Cooley High
Režie:
Michael SchultzScénář:
Eric MonteKamera:
Paul VombrackHudba:
Freddie PerrenHrají:
Glynn Turman, Lawrence Hilton-Jacobs, Garrett Morris, Robert Townsend, Steven Williams, Cynthia Davis, Corin Rogers, Maurice Leon HavisObsahy(1)
Zpustlá střední škola v Chicagu na začátku šedesátých let. Ke gymnazijnímu životu patří studentské žertíky, neustálé chození za školu a snění... Ten sladký život však trvá jen do té doby, dokud není při rvačce zabit prominentní hráč školního basketbalového týmu. (oficiální text distributora)
Recenze (5)
NFR 2021 ()
Nepřetržitý řetězec infantilních srandiček, rvaček, naznačeného teenegerovského sexu... Celý film o ničem, až v poslední minutě závěru se dovíme z psaného textu, co zajímavého se s protagonisty poté, co film skončil, stalo. Sečteno: hodina a půl nudy. ()
"Já to řeknu !! Řeknu to mámě, žes měl v posteli nahatou ženskou !!" ;) ()
Ve své době byla "Cooley High" zásadní titul, neboť dávala černošskému publiku, potažmo jeho popkultuře něco, co bylo pro bělochy zcela samozřejmé, ale Afroameričanům doposud nedostupné - generační film. Tvůrci v čele se scenáristou Ericem Montem, který proslul jako jeden z průkopníků černošských sitcomů, se volně inspirovali o dva roky starším hitem "American Grafiti". Také svůj pohled na divoké dospívání, které ve finále tvrdě dopadne na nohy dospělosti, zasadili do poloviny šedesátých let. Z hlediska příběhu přináší "Cooley High" tuctovou žánrovou podívanou, když divákům předkládá volný řetězec scének mladické lehkovážnosti a nevázanosti. Ale bez ohledu na generičnost, stejně jako "American Grafiti" také "Cooley High" se pro jednu generaci stala ikonickým snímkem, neboť rezonovala s nostalgií po vytrácejícím se mládí a době dospívání tehdejších dvacátníků. ()
Překvapuje mě zdejší vysoké hodnocení. Jde o film o černochoameričanech určený primárně pro černochoamerické publikum. Ve filmu vystupují černochoameričané v placatých čepicích a černochoameričanky s květákama na hlavách. Černochoameričané si mohou přičíst k mému hodnocení dvě nebo tři hvězdy. Černochoameričané kteří studovali v šedesátých letech v Chicagu, si mohou přičíst hvězdy čtyři, protože se u toho pravděpodobně budou v nostalgii tahat za své dlouhé choboty. ()
Reklama