Čarodějnice

Poctivé psycho, které vás tak zaujme, že ani nestihnete vzít Boží jméno nadarmo. Dobová atmosféra je skvěle navozená starou angličtinou, která zní z úst Ralpha Inesona opravdu působivě. Ten člověk má neuvěřitelně výrazný hlas. Některé scény jsou až geniálně znepokojující. Třeba rozjařená dvojčata honící kozla a zpívající písničku o Čertíkovi. Anya Taylor-Joy se šance chopila skvěle a přeju jí další role. (21.03.2016)

║Rozpočet $3,5milióna║Tržby USA $25,138,705║Tržby Celosvetovo $40,423,945▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $2,206,993║ Tržby za predaj DVD v USA $1,940,210║ Ide o dosť rozporuplné pocity, škoda, niečo dobré, niečo rozvláčne do prázdna, tie sopľavé decká boli troška čudné, ináč herecky dosť slušné. /50%/ (30.05.2016)

Vnitřní důslednost theologie, vnitřní účelnost pověry a Boblig měl nakonec přece jen pravdu. Theologie, zvláště protestantská, se jako každá věda vyznačuje vnitřní důsledností, což ji ovšem vzhledem k jejímu předmětu vede do takřka neřešitelných rozporů, jejichž praktickou stránku můžeme vidět i v tomto filmu (rozhovor otce se synem). Podle konkrétního řešení těchto rozporů pak vznikají různé kuriózně vyhlížející způsoby zbožnosti, prožívání i životní praxe, v nichž se důslednost mění v rigiditu a z nichž jeden obzvláště důsledný právě The Witch přibližuje. Pověra se (narozdíl od theologie) nevyznačuje důsledností, nýbrž vnitřní účelností, což opět The Witch jemně dokládá nejedným náznakem. Nejdůležitější na celém filmu je ale nejspíš koexistence theologie a pověry s realitou, což je zde přítomno v několika vrstvách. Pro diváka, který očekává, že sledováním tohoto filmu vstupuje do světa žánru "horror", v němž samozřejmě existují jakékoli entity včetně čarodějinic, bude to film možná hezký, působivý a mistrně naročený, nicméně plochý ve srovnání s rozměrností, jaká se nabízí divákovi, který ho vnímá především jako historickou črtu a trvá na tom, že čarodějnice neexistují. Nejsmutnější je ovšem divák typu pomo, který "si nemože nájsť cestu k postavám zmagoreným vierou". Diváky, kteří si cestu najít mohou, resp. ji ani hledat nemusejí, odkazuji na pěkné doporučení Eodeona. Poznamenávám, že The Witch je jediný film, o němž vím, že je mnohem hezčí, když ho sledujete v horší obrazové kvalitě (srov. různé možnosti na Ulozto). (18.08.2016)

Výborná atmosferická vec, aj keď ako celok film trochu zaostal za mojimi očakávaniami. Z fantasticky naturálne vykresleného prostredia - puritánskej komunity z čias kolonizácie Ameriky v 17. st., sa dalo vyťažiť podstatne viac. Vlastne až posledná dvadsaťminútovka (od miesta zavretia detí do stodoly) začne mať tie pravé mysteriózne a hororové grády. Zvyšok času nie je zlý, ale obsahuje veľa slabších miest, ktoré buď trocha nudia, alebo svojou atmosférou poľavujú. Celkovo však spokojnosť. 75/100 (18.05.2016)

Když uzavřete smlouvu s Kozlem, můžete buď mít pivo za nákupku, nebo v Nové Anglii vcelku nudně dojit krev, uhraňovat slepice a poletovat s ostatníma krávama po sabatech za urputného sáhodlouhého modlení vymatlaných puritánů. Nabubřelá bublina splaskla. Tvůrci nechali nejprve chytře vycákat artové hnědopichy, obrážející se svým uhrovitým pižmem a mastnými vlasy festivaly, a pak vypustili jejich „erudované“ homožvásty na rok kvasit na internety. Teprve poté, až se éter naplnil děsuplnými výkřiky typu „Horor, u kterého se mi třáslo i boa!“, „Nic tak sugestivního jsem od dob Šulín Růž neviděl!“ či „Snad i strašidelnější než poslední díl Heryho Potrata!“, to vypustili mezi rozpačitě tápající heterosexuální konzumeristy. A rázem se to řítí z růžových do modrých čísel jako domeček z karet s modely na spodní prádlo Kelvina Klajna. Jako, on to vyložený průser ani nové veledílo Terence Malíka rozhodně není, je to hutně atmosférické, výborně natočené, dýchá z toho sedmnácté století a jednou za půl hodiny se tam dokonce i něco přihodí. Ale když se člověk zamyslí, co všechno by se dalo v takových reáliích temných lesů středověkého Mejn vyvádět s pořádně lidožravou ježibabou a satanem posedlým capem, chce se mu ječet nad promr (teď fuckt nevím, jestli „h“ nebo „d“) aným potenciálem. Místo nějakých hustých fines tam starý Brůna jen tři čtvrtiny hrací doby štípe dříví, sametovým barytonem vyplachuje své stádo v hříchu análně počatých malých pilgrimů puritánskými bonbonmoty a nechává se dusit pouze tou starou hašteřivou čarodějnicí, kterou si vzal za ženu. Ke konci ho to sice aspoň trkne, ale tím už ze mě víc než 2,4945648 hvězdy prostě nevydojil. (03.04.2016)