Konec agenta č. 312

Hašek psal geniálně až když se vrátil z Ruska. Jeho předválečné povídky, které psal pro obživu, jsou kolísavé úrovně a někdy jsou docela slabé. K těm slabším patří i povídka, která posloužila jako námět k tomuto filmečku. Spíše agitka a fraška než povídka. Vladimír Menšík je zde sám sebou, ale nikoliv Haškem. I ostatní bardové českého filmu zde hrají své zavedené party, jen průměrný ohlas jejich lepších rolí a výkonů. Vesele se zde bourá císařství zpuchřelé, ač vylíčené fízlovské způsoby, tak charakteristické pro tehdy zrovna vládnoucí Normalizaci, jsou zde líčeny docela idylicky. (09.04.2017)

Pro mne slabý vývar z Haška. Jediné co inscenaci zachraňuje, jsou známé a oblíbené herecké obličeje. Výkony by byli zajisté excelentní, škoda skoro až odfláknutého scénáře, špatné práce režiséra a absolutní nepochopení lehkonohého Haškova humoru. *** pouze s úcty k hereckým aktérům. (15.08.2015)

“Podívejte se, koho tady máme před sebou. Obdivuhodně bezcharakterního člověka. Který ovšem plní pouze svojí hnusnou čestnou povinnost… Která vychází z přísahy, kterou složil za padesát zlatejch, nemejlím se?, měsíčně. Koho máme před sebou? Úpřimnýho ničemu a lumpa.“ U téhle inscenace Haškovy povídky jsem se trochu zamyslela, jaký byl vlastně Hašek člověk. Skutečně to byl takový bohém, jak se obecně tvrdí? V jednoznačně kladném hodnocení tohoto dílka mě zpočátku zviklala Snorlax, která mluví o nepochopení Haška. Díky ní, jsem inscenaci sledovala opravdu pozorně. A došla jsem nakonec k závěru, že Hašek by byl především nadšen z Menšíka. Menšík je totiž minimálně člověkem, jakým by si Hašek přál být, pokud jím nebyl. V této inscenaci je Menšík rozhodně svůj. Nikterak se nestylizuje. O to víc vyniká jeho přirozenost, vlastnost, kterou by Hašek jistě ocenil. Ne pro své herecké umění, ale pro svou přirozenost byl Menšík vybrán. K ostatním atributům inscenace není třeba se nějak výrazně vyjadřovat. Říkat, že všichni ostatní odvedli své standardní skvělé výkony, to by bylo nošení dříví do lesa. Inscenace Haškovy povídky s lehkou ironií a velkou nadsázkou, jak má být. (09.05.2015)

Vladimíra Menšíka, který hraje Jaroslava Haška zcela zastínil a jako uragán rozmetal fenomenální výkon Josefa Kemra v roli agenta Špinky. To, co předvádí na plátně je neskutečný příval energie, grimas a humoru, jenž Haškovu povídku vyzdvihuje do nebes. Důkaz, že takový herec se už nikdy nenarodí. Ovšem i ostatní kolegové včetně Menšíka - to je taky radost pohledět! Jan Libíček, Vlastimil Hašek, Miloš Nesvadba jako Haškovi redakční kolegové, nebo Čestmír Řanda v roli policejního rady a František Filipovský jako radního pohůnek komisař Slavíček, nebo Soběslav Sejk hrající policajta. Typický Haškův nezaměnitelný sarkastický a satirický humor umně natočil Václav Hudeček. Vynikající zábava a pro haškology povinné shlédnutí. (13.07.2019)

Menšík si hraje na Haška a školí kolegy spiťary o revoluci. 1) Tohle si Jaroslav Hašek nezaslouží. Ze stručné jízlivě vtipné povídky Po stopách státní policie v Praze vyrobil scénárista P. Hanuš prostoduchou inscenaci v duchu komunální satiry. Všichni se moc snaží, i výborní herci, ale výsledný dojem je slabý. 2) Policejní komisař Slavíček (František Filipovský) se na rozdíl od váženého pana rady Hakla (Čestmír Řanda) za první republiky dobře uchytil. Změnil si jméno na Mrázka a nadále úspěšně sloužil pod radou Vacátkem. To už Jaroslav Hašek nezaznamenal. My to ale díky Televizní filmové tvorbě Praha víme. (22.04.2015)