1944: Přinuceni k boji

Po dlhšej dobe zase celkom kvalitne natočený vojnový film z čias druhej svetovej vojny, tentokrát vďaka krajine vzniku aj s celkom netradičnou zápletkou, ale nesadlo mi to až tak dobre, ako by som chcel. Pre samotných Estóncov sa možno jedná o silnú záležitosť, ale mne to dejovo moc nevyhovovalo. Ešte prvú polovicu sa mi na to pozeralo celkom dobre, no keď sa nečakane zmení hlavná postava a začne pomaly úplne nový film z pohľadu druhej strany, na čo som bol inak vopred zvedavý, ako s tým tvorcovia naložia, nakoniec mi to nevyhovovalo a môj záujem o dianie už opadol a dopozeral som to skôr len zo zotrvačnosti, čo ma dosť mrzí. Inak hlavné postavy neboli zlé, obsadené a aj zahrané boli celkom obstojne, len práve kvôli tomu deju som si k nim nedokázal vytvoriť vzťah. A samostatnou kapitolou sú bojové scény, ktoré sú až prekvapivo kvalitne zvládnuté, no čiastočne ich kazí jeden veľký zápor. Je to presne ten typ vojnovej akcie, ktorý mám veľmi rád, teda vojaci brániaci zákopy pred útokom presily s podporou tankov a podobne, pričom je to pomerne veľkolepé a veľmi dobre natočené, ale kazí to extrémna úmrtnosť vojakov. Tu nie sú prakticky žiadne zranenia, muži kričiaci od neznesiteľných bolestí a všetko to, čo robí bojisko hotovým peklom, ale jednoduco každý po zásahu okamžite padne, pričom to ale pôsobí tak viditeľne neuveriteľne, že sa mi cez to vôbec nedalo preniesť. Ani v tých starších a najnaivnejších vojnových filmoch mi to nikdy až tak neprekážalo, ako práve tu. Takže pozretie neľutujem, vojnových filmov a hlavne v tomto období, kedy už nie sú v móde nie je nikdy dosť, pričom aj tu sa mi viacero veci páčilo, ale celkovo mi to príde len na ten priemer, čo ma mrzí. 55% (15.08.2015)

Po technické stránce je film bezchybný a může se v pohodě měřit s jakoukoliv západní produkcí a třeba zákopová rvačka by měla patřit k zlatému fondu válečných filmů. Na samotném příběhu estonských jednotek SS, který plynule přechází v pohled Estonců bojujících na straně Rudé armády jsem také nenašel větší mouchu. Ta tragédie národa, který má na výběr mezi velkým a vlastně stejně velkým zlem byla podaná věrohodně, bez zbytečného patosu a, díky nápadu s mladou učitelkou coby symbolem Estonska. velmi citlivě. Ani k hercům nemám nejmenší výhrady, takže suma sumárum 90%. (06.09.2015)

Estonci můžou být právem hrdí na tento film z jejich nedávné, avšak kruté historie. Nejprve je naverbovala Rudá armáda po anexi Sověty a v roce 1941 se kvůli nenávisti k nim přidali k wehrmachtu. V roce 1944 ale Němci ustupují a tak nastává situace, kdy Estonci bojují proti sobě. Po technické stránce bravurně zvládnuté, počáteční a závěrečná bitva dechberoucí, skvěle zobrazené boje o zákopy a místami dost syrové, viz. sniper. Postavy jsem si oblíbil hned od první chvíle, proto jsem byl dost v šoku, když v půlce filmu většina z nich padne a vystřídají je jiní. Z tohoto důvodu může děj působit nejednotně, protože prakticky sledujeme úplně jiný film. Nicméně se ukázalo, že válečné filmy už nejsou specialitou jen velkého rozpočtu a hollywoodských triků, ale že i tací Estonci to zvládají levou zadní. (07.11.2015)

Zvlášť pro fanoušky filmů s tematikou II. světové války velmi zajímavý snímek. Pakt Ribbentrop-Molotov a jeho důsledky z pohledu např. Poláků či Finů už byly nejednou filmově zpracovány, ale exkurz do absurdní situace Estonců bojujících za obě strany svých totalitních „přátel“ je už vcelku rarita. Ale k samotnému filmu. Upřímně, když během chvilky začal střet Wehrmachtu a Rudé armády, měl jsem obavy. Ne nadarmo nejdou podobně laděné filmy pod 2 hodiny, neb divák potřebuje nějaký ten čas, aby s postavami mohl začít sympatizovat, soucítit, nějak je chápat. Bez toho se může stát, že člověk sleduje válku 2 „bezejmenných“ armád (s nulovou emocionální účastí). V 1944 to kupodivu i navzdory kratší stopáži funguje. A to i po „vystřídání“ a „změně perspektivy“. Tenhle nedivácký tah tvůrcům překvapivě vyšel, a troufám si říct, že podobná „drzost“ by řadě filmů u publika neprošla. Závěrečná deziluze mi pak sedla, škoda jen, že s výjimkou Tallinu jsem se dost ztrácel v místopise, ale to už je můj problém. Solidní 4*, velká spokojenost. (15.05.2022)

Nejzajímavějším a též nejzávažnějším faktem je vlastně geografická situace pobaltských států. Všichni je pořád chtějí obsadit a ani z jednoho Zla si člověk nemůže pořádně vybrat. Taky se ho často nikdo ani neptá. A tak bojují Estonci proti Estoncům a ani to není proto, že by jeden byl fašista a druhý komouš. Zkrátka karty tak byly rozdány a jednoho dne stojí proti sobě. A to si my Češi říkáme jakou jsme měli smůlu...80% (15.03.2020)