King of the Zombies

Jako zombie film je snímek „King of the Zombies“ až příliš klasický, trochu o ničem a rozhodně v sobě už nemá to překvapení, které ještě teoreticky mohl mít v době premiéry. Ale je to humor, jenž filmu pomáhá, který ho pozvedává a díky kterému je ta hodina a kousek rozhodně nikoli promarněným časem. Není to dobrý horor, ale je to zábavná komedie s prvky, jenž mají hororový původ. (14.07.2017)

V dnešní době už pouze zastarale a nechtěně vtipně působící voodoo-zombie horor, na kterém je zajímavá jen archaická role rádobyvtipného a zbabělého černošského sluhy, která by v takové podobě v dnešní, politicky korektní době nikdy nemohla projít. Slabé 2*. Volně ke stažení zde http://www.archive.org/details/KingOfTheZombies (06.02.2010)

Klasický "Poverty Row" zo stajne štúdia Monogram. V 40. rokoch sa zombiekom darilo prevažne v béčkových a lacných prevedeniach, ktoré moc neoplývali nejakým režisérksym zápalom, či obstojnými hereckými výkonmi. Presne tak je na tom i tento snímok, ktorý do seba mieša špionážny film, zombie film a nejakú tú komédiu. V konečnom dôsledku to nie je vôbec hlúpe a vďaka miernej stopáži sa to dá i dnes vydržať. Viac než dej samotný je skôr viac zapamätateľnejší výkon čierneho sluhu (Mantan Moreland), ktorý hláškuje o život, image hlavného záporaka (Henry Victor), ktorý sa snaží navodiť dojem Belu Lugosiho a aj na vtedajšiu dobu neopozerané vytváranie zombiekov. (15.06.2012)

Poslední dobou jsem viděl až příliš mnoho krimihororů z 30. a 40. let podle mustru "zločinec v domě", tak jsem se na výlet na studiové Antily docela těšil. A výsledek mě nezklamal ani v nejmenším, mělo to atmosféru, krásnou dívku (Joan Woodburyová - musím se na její filmografii zaměřit), sympatický kladný hrdiny a ani ta komická postavička černošskýho sluhy nebyla tak moc na pěst, jak se na první pohled zdálo. Chybou ovšem je strašně nevýrazný záporák a jeho "zombie", které se dokonce nestávaly zombiemi po smrti, ale ještě za života hypnózou (!), podobně jako náhlý konec, ale na to jsem si u těchto hodinových béčkových bijáku za ta dvě desetiletí, co zatím nakoukávám, dost zvykl. V každém případě jde ale o nadprůměrnou záležitost. (28.01.2014)

Druhá světová válka dala kromě bolesti a umírání šanci vzniknout i několika desítkám filmů, z nichž většina pochází právě z USA. Jean Yarbrough toho využil a za pomoci scénáristy Edmonda Kelsa přimíchal do své „hororové komedie“ trochu špionáže, trochu voodoo a špetku napětí. Většinu času totiž převažovala alespoň u mne nuda. Bohužel jsem od toho očekával mnohem víc, ale ani tento starý kousek - který koketuje se zombie žánrem, mě okouzlit nedokázal. Mám rád staré černobílé béčkové filmy, ale takové jenž mají alespoň trochu šmrnc a dokáží něco nabídnout. Samotná atmosféra totiž patří k největším slabinám. Uspávající tempo příběhu nenabídne (až na závěr) žádnou pořádnou akci a i ty „zombie“ byly divné. Je mi jasné, že tohle není žádný čistokrevný zombie film, ale alespoň ti herci mohl předvést lepší výkony. Ani to tupé zírání do kamery jsem jim nevěřil. Ona by kombinace voodoo a hypnózy nebyla vůbec špatná, kdyby k tomu tvůrci přistoupili mnohem zodpovědněji... (11.04.2012)