Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Non Metal Jacket. Přeskočíme-li pro další vývoj příběhu potřebnou expozici virginského prosťáčka, co by od jisté doby neublížil ani japonské mouše, dostane se nám kostry Kubrickova kultu. Příprava rekrutů na peklo války a oddělování slabých článků řetězu buzerací je ozvláštněna konfliktem hrdosti hlavního hrdiny s armádní mašinérií. Dobře se na to dívá, divák si klade nevyhnutelné otázky a jako bonus se seržant V.Vaughn snaží přiblížit vytříbené rétorice seržanta R.L.Ermeyho (pochopitelně marně). Jenže znáte to, jak je to ve skutečnosti - lehko na cvičišti, těžko na bojišti. Příjezdem na Okinawu se Gibson utrhne ze řetězu a začne to tam sázet. Brutální naturalismus vyhřezlých orgánů, který nezná míru ani opodstatnění, triviální působení na strunu sentimentu, patos uliček slávy a religiózní jinotaje. Vzhledem k tématu chápu přítomnost těchto aspektů, příčí se mi však způsob jejich podání.. Adventista sedmého dne, který chytl do ruky zbraň, jen aby z ní vyrobil improvizovaná nosítka. Pacifista v Pacifiku, který pod palbou zachránil desítky životů, píchal morfium Američanům i Japoncům a kdyby šel kolem Bela Lugosi v kostýmu Drákuly, píchne mu ho taky. Záchranářské aktivity desátníka Desmonda Dosse jsou bezesporu úctyhodné, ale proč se jich musel chopit zrovna režisér, který má na zpracování podobných kronik heroismu jen hrstku předností a hromadu nedostatků..? (19.01.2017)

Hlavní hrdina filmu sice odmítá nosit zbraň, ale Mel Gibson pálí vostrejma. A míří docela přesně. I když je to dost okatá kopie Olověné vesty od Kubricka, Spielbergova Vojína Ryana i Eastwoodova dvojfilmu Vlajky našich otců/Dopisy z Iwo Jimy (včetně několika konkrétních záběrů, scén i doslovných replik), příběh mě zaujal a vysoké hodnocení si Hacksaw Ridge odnese. I díky vynikajícímu Hugo Weavingovi, který je podle mě trošku nedoceněným hercem. (09.11.2018)

Dlouhých 10 let trvalo, než se Mel Gibson opět usadil na režisérskou židli, aby znovu všem ukázal, že umí točit filmy a že jeho snímky jsou jedním slovem perfektní. Možná trochu kontroverzní, ale rozhodně po všech stránkách skvělé a chytlavé. Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny se pro mě stává patrně nejlepším válečným snímkem z období 2. světové války za posledních 14-15 let, když beru ty snímky, v nichž se vskutku válčí, zavádí nás do centra bojů, tedy nemyslím žádná dramata z dob 2. světové války, případně snímky reflektující události ohledně genocidy a koncentračních táborů. Od Nepřítele před branami jsem podobně úžasný film snad opravdu neviděl. Přestože Gibsonův počin trvá více než 2 hodiny, čas u něj rychle uteče a rozhodně nenudí ani úvodní pasáž ukazující Desmondův osobní život a narukování k armádě. Jakmile se děj přesune na bojiště, stává se snímek neuvěřitelným mlýnkem na maso, kdy se divák dočká mnoha "jatečních" scén, které jsou vskutku naturalisticky ztvárněné. Během sledování v kině jsem chvilkami měl pocit, že jsem přímo v centru dění. Natolik přesvědčivě se Gibsonovi povedlo zachytit hrůzy války. Diváka však zákonitě musí chytnout i samotný příběh Desmonda Dosse, jenž se i přes původní despekt svých kolegů a nadřízených stává doslova přes noc hrdinou. Pochválit musím také herecké výkony a závěrečné zařazení útržků z rozhovorů se skutečnými aktéry bitvy o Hacksaw. Na závěr si dovolím malou poznámku, jež je trochu mimo téma, ale napadla mě přímo v kině v souvislosti s válkami a snímky o nich. Od roku 2014 máme po celé dlouhé 4 roky neustále nějaké sto leté výročí vztahující se k 1. světové válce. Dost mě překvapuje, že za tuto dobu ještě nevznikl žádný film, který by se této látce věnoval, přičemž příběhů se muselo dochovat spousta, ať už z bitvy u Verdunu, na Sommě, Marně, Piavě či bitvě o Halič. Inu, vážení tvůrci, zamyslete se nad tím a připravte si pro nás něco podobného jako se povedlo Melu Gibsonovi. (27.11.2016)

Hrozně mě mrzí že jsem za ty roky zapomněl jak vynikajícím režisérem je Mel Gibson. Jeho způsob vypravování příběhů mě plně vyhovuje, nemám problém s tím že bych se v ději ztratil a pokud jde o autentičnost ta je bezproblémově zachována. V druhé polovině to začne pěkně bouchat a jakmile se dostáváme do bitevní vřavy Gibson ukáže samozřejmě svou pravou tvář :D pro lidi se slabším žaludkem zlomyslně zatajím co je čeká. První neakční polovina ovšem té druhé v žádném případě ostudu nedělá. Dětství hlavního hrdiny (skutečného hrdiny) je jasně načrtnuto během slabé čtvrthodinky, pak tady máme randění a konečně vojenský výcvik. Kdybych si film pustil dříve Block 99 by mě zase tolik nepřekvapil. Z Vaughna se začíná stávat pěkně charismatický dacan. Sam je nudař a hlavní postava Garfield se dá vcelku snesitelně přežít. A té víry v boha je v příběhu sice dosti, ale bezproblémově jsem to ustál. 80% (13.02.2018)

Zelené mozky vs. bibložravec. Jako se rozhodovat mezi Íránem a Saúdskou Arábií. Nijak nosné drama z toho nebylo, ostatně pán, co má oči jako Mel Gibson, se navzdory proklamovanému "nezabiješ" třese právě na ty válečné hrůzy. A že jich na plátno vysází požehnaně. Musí se nechat, že maskéři si vyhráli a utržené končetiny zde patří k tomu nejmírnějšímu, co se na plátně dá vidět. Jenže ve všem ostatním je to spíš směšné než realistické. Útok zaštítěný mrtvolou, deka vyzbrojená zadním střelcem nebo volejbal s granátem jsou ty nejviditelnější komediální vložky, ale ono jako celek to je pojaté hodně uměle a odtrženě od skutečnosti. V podstatě podepisuju komentář kolegy uživatele DaViD'82. (05.03.2017)