1944: Přinuceni k boji

Táto estónsko-fínska novinka na bojovom poli ukazuje svoju silu hneď od úvodu, kde sa zopár estónskych vojakov v nemeckých uniformách bráni útoku ruskej armády. Akčné scény sú na profi úrovni, hlina a črepy lietajú na všetky strany. Estónsky vojaci v nemeckých uniformách sú sympaťáci a ich dialógy, alebo skôr hádka o miliónoch "červených" pred ktorými sa niet kam ukryť ma zaujali. Určite to boli skúsení mladíci, ktorí veľmi dobre vedeli, do čoho sa namočili. Vedeli, že Poľsko nenapadli len Nemci, ale aj Rusi, ktorí sa potom ihneď pustili do Fínov a postupne zabrali pobaltské štáty. Nevideli medzi nimi rozdiel a som rád, že dnešní filmári ukazujú udalosti v pravom svetle, bez príkras a poloprávd. S príchodom červenej armády sa prezliekali kabáty vo veľkom a pre mnohých Estóncov to nebola ľahká situácia. Film veľmi dobre odsýpa, hlavne prvých 30. minút, potom príde šialený zvrat a príbeh sa otočí a zamerá na úplne inú postavu, tentoraz na ruskej strane. Stopáž tak trochu nepostačuje, podľa mňa filmu chýba tak zo 20 minút navyše. Je tu slušný proruský záporák, ktorý má silu potiahnuť celé scény, škoda, že sa mu neušli. Celkovo kvalitný pohľad na vojnu z Estónskej strany. 80%. (07.06.2015)

Nejzajímavějším a též nejzávažnějším faktem je vlastně geografická situace pobaltských států. Všichni je pořád chtějí obsadit a ani z jednoho Zla si člověk nemůže pořádně vybrat. Taky se ho často nikdo ani neptá. A tak bojují Estonci proti Estoncům a ani to není proto, že by jeden byl fašista a druhý komouš. Zkrátka karty tak byly rozdány a jednoho dne stojí proti sobě. A to si my Češi říkáme jakou jsme měli smůlu...80% (15.03.2020)

Po technické stránce je film bezchybný a může se v pohodě měřit s jakoukoliv západní produkcí a třeba zákopová rvačka by měla patřit k zlatému fondu válečných filmů. Na samotném příběhu estonských jednotek SS, který plynule přechází v pohled Estonců bojujících na straně Rudé armády jsem také nenašel větší mouchu. Ta tragédie národa, který má na výběr mezi velkým a vlastně stejně velkým zlem byla podaná věrohodně, bez zbytečného patosu a, díky nápadu s mladou učitelkou coby symbolem Estonska. velmi citlivě. Ani k hercům nemám nejmenší výhrady, takže suma sumárum 90%. (06.09.2015)

Po Zimnej válke ďalší to „pohľad z druhej strany“ na vojnové udalosti a oslobodzovaciu červenú armádu tentokrát estónskej proveniencie. Silný dramatický príbeh o účasti Estóncov v armáde - bielej i červenej. O pocitoch estónskych vojakov bojujúcich .. jedných za „Hitlera“ druhých za „oslobodenie Estónska“ proti Hitlerovi , pod vedením statočnej červenej armády a nesmierne zákerných politrukov. V takom zmysle je film rozdelený na dve časti v ktorých sa ako nitka vinie príbeh listov divoch pisateľov smerujúci až do samého konca , vždy k tej istej osobe. Milovníci bojových scén si prídu na svoje v početných bojových stresov , s výbornou kamerou, milovníci dramatička si na svoje prídu rovnako. (24.07.2015)

Zvlášť pro fanoušky filmů s tematikou II. světové války velmi zajímavý snímek. Pakt Ribbentrop-Molotov a jeho důsledky z pohledu např. Poláků či Finů už byly nejednou filmově zpracovány, ale exkurz do absurdní situace Estonců bojujících za obě strany svých totalitních „přátel“ je už vcelku rarita. Ale k samotnému filmu. Upřímně, když během chvilky začal střet Wehrmachtu a Rudé armády, měl jsem obavy. Ne nadarmo nejdou podobně laděné filmy pod 2 hodiny, neb divák potřebuje nějaký ten čas, aby s postavami mohl začít sympatizovat, soucítit, nějak je chápat. Bez toho se může stát, že člověk sleduje válku 2 „bezejmenných“ armád (s nulovou emocionální účastí). V 1944 to kupodivu i navzdory kratší stopáži funguje. A to i po „vystřídání“ a „změně perspektivy“. Tenhle nedivácký tah tvůrcům překvapivě vyšel, a troufám si říct, že podobná „drzost“ by řadě filmů u publika neprošla. Závěrečná deziluze mi pak sedla, škoda jen, že s výjimkou Tallinu jsem se dost ztrácel v místopise, ale to už je můj problém. Solidní 4*, velká spokojenost. (15.05.2022)