Náhoda

Tato velmi komplexní analýza generačních vyhlídek jasně dokazuje, jak Poláci dokázali využít svoji kinematografii k morálně-reflektivním účelům a v jakém bahně se ve stejné době utápěla naše filmová tvorba. Dynamika, otevřenost, autenticita, existencialismus, metafyzický rozměr, perfektně zvládnutá filmová řeč i nevulgární erotičnost - všechno, co našemu filmu v době normalizace scházelo je zde namícháno v obdivuhodném poměru. (13.04.2011)

Asi vám bude připadat, že melu ještě víc z cesty než obvykle nebo se pozastavuji nad zcela normálním, ale jsem trošku rozhozená z jedné diskuze, kterou jsem náhodou vyslechla pár hodin před zhlédnutím Náhody. Jeden můj spolužák prohlásil, že kdyby lidi víc četli Baudelaira, mohlo se zabránit holocaustu. Myslel to samozřejmě ironicky, byla to reakce na vyzdvihování Baudelairova pojetí dobra a zla v člověku. Zjednodušeně řečeno má každý v sobě obé, a co se právě projeví, závisí jen na situaci kolem, právě na těch náhodách. Je skutečně možné, že to, čeho se dopouštíme, není předem určeno např. naší povahou, ale přichází zvenku. Dokážu si představit, že kdyby tento film byl trochu jasnější, měla bych z něj i nějaké to trauma (nebo radost?), jak jsem proti vyššímu řízení bezmocná, ale byl na mě příliš komplikovaný. I při plné pozornosti jsem se ztrácela a víc než reflexe doby se mnou cloumala jedna děsná odbarva vlasů. (08.11.2007)

Jestli v reálné skutečnosti opravu existuje jakási smyčka ubíhající na různé strany, tak mě Kieslowski zděsil, že můžu ztratit víc než pouhý jeden vlak. Nosná myšlenka Náhody je neuvěřitelně mocná a působivá a společně s přiměřeně politickým a morálním apelem má ohromnou sílu ve výpovědi. Titulní hrdina má možnost volby omezenou, ale i pokud volí, dostihne ho další náhoda. Krzysztof Kieslowski pouze lacině nezneužíval perfektní látku a skrz tři diametrálně odlišné roviny opět ukázal, že je talentovaný tvůrce i krutý stratég. S pomocí působivé hudební znělky vytváří velkolepý dojem v cyklické situaci, a přesto, že přibližuje Polskou realitu politické totality, nedovoluje zahraničnímu divákovi, aby se nudil. Za takový výkon si zaslouží obdiv. (12.04.2009)

Vážím si tvorby Krzysztofa Kieslowského, ale filmy jeho ,,polského období" moc nemusím. Náhoda má hezká místa, už vůbec ten nápad ukázat na jednom člověku tři možnosti (pře)žití v nedemokratickém režimu, je zajímavý. Navíc na výkon Lindy se dobře kouká, hudba se dobře poslouchá... Výsledek je ale proti očekávání dlouhý a nějak chudokrevný, nedotažený. Z tak dobrého nápadu se dalo vytřískat víc. (06.08.2011)

Tři různé osudy mladého Witka, v závislosti na tom, jestli stihne vlak. V první povídce ho stihne, ve druhé ne a ve třetí také ne. Pokaždé ho ale čeká jiná situace na nádraží. Situace v 70. letech byla v Polsku podobná jako u nás, také fungoval disent, lidé se scházeli po bytech, nechali se tajně křtít, všude působili spolehliví domovní "důvěrníci" a podobní udavači. V Polsku se navíc hodně stávkovalo a odpor byl mnohem silnější. U nás nešlo jen tak odmítnout vstup do KSČ, když měl člověk v kapse titul na medicíně. Tedy aspoň ne v 70. letech, později už to bylo volnější. Witka nakonec čeká vždy diametrálně odlišný osud, ačkoli rozdíl na začátku byl jen v tom, zda stihne vlak nebo mu ujede. (11.06.2020)