby se dalo polemizovat o tom, zda je zlato skutečná hodnota, když jeho hodnotu určuje taky jenom víra lidí v nej, alespoň je fyzicky hmatatelnou komoditou. Zrušení zlatého standardu umožnilo neomezené tisknutí fyzických peněz, a tak již nereflektují výkonnost ekonimik jednotlivých států. Dále fakt, že fyzicky tisknuté peníze tvoří jen přibližně tři procenta veškerých peněz na světě, dokonale vyjádřuje jeho tvar virtuálního cloudu, který může kdykoliv zmyznout. Proč? Protože výkonnost jednotlivých států se měří v HDP, a jelikož peníze již nemají skutečnou hodnotu, je měření HDP skresleným obrazem skutečných hodnot jednotlivých ekonomik a lidských zdrojů. Koroporáty mají na dnes mnohem větší moc, než státní celky, a jelikož jejich ambice určují čistě a jedině peníze, jejich cíle jsou neuspokojitelné. Nekonečný ekonomický růst způsobuje prohloubení propastí mezi společenskými třídamy, a nekončící touha elit po růstu blahobytu způsobuje ekologické devastování přírody do nenapravitelné formy. I kdyby se z dne na den vyměnili lidi v klíčových pozicích států a organizací za dle nás ty správné lidi, i tak je velice nepravděpodobné, že by se rozjetý vlak směrem k ekologické katastrofě mohl otočit, nebo alespoň zastavit. --- Billions vyjádřuje všechno, co nesnáším na lidech, na společnostech a hlavně na sobě. Je to nekončící nutkání mít stále víc a být stále víc při moci. Zlepšit to můžu jenom každodenní pílí sebereflexe, a objevováním jakýchkoliv jiných hodnot, než jsou peníze. --- Ps: Jdou kouknout na burzu, Dow Jones prej poroste. (15.06.2020)

Souboj dvou stejně špinavých světů a dvou nezdolných rivalů na opačných stranách barikády. Z pohledu studie dvou zajímavých protagonistů vlastně docela působivá série. Jak postava Giamattiho, tak Lewise má charizma, obě jsou dobře napsané a zdatně zahrané. Zobrazení fungujícího universa kolem nich už jde hůře a mnohdy jsou některé pohyby na pomyslné šachovnici velmi zjednodušené. Když už jsme u těch filmových metafor, kterých tu máme tucet v každém díle, tak lze zcela jistě říci, že Neil McCauley vs Vincent Hana se zde opravdu nekoná, ale když bude divák ochoten akceptovat podívanou o level až dva níže, tak se jednou tahle série dokoukat dá. Velká škoda, že poslední 2-3 série sklouzávají těžce do průměru a působí vyčerpaně, genericky a zbytečně natahovaně. První polovina za čtyři, druha horko těžko za tři. (11.02.2024)