Mr. Robot

1. série Po prvním díle jsem byl nadšený. Bylo to neotřelé, živé a zajímavé, potom se to ale stočilo směrem, který mi nebyl moc blízký a to, o čem vyprávěl, jsem už navíc viděl někde jinde a lépe zpracované. Poté si mě seriál zase získal, až když vyložil všechny karty, jenže to už bylo krapet pozdě na to, aby se dalo všechno napravit. Nicméně 2. sérii vyhlížím... (07.07.2016)

Pokud čekáte důkladnou exkurzi do světa hackerů, anebo pokud doufáte, že se u seriálu naučíte programovat snadno a rychle, jste na omylu. Pan Robot z moderního světa informačních technologií sice těží, ale neutápí se v něm tolik, jako ve vnitřním psycho světě hlavního hrdiny. Občasné hackování slouží jen jako nástroj k dosažení určitých ideologických cílů, kterým budete jistě rozumět i pokud jste počítačoví análfabeti. Seriál je postupem času dějově chudší a chudší, naopak ale každý díl dokáže zaujmout svou prapodivnou atmosférou a oním vnitřním světem hlavního hrdiny. Je v tom špetka psychologie, špetka filozofie, nezanedbatelná dávka halucinací a háv hypermoderního světa. Druhá série by se dějově dala shrnout do 2 dílů, ale přesto ve vás každý díl něco zanechá. Kdo by to byl řekl, že zdánlivě IT seriál bude více o pocitech a emocích než o chladných faktech? 8/10 (18.05.2017)

Nepředstírat bolí a my jsme zbabělci. FUCK the society!! Tento citát je život víc než slovo život sám. Za svůj život jsem chtěl být anarchista, rocker, rapper, pilot kosmické lodi, kurátor, trpaslík, elf, psanec, motorkář, real genstrz, dobrý syn, inteligentní vězeň, který uteče z vězení, terorista, agent CIA co nahání teroristy, Temný rytíř, Profesor Xavier, Hannibal Kanibal, Jack Dawson, Dean Winchester, Sherlock Kambrbeč, doktor, Doktor, Niki Lauda nebo James Hunt(to už nevim) pak vole to máš ještě Texaský masakr motorovou pilou jsem chtěl byt, mrdlý úředník, který po nocích zabíjí ženské, výrobce figurín, který je dělá z dívek, lulek, Viking Lothbrok, policajt v důchodu, kterého zavolají na jednu poslední prácičku, soukromý očko, finanční poradce, DJ, John Connor, chirurg na počátku 20.století, Tony Montana, Pokrevný bratr, Mistr Býn, Kenny, Slepičí úlet, Mikuláš, Ted, Snouborďák, Rafťák, Podvraťák, Feťák, sexbomba od vedle, Frank ze Tří kamarádů a Jerryho a pak myslím, že aj vlk nebo divočák. No a po tomto seriálu chci být real hacker, tak jdu študýrovat html kódy a hovna. Do konce zaří shodím CSFD a převezmu velení - žádné reklamy, sexy obrázky, život, kokina!! (13.09.2015)

Taxem na to dneska přišel. Klíčem k nové, moderní a necenzurovatelné filmové publicistice jsou uvozovky! Když si i vrchní pokrytec ve své erudované kritice dovolí pro něj zcela abstraktní „vylízané pičky“ i jemu daleko srozumitelnější „vyfajčené ftáky“, aniž by se velkohubě nepozastavoval nad tím, jak se tu pak věřící matky hystericky křižují a ubozí školáci končí s doživotními psychickými újmami ve svěracích kazajkách, považuji to okamžitě za etalon zdejší inkvizice a jdu do toho naprudko, uklidněn HOMOujištěním, že co je v uvozovkách, to se vlastně vůbec nestalo. *** „Jo, kurva!!!“, zvolal jsem nadšeně po zhlédnutí prvního dílu … „A do piče, napsal jsem na seriózním filmově-publicistickém serveru „kurva“!“ … „Kurva, řekl jsem v předchozí větě „do piče“!“ … Ups, trochu jsem se zamotal v pekelném kruhu, no nic jste naštěstí přes samé uvozovky neviděli, tak pojďme znovu: „Jo, kurva!!! “, zvolal jsem nadšeně po zhlédnutí prvního dílu, „konečně něco alespoň trochu reálného o opravdovém hákování, a ne jako obvykle, když nějaký homodebil naboří čínským tabletem bez internetu během pěti vteřin Pentagon, zadáním všemi těmi Anonymousy přísně utajovaného příkazu „Hekni Pentagon“ do ukrutně profesionálně rutnutého, nejnovějšího Androidu 6.0 Dželyšit.“ „A do piče!“, prohlásil jsem po přetrpění následujících devíti epizod, ve kterých se ta počáteční naděje nekompromisně odebrala směrem k „prdeli“ a já osm a půl hodiny čuměl, namísto pronikání do vysoce zabezpečených serverů, na deliktické pronikání do duševních pochodů nějaké nesympatické psychosmažky. K tomu všemu byla hlavní postava opravdový hnusák s vizáží přišlápnuté ropuchy, jehož jediným hereckým počinem bylo valit bulvy v jednotvárné etudě „snažím se urputně „vysrat“, tudíž jsem neměl ani možnost k němu jakkoliv přilnout. Ale jak se tak dívám na ta zdejší červená čísla, byla to asi děsně kůl píce pro všechny ty iluminátskými báchorkami vypláchlé „šulínky“, co když zrovna nečumí na pomatené „pičoviny“, postávají s hadrem přes xicht před Mekdonaldem, kde v rámci úplně vlastního, „hlubokého a zcela opodstatněného antikorporačního a antiglobalizačního přesvědčení“ demonstrativně potěžkávají dlažební kostky. (08.10.2015)