Fúsi

(50th KVIFF) Fúsi rozhodně je příjemná postava, ale současně Fúsi rozhodně není příjemný film - já po jeho skončení měl chuť nasadit si oprátku kolem krku a skočit z okna. Tak strašně depresivní a smutné mi to přišlo. Holt špatně nesu, když takto sympatická postava ve filmu nenachází ani kousek štěstí. Vlastně to od režiséra a scenáristy Káriho, který film průběžně pojímal jako tragi-KOMEDII se spoustou velmi vtipných scén (letlampa!), beru trochu jako podraz. Islanďani se nás prostě letos ve Varech rozhodli rozesmutnit (další islandská kviff smutná depka zde). Rozhodně silný snímek. 80 % (11.07.2015)

Viete hovno. Cely život čakáte na duchovného partnera a keď konečne pride, hneď viete že je to cvok. Spravíte čokolvek pre jej zmenu, aby ste to popreli vnímanie okolia,ze ste jednoducho magor. Ale len oddalujete nevyhnutne. Ta ženská je proste cvok... Jedine riešenie je ísť každý vlastnou cestou. Inak minimálne jedna duša ukončí svoju púť... (31.08.2023)

Jako takhle: na 4 hvězdy to nebylo. Zápletka scénáře by se dala vymyslet zhruba tak za hodinku - a ještě by člověk musel být hodně drzý, aby to někomu šel vůbec nabízet. Je celkem jedno z jakého úhlu se dá na tak smutný příběh koukat, když je člověku stejně jasné, že hlavnímu hrdinovi by pomohlo jediné - kdyby pár desítek kilo zhubnul. (09.07.2019)

Od Islandu toho už moč nečekám, cenama ověnčená povídková pavučina Vonarstræti byla naivní a so 90s, Berani fajn, ale Un Certain Regard to nemělo vyhrát ani omylem. O to příjemnější překvápko je návrat odepsanýho Dagura Káriho, kterej natočil film, co v jádru vypadá jako každý druhý islandský dramátko o osamělým podivínovi, ale daří se mu vytvořit uvěřitelnou lidskou horu emocí, křehkosti a panenský dobroty. Film jemnej, bez falše a výstřelků, předvídatelný, leč překvapivě dojemný a podmanivý vyprávění o čistý dobrotě. Tender love is blind, jak zpívá Dolly Parton. Fúsi rozhodně patří k nejlepším tamním věcem za poslední (a dlouhý) roky. (21.01.2016)

Komediální drama? Možná pro někoho, kdo si tím neprošel, ale Fúsi mi byl neobyčejně blízký. Muž zafixovaný na matku, která by sice chtěla, aby její syn v pětačtyřiceti dospěl, ale zároveň ho nechce ztratil, chce ho dál ovládat, aniž si uvědomuje, že to byla právě ona, která nesmělého a nerozhodného syna do této situace, kdy se mu každý vysmívá nebo ho považuje za magora, dostala. Je to vlastně moc smutný příběh o osamocené lidské duši... Výborné herecké výkony. (04.07.2019)