Můj život jako pes

V přítomnosti nám život může připadat tak trochu pochmurný, takový život jako pes. Ale po mnoha letech se ty vzpomíniky přemění v něco krásného. Prožili jsme první lásky, utrpení a naše nejbližší potkala smrt. Avšak život není jen o smrti. A o tom je právě tento milý švédský film. Nahlédnutí do dětské duše, která občas štěká jako pes. (23.01.2011)

Velmi pěkný snímek Lasseho Hallströma (ne-li jeho nejlepší) spojuje dávku skandinávské poetiky, jako když se smíchá špetka Bergmana, zasadíte ho do takového menzlovsko - hrabalovského odéru (jak už tu podobně někdo dobře přirovnal) a trochu připepříme Kusturicou. Velmi krásný výtvarný film s příjemnou muzikou, který člověka dostane, i přes semtam depresivní chvilky, do pohody a příjemné nálady... Doporučuji 90% (26.02.2009)

Film, ktorý bodoval po celom svete (na festivaloch) a predznamenal úspešnú kariéru Lasseho Hallströma za morom. Najlepší zahraničný film na Golden Globes 1988 a k tomu dve nominácie na Oscara (réžia, scenár). Môj život ako pes je ukážkový príklad filmu, ktorý očividne čerpá zo skutočných zážitkov. Ľahko badať, že základom scenáru boli ozajstné príhody počas dospievania. Švédi natočili tragikomédiu, kde sa striedajú pekné a neľahké, až tragické aspekty vyrastania na periférii. Silný dojem, prišlo mi to ako hraný dokument a mladý Ingemar ako reálny chlapec a nie herec. Nakoniec, herec to ani nebol - Anton Glanzelius nikdy predtým, ani potom v žiadnom inom kinofilme nehral. 8/10 (09.08.2015)

budu pět chválu na tento film, kde jen mohu. Po ohromně dlouhé do době film, který mne dostal. Krásné i hnusné, negativní i pozitivní, dojemné a velice silné. Je o tom, jak je dětská duše citlivá, tvárná a otevřena všemu, co se k ní dostává. Výchova nemocné matky selhala jak mohla. Sama vychovávat 2 syny není jistě jednoduché, ale oni za to přece nemohou. Po odchodu mladšího ze synů ke strýčkovi si chlapecvšak matku idealizuje, jakoby si nechtěl nic špatného pamatovat. Nicméně, jeho zkušnosti nezmizí a projevují se. (01.01.2011)

Teď už další z mých oblíbených cizokrajných filmů. Očima dítěte sledujeme jak probíhal život padesátých let. Jedná se o poetický příběh ustrašeného, zoufalého ale velice chytrého chlapce, který poprvé nesměle u svých příbuzných poznává laskavost lidí, přátelství, lásku ale i smutek. Režisér ví, jak zaujmout vypracovaností postav i skvělou atmosférou. - "It really bothers me when I think of that poor dog Laika. She had to do it for human progress. She didn't ask to go." (17.10.2020)