Ve jménu Krista

Z počátku je Dementius mile polyteistický římský tribun a člověk má důvod těšit se na racionální demytizaci nejsmrtonosnější pohádky všech dob. A začíná to tak hezky! Naturalisticky hnusný a prašný starověký Blízký východ a roztomilé latinské potírání jeho okupantů. Tedy pardon, samozřejmě jsem chtěl říct „nade vši pochybnost oprávněných faraonských otroků, kterým přece při poslední pozemkové privatizaci odsouhlasil nárok na území úředním zápisem do sbírky bajek samotný předseda katastrální komise, velký Jehova“. A to má úplně stejnou váhu, jako by třeba mně Božena Němcová v pohádce Čert a píča přiklepla Václavák a já se ho na to konto vydal uzurpovat a násilně čistit od Pražáků a Arabů. Prostě země mezi řekou a Středozemním mořem je „právoplatně“ jejich. Řeku už podle názvu naštěstí fousatej strejc přiřknul nějakému negrovi, který hrával závodně Enbíej, a na co by byl Majklovi nějaký veletok, že? Tudíž nekonkvistadoří a na vodě je klid. Ale zpět k filmu. Západní břeh tedy mají naši milí latiníci pevně ve výpravných a příjemně brutálních rukou, dokud nepřitlučou k hranolům v tomto případě otylého Mexičana Chesuse Gonzálese. Docela škoda, že nebylo tehdejším koloritem třeba lámání v kole. Byla by to docela hlína, kdyby se dneska kudlanky ve své slaboduchosti regresně kolečkovaly. A v tuto chvíli vskutku dokonáno jest! Všechno jde rázem do prdele, do anotace ke snímku se nemilosrdně vkrade „otravná, nudná a pomatená fantasy“ a vy opět následující hodinu a půl znechuceně sledujete uspávací epizodu „Alibaba a dvanáct fanatiků“ z nekonečné a tisíckrát omleté telenovely „Jak jsem poznal vaší Bibli“. Seňor Gonzáles se furt někde zjevuje a apoštolové se za ním s plným pytlem vypatlaných demagogických keců táhnou jak smrad. Pohádkaření následně podléhá i dříve kůl tribun Dementius, posílá daleko neškodnější Jupitera s Marsem do Juny a začíná se přiblble blahoslaveně usmívat s vševědoucím výrazem profesionálního downa v očích. Takže si můžeme odškrtnout jen další zkurvené fantasy píárko, ospravedlňující dva tisíce let teroru První římskokatolické a.s., jejímuž zabíjení a kradení ve jménu synátora by symbolicky daleko více slušelo, kdyby tehdy před přitlučením mlel schizofrenní pičoviny raději o hranol vedle visící zloděj a vrah Dysmas. Avšak pohádky jsou pohádky a já jsem docela zvědav, kdo bude mít hustší bajkařský základ, až jednou čmoudi z Koránu vyinterpretují, že byl Mohamed na Řípu první. Aha, oni už to vlastně zjistili. Rozlučme se dnes tedy památnými slovy jednoho moudrého muže, tedy mě: „Bůh nás ochraňuj před náboženstvím!“ (17.05.2016)

Tento snímok pracuje s najväčším príbehom všetkých čias dosť opatrne. Možno v tom majú prsty ,,bezbožný,, fanatici kresťanského rádu. Čiže naoko veriaci. Ako ináč si vysvetliť to, že prvá, neuveriteľne sľubná polovica sa ihneď stratí v tej druhej, nábožensky agitačnej. Epos, ktorý mohol byť dôstojnou konkurenciou takej pecke, ako je podobne ladené MENO RUŽE, sa zvrhne v niečo, čo musí uspokojiť hlavne rádoby priaznivcov tohto vierovyznania. Čiže všetko korektne podľa Vatikánu. A ja hlásam, nebojte sa ukázať pravdu! (05.09.2016)

Ťažko je aj napísať nejaký súvislí komentár, tak sterilný je tento film. Popravde som videla niektoré talianske televízne produkcie, ktoré sa môžu pýšiť vyššou dávkou emócie. V mene Krista chcel ponúknuť trochu iný pohľad, a prvotný nápad nebol zlý, no nepodarilo sa ho rozvinúť a veľmi rýchlo upadol do stereotypu, ktorý nudil už až do konca. (22.08.2016)

Ze začátku to funguje jako detektivka, tam všechno dobré. Jakmile se na scéně objeví usměvavý maor Cliff Curtis coby Ježíš Kristus, už se to nedá brát moc vážně. Co do výpravy to je solidní a nenudil jsem se, ale ve finále nemůžu rozklíčovat, co tím vlastně chtěli tvůrci říct. Měla to být křesťanská pohádka? Nebo snad snaha historické drama? Rozhodně spíš to první. Nemohl jsem se totiž zbavit pocitu, že je to vlastně docela blbé. Ježíš tu působí spíše jako takový věčně usměvavý, duchem nepřítomný a možná aj lehce vyhulený o lásce mrmlající sluníčkář. (14.04.2020)

Jsou filmy, jejichž řemeslná stránka je taková, že vás vyloženě donutí věřit v to, co se na plátně odehrává. A pak jsou filmy, který jsou technicky a režijně tak nezvládnutý, že za vším tím děním vidíte jenom týpka s kamerou letícího na jeřábu a režiséra lámajíc hlavu nad tím, jak danou scénu uchopit. Tohle je případ dvě! První půl hodina je totiž neskutečnej režijní, hereckej i scenáristickej fail, jehož teatrálnost a amatérismus budí cukání v koutku úst (že nesnáším náboženství jde u filmů stranou, takže tím to asi neni). Ovšem následující třiceti-minutka vše zachraňuje od odpadu alespoň vcelku zajímavým a detektivním - až temným - hledáním samotnýho Ježíše. Cosi se pak ale zlomí a on se vážně najde! No a tehdy to jde religiózně do prdele! Mel Gibson na rozmezí několika vteřin ve finále svýho OPUSU prodal víc úplně všeho, než Reynolds za necelý dvě hodiny. To vědomí, že by za lepší vize šel podle stejnýho scénáře natočit stokrát lepší film, je ubíjející! (12.05.2016)