13. komnata - Série 10 (2014) (série)
Režie:
Simona OktábcováObsahy(1)
Populární český herec, legendární Jotidom z Kamenného řádu, úspěšně vyhrál boj s démonem alkoholu. Filmografie Svatopluka Matyáše čítá přibližně sto osmdesát filmů, kromě televizních inscenací a divadelních představení v divadlech Ostravě, Olomouci či Hradci Králové. Sám říká: „Hrál jsem Romea, Richarda třetího a všechno mezi tím." Výčet filmů je vskutku obsáhlý, neboť dostal do vínku podobu „hezouna", sympatického elegána a patřil mezi naše nejcharismatičtější a nejsympatičtější herce v rolích rázných chlapů. Hrál inženýry, vědce, lékaře, hlavní i vedlejší role – připomeňme si je ve filmech: Nebeští jezdci, Akce Bororo, Případ mrtvých spolužáků, Setkání v červenci, Hra bez pravidel či Tatínek na neděli. Největší trumf však přišel po roce 1974, kdy v seriálu Kamenný řád ztvárnil postavu Jotidoma. Tak mu dodnes říkají kamarádi i náhodní kolemjdoucí, kteří ho poznávají.
Jeho příběh připomíná – v malém a v našich poměrech – osud některých hollywoodských hvězd, které bojovaly s alkoholem. I on zažil, jak sláva dokáže změnit herce v alkoholika. Herec slavné tváře, kterou všichni znali, těžko odolával obligátnímu připíjení a nalévání kdekoli, kam přijížděl natáčet, zvláště na Moravě, a to téměř nepřetržitě od šedesátých až do osmdesátých let.
Měl dceru a manželku, ale celé týdny býval na cestách, nocoval po hereckých ubytovnách. Cítil se sám, také proto, že vlastně nikdy nebyl členem žádné herecké rodiny – divadelního ansámblu ani Filmového studia Barrandov. Všude jen tak zvaně hostoval. A tak vlastně nezískal žádný herecký „domov". Pil, aby vydržel kolotoč přestupů z natáčení do natáčení, vybíral si daň z popularity i dobře vykonané práce a později už pil z pouhé potřeby, aby mohl fungovat.
Jenže pak se plíživě dostavily problémy. Klepaly se mu ruce, pak celé tělo, zažíval pocity opravdové závislosti. První rada lékaře zněla: začít u sebe, další řešení už slibovala jen léčebna. Než by absolvoval léčení, 11.1.1991 přestal pít sám, ze dne na den. Z vlastní vůle. Následoval „nezbytný několikatýdenní absťák" a od té doby se alkoholu nedotkl. Už přes čtyřiadvacet let.
Vydržel. Dnes je mu pětaosmdesát, je ve skvělé kondici, pracuje na zahradě, je řemeslně natolik zručný, že si dělá stavební úpravy sám, dal dohromady a udržuje velkou chalupu na Slovensku, chodí do páry, sauny, na jógu a s lehkostí říká, že alkoholické období už je za ním.
(Česká televize)
Recenze (3)
Naprosto souhlasím s komentářem uživatele kingik. I přes pokročilý věk je tento herec nejen ve skvělé fyzické kondici, ale má i velmi pohotový a příjemný projev. ()
Jsem si říkal, co tak hrozného Svatopluk Matyáš provedl, že vlezl se svojí zpovědí do nijak zvláště koncipovaného pořadu, a on nám někdejší idol našich maminek bumbal, a to trochu víc než je zdrávo. Dopadlo to tak, že se kdysi vytížený herec vytratil z filmů a seriálů, ale nebylo už tak zřejmé, jestli za to mohl pan Nasávač, anebo jestli se na něj režiséři jen vysrali, že přestal být populární, nebo že začal být pro práci před kamerou nespolehlivý, nepoužitelný, no zkrátka, že si ožral držku, nebo tak něco. Od každého trochu, dalo by se napsat. O soukromí herce se příliš nevědělo, docela si ho strážil, rozhovory neposkytoval, ale na protivu zrovna nevypadal, když se před kamerou rozhovořil o svých nejslavnějších rolích, o alkoholovém prokletí a o současném životě, který tráví na hereckém "vejminku" ve svém domečku se zahradou, kde stále vitální herec i v požehnaném věku zastane řadu prací. A to jeho vyprávění bylo vkusné, poutavé, ale překvapilo mě, že taková hvězda neměla ve svém pořadu příliš hereckých kolegů, kteří by se na jeho adresu vyjádřili. V pořadu vystoupila jen nepříliš známá, dnes již zapomenutá herečka Jana Gýrová a Dalimil Klapka, jehož předností je práce v dabingu. Bylo přece jen znát, že jeho soukromí bylo tabu. Když přišla řeč na jeho (zesnulou) manželku i dceru, už byl poněkud zdrženlivější. Mnohem raději povídal o své práci, o svých zásadních rolích, k nimž neopomenul dát nějakou tu zajímavou perličku k dobru. Nevím proč, ale osobně si ho vybavím ze dvou rolí, a sice jeho sympatického inženýra z "Nepřátel Zeleného údolí" a druhou spojitost mám s filmem "Setkání v červenci", kde ztvárnil nepříliš sympatického otčíma, který vystavuje na odiv svoji opálenou hruď. I když se samozřejmě do povědomí tehdejší divácké generace zapsal i hlavními rolemi, kterých byla také celá řada. V dokumentu pochopitelně přišla řeč na některé z nich. Mezi ty nejlepší jeho filmy určitě patřilo válečné drama "Nebeští jezdci" a také, podle jeho vlastních slov, i první česká scifárna "Akce Bororo". Jenže, kdo si dnes vybaví tohoto ve své době charismatického herce. Určitě je řada pamětníků, kteří si ho rádii připomenou. Současný divák už s ním, potažmo s jeho herectvím, tolik konfrontován nebude. Naposledy si na něho vzpomněl režisér Magnusek, když ho obsadil do jedné z epizod svého polodementního sérošu "Stopy tvůrčí smrti", pardon, "Stopy života". A to jak jistě uznáte, není zrovna důstojná připomínka jeho hereckého umění. Tenhle díl z dokumentárního cyklu patří k těm lepším. 60% ()
Můj oblíbený herec, nenapadlo mě to... ()
Reklama