Stále spolu

Profesionální otec Petr by měl okamžitě dostat padáka od svých dětí, protože je nenaučil ani pořádně mluvit, natož samostatně uvažovat. To nemůže nikdo myslet vážně, že by ho takový život bavil. Upřímnost jsem tady viděl jenom u demagoga Petra, přičemž upřímný demagog je vždycky nejnebezpečnější. Zaplať Pánbůh, že takový člověk žije daleko od ostatních a otravuje život jen svojí rodině. Jinak dokumentaristika na bodě nula, Mlčoch jakoby tady působil i jako cenzor a film si stříhal ve Španělsku pod mostem. Dokument není obraz, aby něco prostě jenom zachytil. (25.09.2017)

Docela dost strašný dokument o ještě strašnější rodině. Pokud chcete vidět creepy reklamu na crocsy, pokud chcete vidět totálně vyjeté děti, které nejsou schopné jediné samostatné myšlenky či úvahy, pokud chcete vidět dokument, který nefunkčnost rodiny reflektuje nefunkčností vlastní, je to film právě pro vás. Navzdory tomu jsem vlastně asi rád, že jsem něco takového viděl, takže oproti všemu, co jsem tu napsal, doporučuji tento skvost svobodomyslného světa a života v souznění s přírodou a jejími hodnotami vidět. 4/10 (30.11.2015)

Dokument, jehož tvůrci se bojí zasáhnout, konfrontovat, vyvolat jakýkoliv zajímavější rozhovor kladením zásadních otázek a třeba i větším tlačení na pilu při snaze získat na ně odpověď. Rodina ujetého Petra, který o sobě tvrdí, že žije v souladu s přírodou a ztracenými ideály, přitom posílá své děti vydělávat (nejen) na naftu (!), chodí si na úřad pro dávky a o soběstačném životě nemůže být ani trochu řeč. Nabízí se tolik otázek, na které by divák chtěl znát odpověď, ale bohužel režisérka je nepoloží a jen z uctivého odstupu sleduje to zvláštní šumavské a španělské divadlo o jednom otci, který uklidil svoji rodinu na samotu, aby nad ní mohl mít absolutní moc. (29.12.2015)

Můj plný počet je ne za obsah, formu, nebo za nějaké poselství, nýbrž za působivost a nezapomenutelnost - tenhle dokument jen tak z hlavy nedostanu. Co se Mlčochových týče - zpočátku mě tahle početná famílie bílých cikánů nadchla a její způsob života mi přišel idylický a já si představoval, jak úžasné by bylo se v takové rodině narodit, jak úžasné by bylo mít takové divošské dětství a žít ve srubu uprostřed lesů a luk a nemuset chodit do školy a mít spoustu bráchů a sester a být součástí takové archaické rodinné tlupy, navíc když mí rodiče by byli vysokoškoláci a ne nějací pologramotní zdegenerovaní sourozenci Lakatošovi. Ovšem ona idylka začala brát postupně pomalu za své. S nelibostí jsem třeba zjišťoval, že děti jsou (snad až na nejstarší dceru a flamencového muzikanta Prokopa) v lepším případě podivně roztěkané a sociálně zaostalé, v horším případě zaostalé i mentálně, že "profesionální otec" Petr je i profesionální pobírač sociálních dávek a hlavně obratný manipulátor a domácí tyran, v jehož diktátorském patriarchálním systému nemůže vlastně žádné z jeho dětí nikdy úplně dospět, leda by tlupu opustilo, nebo že matka Simona je i přes své vysokoškolské vzdělání pouhá submisivní domácká puťka, jejíž sféra vlivu končí za hranicí maringotkového kuchyňského koutu. A Mlčochovic zimní spanilé jízdy do Španěl mi tak trochu evokovaly současnou invazi přemnožených barevných na starý kontinent. Ale ruku na srdce - kéž by bylo takových posedle se množících asociálů mezi původními Evropany mnohem víc, jsou mi nekonečněkrát milejší a bližší, než invazivní asociálové neevropští a radši budu svými daněmi živit je, než arabáče nebo zulukafry. (24.09.2017)

Hodně jsem o tomto dokumentu slyšela i četla. Teď, když jsem ho konečně viděla, jsem mírně na rozpacích i pokud jde o formu zpracování - jako dokument to pohromadě rozhodně nedrží. Dost často dokonce převáží pocit, že se snad věrozvěst Mlčoch natáčí sám. Ano, je to o alternativním způsobu života, proti čemuž by se nedalo říct ani popel, ale bohužel je to podstatně více o dominantním manipulativním narcisovi a užvaněném flákači (hlavní povolání: otec), který se programově rozhodl potlačovat osobnost své ženě i dětem. Tedy dětem, spíše devíti malým tarzanům, kteří umějí lépe šplhat po stromech, než myslet a vyjadřovat se. Tedy tatínek jim svou výchovou dělá nefalšovanou medvědí službu: bez něj budou v životě úplně bezradní. A svobodní ani náhodou. (25.11.2015)