Než jsem tě poznala

Moc hezká, pozitivně laděná a sympatická romantická citovka, která musí potěšit nejenom ženský, ale i chlapy. Přitom Emilia Clarke mi ze začátku dost vadila, jak se před kamerou strašně ksichtila. Postupem času jsem ale pochopil, že to její pitvoření je záměr a strašně jsem si jí oblíbil. Normálně jí kvůli tomuhle filmu začnu říkat Jim Carrey v sukni, protože to, co předváděla s obočím nemá u jiných hereček obdoby. Byla fakt skvělá. No a Sam Claflin je taky moc fajn, přestože celý jeho herecký výkon předvádí na kolečkovém křesle. Ono to ale kupodivu stačí k tomu, aby Vám film vlil do Vašeho psyché vlnu pozitivních, melancholických, ale i smutných emocí. Prostě to, co jste očekávali, než jste se na tenhle film vydali. (27.10.2016)

Tak tohle slaďoulinký mávání kapesníčkama ze mě sůl nedostalo. Jak se mám nekriticky dívat na herečku, která svým šíleným přehráváním dělá z hl. ženské role nenáviděnou pipinu? Je mi u zadku, že měla Emilia šklebení a dětinskou naivitu ve scénáři, když mi z její křečovitý mimiky cuká v zaťaté pěsti. Plakání na povel tentokrát nevyšlo, do kvalitních cukrkandlovejch dramedy to má tááákhle daleko. Zpátky na draky. (21.10.2016)

Americká „romanťárna“ navíc ještě s takovým tématem? Nakonec jsem přece jen dal na místní hodnocení a reference oblíbenců. Předně, americky to opravdu nepůsobí. Prostředí Walesu, plno rodilých Britů, nádherná britská angličtina…to vše k mé potěše. Navíc, Lou si musíte hned oblíbit i navzdory tomu (či právě proto) jak příšerně se obléká (vím, řada divaček bude přesně opačného názoru). Pak s ní divák absolvuje pohovor, následuje první setkání s Willem (též sympaťákem)...a jeden se musí pořád smát. Humoru pak sice ubude, ale i tak vám po většinu času zůstane úsměv na tváři. I přes to, že se zvážní a místy je to romantika jak trám. Jakože směrem k závěru jsem byl řádně dojatý. A nutno dodat, že jde asi o nejlepší „žánrovku“ za poslední dobu. Ne snad proto, že by byla nějak super originální či objevná, prostě v ní jen funguje vše přesně tak, jak má. Objektivně to je asi spíš na 4*, ale já tu hvězdu navíc rád přiklepnu. „Jen mě něco škrábe za krkem.“ - „Aha. Cedulka. Máme nůžky?“ - „Nevím. Obvykle si sám nebalím.“ (13.01.2017)

Sluníčkové, přeslazené. Párkrát jsem si musel dokonce píchnout inzulín. Emilii Clarke jsem doposud viděl pouze bojovat o železný trůn, takže jsem byl náležitě zvědav. Hrála zde podstatně odlišnou osobu, která během filmu vystřídala asi 270 kousků toho nejextravagantnějšího oděvu a 750 výrazů tváře. Je opravdu neuvěřitelné, jakým vypracovaným svalstvem v oblasti obočí disponuje. Jakožto nejvěrnější fanoušek Her o Trůny jsem byl samozřejmě nejvíce zvědav na handshake s Tywinem, který se v seriálu nikdy neuskutečnil a pokud nebude opět úřadovat red queen, tak se ani neuskuteční. Moc těch zdejších 84 % nechápu. Opravdu se mu nezdálo, že bych viděl něco více než tuctovou romantiku. Tvůrci vybudují snímek ve stylu Nedotknutelných. Malinko jej okořenili trošičkou lásky a samozřejmě nezapomněli přidat srdceryvný zvrat ve stylu Hlasu moře. Kdyby někdo hodlal ve světě knih či filmu prorazit, tak se zde může přesvědčit, že není třeba vymýšlet něco zásadně nového, nýbrž úplně bohatě stačí stavět na vyzkoušených základech a dobře známých tvářích. Ke sledování snímku jsem měl připraveno dostatek kapesníčků, ale jaksi zůstaly zcela nevyužity. Pořádně ani nevím, za co dávám tři hvězdičky. Zřejmě asi převážně za milou společnost, která u filmu trpěla společně se mnou. (16.07.2016)

Na Emilku Clarke a Sama Claflina se pěkně kouká a na první pohled je tohle fajn romanťárna s ubrečeným koncem a povznášejícím poselstvím, že i z britské nanicovaté maloměšťačky se může stát díky lásce francouzsky šprechtící dáma potulující se sama Paříží. Pak si ale uvědomím, jak málo sexuálního napětí ve filmu je - padnou snad jenom tři cudné polibky jako v pohádce. A téma eutanázie tu nebylo pojato úplně povedeně - protiargument tu vlastně padne jen v jedné scéně od vedlejší postavy. Hlavně je tu tohle téma jenom kvůli vytřískání melodramatu a slziček, což funguje, ale představuju si, jak se na film dívá někdo na vozíčku a říká si: "To je teda super, že mi tu tenhle film říká, že život v paralýze je na h*vno - a ani výstavní prsa Emilky Clarkové na tom nic nezmění. Dík." *spoiler* Já osobně bych radši viděla konec (ne happy end), kde se oba hlavní hrdinové musí vypořádat s životem, kdy jeden z nich je paralyzovaný. (21.07.2016)