Čokoláda

Pozoruhodná óda na čokoládu je holdem skutečně svobodnému lidství. Přesně a citlivě položená doba i místo děje (francouzský venkov té doby byl stále tvrzí výrazně katolického konzervatismu v podstatě starého feudálního režimu) přesně postihuje počátek prudkého hodnotového zlomu evropské společnosti, který se mohl udát kdekoliv - v Normandii právě tak jako v Province, v Kalábrii stejně jako v Aragonu, v Edinburghu srovnatelně jako v zapadlé kyperské nebo řecké vsi. Anonymní městečko, které se vědomě nevymanilo ze středověkého krunýře svých hradeb, místo, kde se téměř zastavil čas, reprezentuje jen jedno z posuzovaných pojetí života. Tím druhým je polyteistickou, zčásti ještě totemistickou mytologií podmalované putování dvou poutnic, matky a dcery, jejíž vzpomínka je hlavní dějovou linií neobvyklého příběhu. Konfrontace, která nemá vítěze, protože silnější je vždy ne ten, který ve jménu pýchy bere a odnímá, ale ten, kdo nerezignuje na pokoru a umí přijímat. Protože brát není dávat. Zhruba tak lze vystihnout zdánlivě průzračné mravní poselství tohoto mimořádného filmu. Severák, vítr drsné Skandinávie, vábí k těkání z místa na místa vždy a každého, a hopsavý klokánek dětské fantazie Pantoflíček, ho musí, chtě nechtě, následovat. Po velkém zlomu, po návratu k sobě samému, po odplynutí drsnosti, která skrývá až chlapeckou plachost navenek nesmlouvavě nesmiřitelného aristokratického starosty maloměsta se vlastně nic nemění. Jen lidé jsou tu na sebe milejší a zdvořilejší, pozorněji sledují své úspěchy i nezdary. Stařenská Madona drsného pábení v jedinečném podání Judi Denchové právě tak jako virtuózní magie něžné krásky Juliette Binochové nebo pokorný návrat k smysluplnému, vnitřně bohatému a tvořivému životu trampského tuláka a předchůdce beatniků i hippies v jedné osobě v podání Johny Deppa vedle dalších skvělých výkonů propůjčují tomuto poselství zvláštní neokázalou naléhavost. Naléhavost, která prostotou pravdy i střídmostí formy, v níž ji podává, je zváště působivou. Krajinná dvojkamera Rogera Bratta a Jeremy Brabena uchvacuje jak zasazováním města do jeho krajinného rámce, tak důsledným a důkladným mapováním a vychutnáváním zdánlivě všedních míst jeho ulic a zákoutí (zejména to platí o soše Reynaudova předka před kostelem a radnicí na plácku, který plní funkci centrálního náměstíčka). Vnějšková všednost mnohdy nezasvěceným jakoby nenabízela nic jiného než urousanou, vlastně opotřebovanou všednost; teprve bližší pohled naznačuje, že osobitost a výraznost nejsou zvláštním, ale všeobecným lidským kulturním statkem, který je dostupný pro každého z nás. Oslňující skandinávská obdoba českého čapkovského či fričovského všedního dne na rozhraní věků zůstává trvalým poselstvím-vzpomínkou, která do nás vstupuje spolu s rychle odeznívajícími posledními záběry filmu. (09.11.2008)

Příjemná oddechovka, vše je tady, jak má být pro dobrou náladu. Ty malé čokoládové delikatesní radosti jsou stejně nádherné jako Juliette Binoche. Poetická romantika a vizuální ingredience rozhořela můj zážitek naplno. Prostě čas od času pohádkové fantazie plné sladkých neobyčejností neuškodí. Mám takové příběhy rád, obzvlášť když takhle báječně končí a nečiní si jiných ambicí, než aby opravdu potěšili. (25.09.2011)

Tenhle film jsem dřív měla ráda, teď mi ale začala vadit jeho do nebe volající pohádkovost (krásná a chápající moudrá žena přijede do zapšklé vesnice, kterou díky čokoládě mění na nebe na zemi, a aby toho nebylo málo, tak ještě připluje sladký Johnny?). Přes tu se už nemůžu moc přenýst. Jinak ale v týhle pohádce šlape všechno jak má, francouzský venkov je krásný, herci hrajou skvěle (Molina je nejlepší, ale ani Peter Stormare není k zahození) a hudba je opravdu fantastická (vivat Rachel Portman). Prostě typicky hřejivý až přehřátý Lasseho film. (26.10.2011)

Příjemný film. Před zhlédnutím snímku jsem si radši rozbalil nějakou tu čokoládu (naštěstí:-)) a tím bych chtěl upozornit všechny ty, kteří se teprv na něj chystají ;-). Herci byli všichni dobří (teda až na tu Anouk, které jsem jeji roli opravdu nevěřil a dabing mi přišel otravný), příjmená kamera (zvlášť při záběrech na výrobu čokolády), decentní humor (viz pánev či probuzení ve výloze), milá hudba (tu kytaru slyším ještě teď) a zajímavý příběh (tedy až na ten konec, který bych trochu usekl). Na plný počet bych to ze svého pohledu neviděl, ale 4* jsou zasloužené. (29.07.2008)

Na Čokoláde som bol ešte v nejakom starom zaniknutom bratislavskom kine, takže spomienky na ňu sú trochu nostalgické. Chvíľu mi trvalo, než som pochopil, že sa jedná viac menej o štylizovanú rozprávku pre dospelých, kde musia prevažovať tie pozitívne emócie a aj zloduch dospeje k prezretiu a ten najväčší bude potrestaný. Tentokrát vo veľmi vydarenej sekvencii exceluje Alfred Molina. Typický "hrejivý" Hallstrom. V jeho prípade toto označenie nie je vôbec obávané. Čokoláda je film pre ľudí s otvorenou myslou, rozhodne nedoporučujem zatvrdnutým cynikom. (28.09.2012)