Mladý papež

Provokujúce, konzervatívne, plné lásky, drzé, meditatívne. Tento seriál vôbec nie je určený iba pre veriacich, práve naopak. Plne si dokáže získať aj rešpekt tých, ktorí svoju vieru v čokoľvek nepotrebujú jasne pomenovať. Originálne, nedefinovateľné, nenapodobiteľné, no maximálne uspokojujúce a nezavádzajúce. (07.01.2020)

Seriál protikladný ako samotný hlavný hrdina. Ten je zo začiatku nepredvídateľný a neukotvený, nie je žiadnou tendenčnou liberálnou kritikou cirkvi, či konzervatívnym antikristom. Jeho charakter je tajomný ako imidž, ktorý si buduje. Bohužiaľ druhá polovica seriálu opúšťa túto barokovú mystiku a až príliš explicitne všetko vysvetľuje a čo je ešte horšie, ukotvuje hlavného hrdinu do pomerne priamočiareho charakteru. Z jednej z najzaujímavejších a najkonfliktnejších postáv televíznej obrazovky sa stáva sympatický kresťanský Sheldon. (11.12.2016)

Zaujímalo by ma, či "kritici" Mladého pápeža dopozerali samotný seriál až do úplného záveru, alebo ho "súdili" (ako to už u veriacich býva zvykom) a zatratili po vzhliadnutí jednej, dvoch epizód. Môj prvý, pôvodne zverejnený komentár sa hneď v úvode sarkasticky vyjadril k jednému z užívateľov (ktorý má taktiež právo na svoj názor (!), s čím nemám problém - o to tu nejde), ktorý samotný počin označil za rúhanie len preto, lebo sa námetom dotkol svätej inkvizície, či viery ako takej. Nemôžem si pomôcť, ale príde mi to, akoby väčšina hodnotila obal namiesto obsahu. Načo je človeku pekný kabát od Gucci-ho, keď mu je v tom najväčšom mraze aj tak zima? Celkový problém spočíva v tom, že väčšine požieračov všetkého sfilmovaného, akoby ušla pointa či myšlienka samotného tvorcu, ktorý vykreslil cestu k Bohu tým najbizarnejším spôsobom, pričom tí menej všímaví, menej vnímaví, ktorí majú problém čítať medzi riadkami, zavrhli tento projekt ešte skôr, ako sa vôbec presvedčili o čom NAOZAJ JE. Bez ohľadu nato, akú Sorrentino zvolil formu arogancie, sarkazmu či prejavu inteligencie - výsledok je presným opakom čoho sa všetci od úvodu "báli". Takže nabudúce "nesúdiť", kým nepoznáte celú "pravdu", lebo potom sa môžete veľmi rýchlo presvedčiť o starej múdrosti: "že najhoršia smrť, je z vyľakania". (06.12.2016)

Velké zklamání, dané především očekáváními z prvních dílů. Odpoutaná a nepředvídatelná první polovina je potěcha pro to spirituální i zemité v nás. Navíc Law funguje jako dráždivý objekt, který se nikdy nechová tak, jak chceme. Sorrentino si tu vzpomněl na doby, kdy nebyl velmistrem plochého populismu, ale uměl si obrazem a zvukem podmanit dost zásadní existenční koncepty. Vatikán je jeho další terárium plné líných lidských plazů, kteří marně hledají smysl bytí - a v tomhle ohledu je Mladý papež konečně životaschopnou látkou. Jenže pak je tu druhá polovina, především některé části dílů 6–10. Co bylo spontánní, je tu strnulé. Co bylo imaginativní, je tu nahodilé. Ambivalence přechází doslovnost, provokativnost v prvoplánovost. Z postavy papeže se stává triviální "nesrozumitelný svatý". Sorrentino těká, dělá hloupé scenáristické kopance (kauza s dopisy ve stole? wtf?), hudbu používá občas vysloveně předvádivě (Kalinka? Come on!) a namísto surrálného klokana se zahradami Vatikánu prohání tak trošku troškovská svatá Juana. Závěrečná pointa je bohužel Paolo model Mládí. Nabubřelé, prázdné, křečovité, banální... Tenhle seriál si cením za prvotní energii, s jakou narušuje tradiční představy o žánru a dramaturgické koncepci, ale v závěru se ukáže, že trocha rigidity by tu vůbec nezaškodila. Sorrentino překypuje vším možným, ale rozhodně ne schopností autocenzury. Brilantní momenty tak střídají rozpačité. P. S. Skutečnými papeži téhle série jsou skvostné figury kardinálů Voiella a Gutierréze. P. S. 2: k nejlepším momentům papeže se v myšlenkách pořád (rád) vracím. Proto přidávám. (13.12.2016)

Velký překvápko. Očekával jsem břitkou kritiku nebo naopak přiblblou agitku katolické církve, ale ono se z toho vyklubalo rafinované, soustředěné, vyzrálé, inteligentní a dojemné pojednání o víře (rozhodně ne jen v boha) a hledání životní rovnováhy (ne jen papeže ale každého člověka). Je to nekompromisně nečernobílé. Je v tom krásně jemný (a přesto často černočerný) humor. Je v tom hromada pravdivých monologů a dialogů které jdou až na dřeň. A je to, jen tak mimochodem, i estetická lahůdka. Čím víc, každým dalším dílem, vylézal na povrch fakt, že se tenhle seriál nesnaží sdělit žádný názor, že se nevrhne velkohubě do řešení neřešitelného, že je to "jen" tiché hledání lásky, tím víc a víc si mě to omotávalo kolem prstu.. (03.04.2017)