Shin Godzilla

Když v roce 2004 natočilo Toho k 50. výročí Gojira: Fainaru uozu, říkl jsem si, že už bude s Gojirou (potažmo celou touto sérií) konec a kultovní monstrum konečně odejde na zasloužený odpočinek. Přece jenom by si to už chudák holka i zasloužila. Jenže potom přišli Američani se svou Godzillou (2014) a šílenství se rozjelo nanovo. Film měl solidní úspěch a letos vzniklo další pokračování. Když jsem si ho chtěl konečně pustit coby fanda celé Gojira série, zjistil jsem, že blázniví Asiati už sami stačili natočit další tři díly (tento plus dva animované kousky). Takže jsem samozřejmě musel na chvíli Godzilla: King of the Monsters odložit a vrhnout se právě na Shin Gojira. A rozhodně jsem neprohloupil. Prvním potěšujícím faktorem bylo to, že se tvůrci rozhodli o restart série a tudíž tento film nemá žádnou spojitost se žádným z předchozích dílů. Tím druhým byl fakt, že samotná Gojira projde během příběhu několika proměnami své podoby. Co si budeme nalhávat, když vystoupila z hlubin a začala s první devastací města, málem mi vypadli oči z důlků – to byl opravdový hnus a byl jsem doslova znechucen. Jenže její následný návrat a proměna už byli o něčem úplně jiném. Pro fandy této série to byla doslova nádhera. Taky samotné speciální efekty prošly dobovou obměnou a po vizuální stránce vypadali docela uspokojivě. Jak samotná demolice města, aut, vlaku, letadel, armádní techniky (ty už nevypadali jen jako papundeklové modely a hračky na hraní) – což ale zas na druhou stranu ztratilo své osobité kouzlo starších dílů. Každopádně atmosféra během jednotlivých útoků pěkně zhoustla a i po této stránce jsem byl vcelku spokojený. O něco horší už to bylo s tím všudypřítomným ukecaným pasážím. Větší část filmu se totiž bohužel netýká řádění Gojiry a jejímu boji s armádou, ale kecání a hádání politiků, vojáků a vědců. Což mělo dopomoci realističtějšímu pojetí – kdy se mimo jiné řešili i důležité politické, bezpečnostní a vědecké věci okolo samotného zničení monstra, ale i ekonomickému dopadu na zemi, ohrožení a bezpečnosti obyvatel a především nukleární hrozby – tedy pardón pomoci USA, která chtěla hodit další jadernou bombu. 70% (15.08.2019)

60% ... Najnovšia Godzilla ma sklamala. Aj keď sa jej vizuál snažil ostať čo najvernejší jej pôvodnej podobe, tak zvyšok vizuálneho majstrovstva v tomto film bol takpovediac údesný. Film nevyvolal vo mne tie nevyhnutné pocity napätia a úžasu, ktoré som napríklad pri poslednej Godzille mal. Ide tu hlavne o dialógy, o súčasnú geopolitickú situáciu a jej vplyv na prípadné vysporiadanie sa s takýmto monštrom - čo nie je zlé, ale samo osve o to celý film neutiahne. (09.01.2017)

Zkrácení čekání na Godzillu minus one cestou Shin Godzilly, nebylo moudré rozhodnutí. V mnoha ohledech podivný film, který možná není míněný vážně ale nepoznal jsem to. Samotná Godzilla je vedlejší a spíše jen kulisou, mezi dlouhými rozhovory postav, které se vypořádávají s tím, že jim za okny chodí obří monstrum. Samotná akce a triky, velice mizerné a spíše jak intro z videohry. (11.01.2024)

Odsobněná procedurální satira na (nejen) japonskou byrokracii a neschopnost vlády dynamicky reagovat na zkánosné „jaderné“ zemětřesení 2011. Ano, chápete správně, že tady se nejede na vlně zábavného guilty pleasure monstr snímku jako pozdější (ehm, vlastně dřívější) Godzilly (což na jednu stranu je škoda, ne že ne), ale zcela v odkazu původního Hondova snímku plného poválečných jaderných traumat. V této verzi navíc obohaceného o roli dnešního Japonska vůči sobě sama i zbytku světa. A to skrze desítky mluvících hlav či nulovou přímou provázanost pasáží s Gožirákem. Každopádně většinu času zabírající „zasedačkové“ segmenty jsou fantastické, protože krom satirického a „nastavujeme zrcadla“ módu fungují i samy za sebe jako uvěřitelné zprostředkování, jak by to (ne)fungovalo na nejvyšší exekutivní úrovni v případě národní krize. A zbylou čtvrtinu stopáže pak doplňují neskutečně našlapané katastrofické pasáže s „Probuzenou zkázou“ na ničivé procházce Japonskem, které majstrštykově kombinují totální destrukci, skvostný design vzdávající holdy originálu, nápadité (a sakra působivé) snímání a kongeniální Sagisuiho/Ifukubeho hudbu. "Restart" japonské Godzilly ani náhodou není pro každého a dokonce ani náhodou není ani pro každého nekritického fanouška krále monster. Netradičně zvoleným konceptem i zpracováním si to totiž vyloženě říká o rozporuplné přijetí. A toho se tomu po zásluze dostalo. Každopádně je to minimálně zajímavé a stěží o tom kdo kdy řekne „tuctový katastrofák, který se mi z hlavy vykouřil s náběhem závěrečných titulků“, protože ať už to pro ta odvážná rozhodnutí zatratíte či si to naopak právě pro ně zamilujete, tak chladné a bez jasně vyhraněného názoru vás to nezanechá. A který jiný vysokorozpočtový blockbuster tohle ještě dnes umí? Howgh. (01.08.2017)

Godzira a jej vplyv na politicko - ekonomicke pomery a medzinarodne vztahy Japonska v 21. storoci. Toto by bol vystiznejsi nazov pre tuto vyslovene dizertacnu pracu o narocnosti riesenia situacie a komplexnosti rozhdovacich procesov v bezprecedentnej situacii zjavenia Godzilly na predmesti. Moj prvy zarez do japonskeho Godzira sveta nebol zly, ale predsa len toho politikarcenia tam uz bolo prilis. (03.02.2018)