Lola
Lola, donna di vita
Lola
Režie:
Jacques DemyScénář:
Jacques DemyKamera:
Raoul CoutardHudba:
Michel LegrandHrají:
Anouk Aimée, Marc Michel, Corinne Marchand, Dorothée Blanck, Margo Lion, Carlo Nell, Elina Labourdette, Jacques Harden, Jacques Lebreton, Catherine Lutz (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Lola (Aimée) je tanečnice v kabaretu a svobodná matka dítěte, která čeká na návrat své životní lásky. Ve filmu se s jejím příběhem proplétají další - příběh jejího životem zmateného přítele z mládí (on je hlavní postavou filmu) a další paralelní příběh svobodné matky a její čtrnáctileté dcerky. Atmosféra poválečného francouzského přístavu s americkými námořníky, Francie přelomu padesátých a šedesátých let, zrod Nové vlny. (garmon)
(více)Recenze (9)
Silně to na mě zapůsobilo- příběh rozevlátého, svodomyslného, nepraktického Rolanda, který žije s hlavou v oblacích, krásné tanečnice Loly, natolik zamilované do první lásky, že už jí v srdci nezůstalo místo pro jiného muže a několika dalších, charakterově prokreslených, životných postav v poetickém filmu se zvláštní, uvolněnou, pohodovou atmosférou. ()
Výrazně melodramatický zástupce dramat francouzské nové vlny zaplněný postavami, jimž jejich impulzivní emoce vůbec neuvěříte, nebo se vám minimálně jejich chování bude naprosto příčit. Čarovně krásná Anouk Aimée zde má roli, která mi byla spíše protivná než sympatická, jak by asi měla být. Oceňuji finální pointu o začarovaném kruhu, nicméně jinak mi byla Lola většinu času naprosto lhostejná. [LFŠ 2019] ()
Je to taková celkem fajn romance, která mi ale přece jen přišla trochu obyčejná a trochu nesmyslná na to, aby se objevila mezi 1001 nejlepšími filmy, které byste měli vidět, než zemřete. Není to špatné, to určitě ne, ale tohle pro mě není dílo, které bych považoval za skutečně výjimečné. Ale určitě se na to dá dobře dívat. ()
[3,5*] "Jeanne, come quick!" "Michel! Ah!" "You've killed her!" "You exaggerate!" Film, ktorý sa na prvý pohľad tvári ako klasická romantická dráma (melodráma), lenže Jacques Demy si z tohto žánru skôr rafinovane a vtipne strieľa. V pomerne veľkom meste Nantes totiž tých niekoľko hrdinov príbehu neustále do seba "náhodne" naráža a celý ten ich svet je dosť uletený. Jacques Demy je v tomto štýle v podstate predchodcom Pedra Almodóvara, ktorý ho potom o 20 rokov neskôr začal rozvíjať až do dokonalosti. Ako malú výtku vidím tú ohromnú urozprávanosť (sotva som stíhal čítať titulky) a naopak, ako veľké plus výborné použitie hudby (napr. nádhernej Beethovenovej 7. symfónie). Dielo je zaradené do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. "I thought you were a friend, but you're like all the other men. I've never had a male friend, just guys chasing after me." ()
Demy je pro mě tvůrce filmů plných neviděných obrazů a atmosféry, ale podlamovaných fatálním nedostatkem smyslu pro proporce a občas se pohybujících na hranici vkusu. Lola od počátku slibuje hodně: uvolněnou sexualitu hlavní hrdinky, cinema verité kameramana Raoula Coutarda, skvělou Legrandovu hudbu, neotřelost zápletky, hvězdnou Aimée. A pak přijdou momenty jak ze Žižkovské romance – jsme zpátky v patetických padesátkách, příběh se teorematicky pokroutí a je z něj kalendářová historka, začnou natahované animírky z pouti podmalované Weberem a Bachem… Takže – nebyli jsme tehdy tak špatní z odstupu! Jestliže se Demyho Paraplíčka dají srovnat s českým Až přijde kocour, Lola je z dnešního pohledu podobná třeba Slnku v sieti (matka a dcera). Tam nám chyběla leda božská Anouk. *** ()
Reklama