100 ദയ്സ് ഓഫ് ലവ്
Recenze (2)
Veľmi prostý príbeh vzťahu dvoch mladých ľudí, v ktorom sa Balan snaží získať dievča do ktorého sa zamiloval. Tento film má úžasne pokojnú atmosféru, ktorá sa nesie celým dejom. Zaznie tam niekoľko krásnych životných právd a niekoľko krásnych piesní aj keď vôbec nie typicky indických. Neviem ako to Dulquer Salmaan robí, ale jeho oči sa neustále usmievajú a vnášajú úžasnú atmosféru do deja. Úplný balzam na dušu, pokojný, pekný film. Veľmi sa mi páčil hlavne vďaka Dulquerovi, ktorého skvele dopĺňala Nithya Menon ako jeho partnerka Sheela. ()
Další z řady výborných romantických snímků, který měl nápad, vtip a samozřejmě nepostradatelné kouzlo přirozené a čisté lásky. Ze začátku jsem byl více než nadšen z vývoje a všech postav nám představených. Příběh byl výborně sestaven a moc se mi líbilo spojení aktuálně viděného s počítačovou hrou a postupem na další úroveň. Bohužel se tento nápad nepodařilo řádně dotáhnout a vyšel do prázdna, škoda... Detektivní hledání osudové ženy jen díky několika fotografiím slibovalo rovněž bezbřehé možnosti, ale ani tento námět nebyl dostatačně rozvinut dle mých představ. Na čistě chlapské úrovni mě potěšilo pevné přátelství mezi hlavním hrdinou B.K.N. (D. Salmaan) a jeho nejbližším „spolubojovníkem“ Ummarem (S. Menon). Ti se spolu snaží najít dle nemnoha indícií totožnost dívky (N. Menon), kterou B.K.N. jednoho deštivého dne uzřel v taxíku a okamžitě se do ní zamiloval. Jak tomu už tak bývá, nebude to mít vůbec lehké, ale... Snímek obsahoval řadu výborných scén a já se osobně nejvíce bavil při té opilecké á la „Joker“ vyznávající své city. Žel se tvůrci nevyhnuli mnoha zbytečným odbočkám, které jinak výborně nahromaděné emoce odhodily zpět a energii z již vytvořeného tak zazdili do prázda. Došlo tudíž k nevyhnutelnému pádu a budování již tak slibného odznovu, ovšem na velmi kvalitním základu. Pro mě osobně vše s přehledem a dominancí odtáhl D. Salmaan, jednoduše neměl chybu! N. Menon sice není jasná prvoligová kráska, ale o to více sympatická žena pro skutečný život. Abych byl upřímný, tak písně mě příliš nezaujaly, jedinou vyjimkou je černobílá „Hridayathin Niramayi“, jenž příliš indicky nezní, ale zato je dle mého nejsilnější po všech směrech. Hodnocení v tomto případě naštěstí nepředstavuje žádný tvrdý oříšek. Po celou dobu mě nenapadla jiná možnost než plné a zasloužené čtyři hvězdy. Osobně jsem nikdy nedělal rozdíl mezi různými státy a jazyky v Indii. Některý jazyk se mi líbí více, jiný méně, ale co se týče kinematografie neznám rozdílů. Ano, je to země plná kontrastů a podivností, ale co naplat, propadl jsem jí a je vskutku silně návyková a hlavně maximálně originální! Nebojte a zkuste i něco jiného než jen Bollywood, bude to stát za to, věřte mi! ()