Mladý papež

Človek nevie, čo čakať. A Sorrentino, majster, si pohral s očakávaniami ako málokto. Je to dokonalá hra - Lenny je figúrka, spočiatku narcistická, až odporne narcistická (fascinuje tých, ktorí majú zdravé sebavedomie), provokatívna, cynická. Autori, chvalabohu, (pre niektorých asi práve bohužiaľ) postupujúcim dejom pozornosť upriamia na mikropríbehy, ktoré každý jeden (pre mňa vyjma ministerského stretnutia) fascinujú a dojímajú. Spočiatku som si prial viac hollywoodský prístup a keď sa začali tvorcovia na jeho hrane pohybovať, prial som si opak. Sorrentinovsky šikovné a dokonale nákazlivé. A ak sa človek odprostí od Vatikánu (komu to ide), jednou z línii, ktorá dostala mňa, je odlišnosť a boj každého z nás s egom - a ako sa inakosť stále málo toleruje...tbc...áno, seriálový šok roka...tbc... (25.12.2016)

Young Pope se mi strašně špatně hodnotí, protože jde o velice specifický, řekla bych až zvláštní seriál. Asi bych si to netroufla kdekomu ho doporučit, protože vím, že tohle je záležitost pro velice úzkou skupinku diváku. Tím se teď nechci stavět do pozice, že já patřím do té skupiny "vyvolených", kterou tento seriál oslovil. Protože se přiznám, že né jednou jsem si kladla otázku "proč na to vlastně vůbec koukám?" "co se to tam teď odehrává?" "co tím chtěl básník říci?" Seriál klade důraz především na vizuální stránku. A to je možná věc, která mě na tom tak fascinuje a hypnotizuje. Co záběr, to je jednoduše pastva pro oči. K tomu úžasná hudba a mě se tajil dech. Co se týče příběhu....ten je takový - opět mě napadá - zvláštní. Určitý vývoj ten příběh má, stejně tak postavy, ale není to asi to hlavní, co ten seriál táhne. Je tam dost skoků od něčeho k něčemu, kolikrát se nedozvíme proč došlo k tomu a tomu, ale prostě k tomu došlo, je tam spousta náznaků, nevyřčeného, proložené flashbacky, snovými sekvencemi, že dohromady je to holt mišmaš :-) A je - opět řeknu zvláštní - že u Young Pope mi to absolutně nevadilo a hltala jsem každou scénu, každý záběr, každý díl. Ani ty debaty o Bohu mi nevadily....Co nesmím opomenout - herecké výkony. Jude Law se pro tuto roli vyloženě narodil! Co jsem též hltala jak malinu, tak tu nevyzpytatelnou a nepředvídatelnou auru, kterou vyzařoval. Pokaždé, když se objevil na scéně, když začal mluvit, tak jsem jen s napětím očekávala, co se stane...a vždycky se stalo to, co jsem absolutně nečekala. Scéna jeho slovního "souboje" s italským premiérem je už teď pro mě legendární a patří mezi nejvíc wtf momenty v historii seriálů :-) Na závěr - kdo si k Young Pope najde cestu, věřím, že bude okouzlen. P.S. - Sexy and i know it - to byla scéna jak víno :-D (27.02.2017)

Provokujúce, konzervatívne, plné lásky, drzé, meditatívne. Tento seriál vôbec nie je určený iba pre veriacich, práve naopak. Plne si dokáže získať aj rešpekt tých, ktorí svoju vieru v čokoľvek nepotrebujú jasne pomenovať. Originálne, nedefinovateľné, nenapodobiteľné, no maximálne uspokojujúce a nezavádzajúce. (07.01.2020)

Velké zklamání, dané především očekáváními z prvních dílů. Odpoutaná a nepředvídatelná první polovina je potěcha pro to spirituální i zemité v nás. Navíc Law funguje jako dráždivý objekt, který se nikdy nechová tak, jak chceme. Sorrentino si tu vzpomněl na doby, kdy nebyl velmistrem plochého populismu, ale uměl si obrazem a zvukem podmanit dost zásadní existenční koncepty. Vatikán je jeho další terárium plné líných lidských plazů, kteří marně hledají smysl bytí - a v tomhle ohledu je Mladý papež konečně životaschopnou látkou. Jenže pak je tu druhá polovina, především některé části dílů 6–10. Co bylo spontánní, je tu strnulé. Co bylo imaginativní, je tu nahodilé. Ambivalence přechází doslovnost, provokativnost v prvoplánovost. Z postavy papeže se stává triviální "nesrozumitelný svatý". Sorrentino těká, dělá hloupé scenáristické kopance (kauza s dopisy ve stole? wtf?), hudbu používá občas vysloveně předvádivě (Kalinka? Come on!) a namísto surrálného klokana se zahradami Vatikánu prohání tak trošku troškovská svatá Juana. Závěrečná pointa je bohužel Paolo model Mládí. Nabubřelé, prázdné, křečovité, banální... Tenhle seriál si cením za prvotní energii, s jakou narušuje tradiční představy o žánru a dramaturgické koncepci, ale v závěru se ukáže, že trocha rigidity by tu vůbec nezaškodila. Sorrentino překypuje vším možným, ale rozhodně ne schopností autocenzury. Brilantní momenty tak střídají rozpačité. P. S. Skutečnými papeži téhle série jsou skvostné figury kardinálů Voiella a Gutierréze. P. S. 2: k nejlepším momentům papeže se v myšlenkách pořád (rád) vracím. Proto přidávám. (13.12.2016)

Velký překvápko. Očekával jsem břitkou kritiku nebo naopak přiblblou agitku katolické církve, ale ono se z toho vyklubalo rafinované, soustředěné, vyzrálé, inteligentní a dojemné pojednání o víře (rozhodně ne jen v boha) a hledání životní rovnováhy (ne jen papeže ale každého člověka). Je to nekompromisně nečernobílé. Je v tom krásně jemný (a přesto často černočerný) humor. Je v tom hromada pravdivých monologů a dialogů které jdou až na dřeň. A je to, jen tak mimochodem, i estetická lahůdka. Čím víc, každým dalším dílem, vylézal na povrch fakt, že se tenhle seriál nesnaží sdělit žádný názor, že se nevrhne velkohubě do řešení neřešitelného, že je to "jen" tiché hledání lásky, tím víc a víc si mě to omotávalo kolem prstu.. (03.04.2017)