Ostrovní zprávy

Všechny severské země mají svoje kouzlo, stejně tak je tomu v případě Newfounlandu. Jinak vcelku normální příběh o chlápkovi, který našel sám sebe. Díky zajímavé přírodě, upřímné atmosféře, sluchulahodící hudbě a povedenému výkonu snad všech zúčastněných, se všechno posouvá o třídu výše. Jsem spokojen, důkaz toho že v jednoduchosti je síla. (04.08.2007)

Další z děl rutinéra romantických dramat Lasse Hallströma a hned na začátek se sluší říci, že se jedná o jedno z jeho slabších děl. Kevin Spacey v roli uťáplého muže středního věku, s kterým každý pouze zametá, a který se po několika kotrmelcích ve svém životě přesouvá na Newfoundland do oblasti svých kořenů. Klasický příklad toho, jak je outsider vytržen ze svého přirozeného prostředí, je cizincem v nové domovině a postupně navazuje vztahy s místními až se z pozice outsidera dostává do povědomí místních a nakonec nalezne lásku. Dalo by se tedy říci, že se jedná o romantické drama podle zaběhlého scénáře. Jediná věc, která Ostrovní zprávy odděluje od průměru a kvůli které stojí za vidění, je opravdu hvězdné herecké obsazení. Jiný důvod opravdu nevidím. (03.10.2017)

Film slibuje psychologické drama a romantiku v jedné hromadě, skutečností je pouze jakási zvláštní načechraná omáčka s pokusy o prvky temné nálady s ještě temnější minulosti, která ovlivňuje i přítomnost. A zůstává prázdná ozdobná skořápka, která by sice mohla vyprávět, ale spíše jen tak občas něco štěkne a vybafne, doufáme v něco lepšího, ale nakonec opět zůstává spíše palčivá hořkost v hlavě. Quoyle (Kevin Spacey) je ňouma, kolem kterého život spíše jen proplouvá. Vyzná lásku Petal (Cate Blanchett), zřejmě první ženě, která mu z nerozvážnosti roztáhne nohy. O nějakém rodinném životě zřejmě nemá cenu mluvit, pro Quoyleho je to jedno velké utrpení, které končí až Petalininou smrtí a jeho odjezdem na ostrov Newfoundland, domovině jeho předků. Zde se překvapivě zapojuje do normálního života a podniká podivné kroky k jeho nové lásce Wavey Prowse (Julianne Moore). Z dalších rolí stojí za zmínku Quoyleova, životem poznamenaná, teta Agnis Hamm (Judi Dench), jeho doprovod v novém životě, Jack Buggit (Scott Glenn), majitel novin a nový Quoylův hodný zaměstnavatel, Tert Card (Pete Postlethwaite), trochu škodolibý šéfredaktor, novináři Beaufield Nutbeem (Rhys Ifans) a Billy Pretty (Gordon Pinsent) a Quoylova vnímavá dcerka Bunny (Alyssa, Kaitlyn a Lauren Gainerovy). Poměrně zajímavý a velký potenciál o temnotě z minulosti, se kterou je podvědomě provázaná současnost a chování jednodtlivců, o temnotě míst a zároveň o naději, a vše je rozmělněno v nepříliš zajímavý povrchní výtvor. (31.12.2011)

Co jiného čekat od Kevina Spaceyho než výkon, který vás strhne? Po Lesteru Burnhamovi je tu další měkkosrdcatý životní ztroskotanec, se kterým všichni vydrbávají a jeho životní proměna, ke které ho dovede neskutečně odporná Cate Blanchett a v podstatě dobrácká víla sudička Judi Dench, trápená vlastní minulostí. To vše v drsně krásné krajině Nově Nalezené Země, podbarvené neskutečně chytlavou hudbou Christophera Younga. Další zvláštně romantická osmdesátka od Lasse Hallströma. (05.08.2005)

Nebyl by to špatný film, nebýt té nevěrohodné proměny hlavního hrdiny, který na začátku působí téměř jako duševně nemocný, k smrti miluje ženu, která s ním zachází jako s kusem hadru a stejně se chová i k dceři a najednou se změní v oduševnělého člověka s novinářským talentem. Asi to v předloze tak nebylo, ale film tak na mě působil. (20.09.2005)