Fúsi

Kárimu se tentokrát povedlo vrátit k vlastním kořenům v tom smyslu, že spojuje zábavnost svého druhého filmu Outsider s výraznější melancholií debutu Albín jménem Noi. Tím dává zapomenout na svůj ryze průměrný předchozí snímek Dobré srdce, který se rozpliznul kdesi na cestě mezi oběma polohami. Kári umí coby scénárista pracovat s postavou, stejně jako ji pak jako režisér interpretovat filmovými prostředky. Současně při práci s hudbou a celkovou stavbou ví, co na diváky platí, aniž by sklouzával k přepálené sentimentalitě či naopak vtipu za každou cenu. Fúsi je proto divácky vstřícný a přesto chytře postavený snímek s některými typickými atributy severské kinematografie. (KVIFF 50) (15.07.2015)

Fúsi je další severské drama, které hledá komiku ve smutných životních situacích, tady konkrétně v životě čyřicetiletého méďi, který v životě nic nevyžaduje, ale zároveň velmi potřebuje lásku, aniž by o tom věděl. Jeho smíření s tímto životním stylem je na tom snad to nejsmutnější, protože každý divák bude Fúsimu přát jen to nejlepší za to, jaké má dobré srdce a nikdy nikomu nechce být na obtíž. Závěr mě dokázala rozplakat jako malé dítě, což znamená, že tento snímek úspěšně otřásl mými emocemi, aniž by to vyloženě chtěl. (12.06.2018)

Fúsi je morbidně obézní, pravděpodobně s nějakou lehkou mozkovou disfunkcí, poslouchá metal, je to totální lůzr a pokud tu náááhodou někoho napadne Fúsiho přirovnat ke mě, tak bacha, Fúsi nepije čaj! To je kurník zásadní rozdíl! (o=´ A tenhle film je absolutně skvělej, žádná jiná kinematografie, než-li ta islandská, nedokáže konstantně natáčet filmy tak přirozeně hořkosladké, komorní a zároveň bez jakéhokoliv melodramatu a se zcela uvěřitelnejma emocema - Fúsi je přesně takový film a to nemluvím o tom, jak je to skvěle zahrané a všechny postavy jsou větší, či menší podivíni, ale zároveň jsou v tom zcela uvěřitelné. (25.09.2017)

Fúsi ma nezaujal, aj keď film považujem za nadpriemerný. Za depresívny ho pravdepodobne považujú iba tí, ktorí jeho život porovnávajú so svojim. On bol so svojim životom pomerne spokojný, lebo o jeho zmenu príliš nestál. Nepríťažlivý, neambiciózny, neohrabaný a ešte by som našiel aj ďalšie ne-, ale súčasne znášanlivý dobrák s väčšou empatiou, než malo jeho okolie. O jeho okolí sa však veľa nedozvieme, lebo celý film sa tesne krúti okolo Fúsiho. Nemyslím si, že Fúsi je ojedinelým prípadom. Časť mladíkov bezproblémovo využíva výhody "mama hotelu", sú (zatiaľ) menej obézni a namiesto modelov obrnencov z II. svetovej bojujú na virtuálnych bojiskách svojich počítačov. A málokomu z okolia pripadá ich život ako dôvod na depresie. Inak, všimli ste si, ako sa Fúsi podobá na Leška Semelku? (09.01.2017)

Veškerý úspěch tohoto filmu je zakomponován v lítosti, kterou k hlavnímu hrdinovi zvládli diváci chovat. Z tohoto pohledu odvedli tvůrci vynikající práci. Povedlo se jim to hlavně proto, že nepřipravili příběh o žádné pohádkové bytosti, nýbrž o člověku, který by klidně mohl existovat a téměř jistě i existuje. Příjemná sonda do života jednoho hrozně hodného člověka, přičemž hodný je v dnešní společnosti synonymem pro hloupý, který ke všemu nepobral mnoho krásy, takže byl tím nejvhodnějším terčem pro zahojení komplexů celému svému okolí. Celý snímek divák sleduje jeho zoufalý pokus najít si své místo ve společnosti, která pro něj místo zkrátka nemá. Kdo má chuť na příval deprese a bezmoci při popohánění hlavního hrdiny ke správným rozhodnutím (alespoň očima), tak ten by si film mohl vychutnat. Bohužel, hlavní hrdina nemá pouze dobré srdce, ale je i hrozně nudný. Obtloustlý pán chodí od ničeho k ničemu a není mu rozumět jediné slovo. Do toho všeho zní tóny smutné melancholické hudby. Příběh je neskutečně stereotypní. Kromě nekonečné lítosti ve mne vzbudil snímek i nekonečnou nudu, proto nedám více než 2 hvězdy. (05.04.2017)