Teorie tygra

„Už jsi ostříhal ty túje?“ Už jsem nevěřil, že mohu z kina odejít nadšený z českého filmu. Stalo se. Dokonce mám pocit, že v kině už jsem se dlouho tak moc nebavil a od srdce nezasmál. Je to svižné, milé i hořké, vtipné i smutné, plné hlášek, skvělých dialogů, komických momentů i okamžiků k zamyšlení či diskusi. A všechno to funguje na výbornou. Navíc je to geniálně pojaté tak, že to lze označit za šovinistický film proti ženám i jako feministický film proti mužům. V obou směrech funguje, je jízlivě prostořeký, přitom však nikdy není zlý nebo nepřátelský. Čemuž napomáhá i nadhled, který většině českých filmů zcela chybí. Výtečné je nejen duo Bartoška–Balzerová, ale i další dvě dvojice. Konečně český film, ke kterému se určitě ještě vrátím. "On se chlap s alzhaimrem a bez zase tak moc neliší." (21.01.2017)

Tohle je jeden z filmů, které asi pochopí jen muži, a to ještě ti, kteří už jsou nějakou dobu ženatí. Ten pocit neustálého dozoru a dohledu, vydávaný za péči, ta přílišná starostlivost, kdy chlap ani nemůže jít na pivo, aby nebyl sledován pečlivým a bdělým okem manželky, a ještě si pak vyslechne spoustu uštěpačných poznámek. Ve spoustě situací jsem si říkal, to není možné, to je jak u nás doma! Všechny ty buď hysterické scény, nebo chudinky, různé nátlakové možnosti. Ano, ve filmu je to zhuštěno, takže to vypadá jako přehnané, ale ono to tak často je, i když třeba ne všechny možnosti. Jestli někdo tvrdí, že jde o misogynní film, tak ať se podívá na zkrocení zlé ženy od Shakespeara. Nebo ostatně i Babí léto. A je zajímavé, že podobných filmů není víc. Filmařsky sem tam různé drobné chyby ve scénáři, zvuk taky občas stál za starou belu (bolístka všech nových českých filmů a seriálů), a ne vždy to Bartoška dokázal uhrát, hlavně ne mimikou. Ale celkově mi vyznění filmu přijde jasné - měli bychom si víc důvěřovat, a jeden druhému dopřát víc svobody. Všeříkající dialog „Co sis přála jako malá?“ - „Nám se to splnilo. Nám.“ (14.09.2016)

Všemi proklamovaný pohodový film je ve skutečnosti další obyčejná cílovka, která se až nápadně shoduje s předchozí tvorbou Jiřího Vejdělka. Je to přesně ten typ filmu, který v hloupoučkých pointách utvrzuje svého diváka v zažitých stereotypech, v názoru, že muž je sice pán tvorstva, ale bez ženy je jeho život nerealizovatelný. Nejrůznějších klišé je tu opravdu přehršel, většina postav podléhá kašírované představě o partnerských vztazích, které jsou utvářeny čistě na základě instinktivního (ne)pochopení a destruktivní izolace. V rámci téhož nastává ovšem několik WTF momentů, jejichž logická chudokrevnost doslova bije do očí – Vilhelmová, typická slepice, která tvrdě razí matčinu teorii o "záchraně" mužů, najednou, bůhvíproč, prozře a stane se spasitelkou rozbitého manželství? Bartoška, jehož útěky jsou podmíněny osobní frustrací, strhne na svou stranu jak flegmatického syna, u nějž se ovšem nejedná o útěk, ale spíš o pocit jakési bezstarostnosti, tak frustrovaného zetě, který neví kudy kam, ale bez silnějších a v podstatě asi i nutných potřeb. Bere je jako své spojence, parťáky, ale vůbec je nevnímá jako stejně postižené chudáky, kteří u něj hledají spásu a de facto i rozřešení svých problémů. Případ sám pro sebe je postava Balzerové, která je dle všeho vysokoškolskou pedagožkou, ale nepozná, že jí pobavený manžel prostě a jednoduše tahá za fusekli? Mohl bych pokračovat dál, ale v zásadě k tomu není důvod. Film si svého diváka bezesporu najde, v tom je jeho (a)morální poselství až nekomplikovaně čitelné, ovšem je otázka, proč právě něco takového vzbudilo rozruch i u lidí, kteří podobným klábosivým fraškám běžně neholdují. Buď za to může chraplavý Bartoškův hlas nebo ten papoušek s Alzheimerem. Určitě. (02.04.2018)

Muž potřebuje volnost a žena to potřebuje vědět, aneb vzpoura bílých finančně zajištěných mužů proti ženskému establishmentu. Zpočátku zábavná, námět dokola omílající, ideologicky i přes ten komický žánr poněkud pochybná. Poledňáková, Vejdělek a Viewegh hozeni v odšťavňovači s vědomím, že po té tekutině bude v české kotlině žízeň. Kohák mimo, Bartoška naprosto mazácký, už vím, jakou banku si vyberu. Jirka měl už po pár minutách poslat manželku tam, kam poslal Jiřinku „Eleanoru“ Bohdalovou ve Strašidle cantervillském.. (15.09.2016)

O něco lépe natočené než některé věci od Marie Poledňákové, zdánlivě víc při zemi a bez crazy prvků. Fakticky je to ale hnus, opravdu nechutný nesnesitelný film, přesněji snůška nejblbějších stereotypů, které si hrají na pravdu o životě. Nejublíženějším chudákem na světě je bohatý starý bílý muž, který trpěl za socialismu a teď v manželství. Místo humoru neustálé poučování a "moudra", zarámované dokonce do vysokoškolské přednášky z neexistujícího oboru. Snímek z alternativní reality, kde světu vládnou ženy. Sebezálibný obraz mužské impotence, kterému tleskají lidé smíření s mizérií svého života. Opravdu jsme na tom tak špatně, že toto je nejoblíbenější a zřejmě i komerčně nejúspěšnější český film roku 2016? (21.08.2016)