Než jsem tě poznala

║Rozpočet $20miliónov║Tržby USA $56,245,075║Tržby Celosvetovo $207,945,075▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $2,993,798║ Tržby za predaj DVD v USA $6,356,775║ sčasti tématický smutné, ale má to príjemnú hravú "romantickú" iskru, prirodzenú nenútenú odľahčenosť, vďaka roztomilej Emilie Clarke ale hlavne je to osviežujúce /80%/ (17.09.2016)

Proč se to, proboha, vlastně jmenuje Než jsem tě poznala, když je to celé o tom Když jsem tě poznala? Film se řadí ke kýčům, které se neštítí vydírat na plné čáře a k dobru se mu dá přičíst jen, že to nezastírá. ___ Příběh se odehrává v jakémsi z reálu vytrženého prostředí, kdy vše je neustále zalito sluncem a pestrými barvami. A to včetně hrdinova postižení, které znamená jenom tolik, že sedí na vozíku a sluší mu to. Neukáže se nic, co by mohlo narušit falešně vybudovanou idylu – jak jí, jak chodí na záchod, jak mu ztráta hybnosti zákonitě vzala veškerou intimitu a musí se ve všem spoléhat na ostatní …. Tak tohle neuvidíme. Místo toho tu máme jednorozměrné postavy charakterizované jedinou vlastností: Ona – roztomile střelená, On – rádobycynik s dobrým srdcem pod slupkou, Její otec – prostý, leč milující, Jeho matka – starostlivá … atd. Ach jo, ani v rámci žánru kýčovité romance tomu nedokázali dát nic víc než jen stokrát viděnou rutinu. Film je tím až otravný. Navíc je jeho poselství příšerné – když jsi na vozíku, tak nemáš žádnou cenu a je zbytečné se o něco snažit. Takováto myšlenka, která má jen podpořit tupou romanci, je zvrácená. ____ Ale nejsem cílovka, a když jsem odcházela z kina, tak na rozdíl ode mě skoro všichni brečeli dojetím. Ach jo. (02.08.2016)

Sice to škobrtá, ale krásně se to usmívá a umí to rozplakat. Kupodivu to nebylo tak povrchní, jak jsem si myslela, že bude. Úplně všechny postavy se snažily ve filmu žít, jak nejlépe dokážou, jak nejlépe to jde (i když to třeba v jednom případě mohlo znamenat smrt). Dobře se na to koukalo, poměrně pěkně to odsýpalo, hudba, protože byla tak známá a povědomá, se líbila. Nikdo nebyl přehnaný do karikatury. Obyčejný příběh o lásce a o tom, že je fajn žít, pokud můžete žít. 75 %. (23.08.2016)

Má cenu se vůbec nad tímhle filmem rozčilovat? Nejen že v obecné rovině přežvýkává tisíckrát omletý příběh, ale v podstatě jen tupě kopíruje děj Intouchables. Emilia Clarke hraje někde na úrovni české troškovské komedie, kdy jejím jediným výrazovým prostředkem zůstávají vykulené oči a naprosto nekontrolované přehrávání. Když si k tomu pak divák doplní otřesné CGI dokreslovačky, zůstává rozum stát nad tím, jak tenhle film přišel k tak neskutečně vysokému hodnocení. 2/10 (13.10.2016)

Na Emilku Clarke a Sama Claflina se pěkně kouká a na první pohled je tohle fajn romanťárna s ubrečeným koncem a povznášejícím poselstvím, že i z britské nanicovaté maloměšťačky se může stát díky lásce francouzsky šprechtící dáma potulující se sama Paříží. Pak si ale uvědomím, jak málo sexuálního napětí ve filmu je - padnou snad jenom tři cudné polibky jako v pohádce. A téma eutanázie tu nebylo pojato úplně povedeně - protiargument tu vlastně padne jen v jedné scéně od vedlejší postavy. Hlavně je tu tohle téma jenom kvůli vytřískání melodramatu a slziček, což funguje, ale představuju si, jak se na film dívá někdo na vozíčku a říká si: "To je teda super, že mi tu tenhle film říká, že život v paralýze je na h*vno - a ani výstavní prsa Emilky Clarkové na tom nic nezmění. Dík." *spoiler* Já osobně bych radši viděla konec (ne happy end), kde se oba hlavní hrdinové musí vypořádat s životem, kdy jeden z nich je paralyzovaný. (21.07.2016)