Ve jménu Krista

V první polovině to ještě jakž takž šlape. Příběh dokáže zaujmout je tady i nějaká akce, ale s přibývající stopáží se film čím dál tím víc stává náboženskou agitkou a nudným blábolem. A to pozor i když se považuji za hrdýho ateistu, tak nemám ani tak problém s tím tématem jako takovým, ale spíš s jeho uchopením a zpracováním. Nevidím tu nic než lacinou snahu zalíbit se široké obci pánbíčkářské a to je škoda.40% (02.05.2016)

Ani nevím, jak jsem se k tomuhle filmu vůbec dostal. Dobře, tak teda vím, ale ten důvod tu z jistých důvodů nemůžu uvést. Každopádně jsem se...prokousal?.. první půlhodinou a pak jsem to musel utnout. Pokud mě někdo odmění dostatečným počtem neoznačených pětisetdolarovek, tak slibuju, že to vydržím až k závěrečným titulkům. (28.03.2017)

Kokos toto bol WTF zážitok roka v čele s Ježišom Cliffom Curtisom, ktorý sa na všetkých nežne a chápavo usmieva a potom je zneviditeľnený uprostred záberu. Scenár absolútne originálny (pátranie po Ježišovom tele poňaté miestami až ako historická detektívka) a napriek tomu nesmierne, úžasne, nádherne blbý. Herci... to asi ani komentovať nebudem. Réžia? Tiež. Vychutnajte si túto absurdnosť. Nič iné vám asi ani neostáva. (23.01.2017)

Z počátku je Dementius mile polyteistický římský tribun a člověk má důvod těšit se na racionální demytizaci nejsmrtonosnější pohádky všech dob. A začíná to tak hezky! Naturalisticky hnusný a prašný starověký Blízký východ a roztomilé latinské potírání jeho okupantů. Tedy pardon, samozřejmě jsem chtěl říct „nade vši pochybnost oprávněných faraonských otroků, kterým přece při poslední pozemkové privatizaci odsouhlasil nárok na území úředním zápisem do sbírky bajek samotný předseda katastrální komise, velký Jehova“. A to má úplně stejnou váhu, jako by třeba mně Božena Němcová v pohádce Čert a píča přiklepla Václavák a já se ho na to konto vydal uzurpovat a násilně čistit od Pražáků a Arabů. Prostě země mezi řekou a Středozemním mořem je „právoplatně“ jejich. Řeku už podle názvu naštěstí fousatej strejc přiřknul nějakému negrovi, který hrával závodně Enbíej, a na co by byl Majklovi nějaký veletok, že? Tudíž nekonkvistadoří a na vodě je klid. Ale zpět k filmu. Západní břeh tedy mají naši milí latiníci pevně ve výpravných a příjemně brutálních rukou, dokud nepřitlučou k hranolům v tomto případě otylého Mexičana Chesuse Gonzálese. Docela škoda, že nebylo tehdejším koloritem třeba lámání v kole. Byla by to docela hlína, kdyby se dneska kudlanky ve své slaboduchosti regresně kolečkovaly. A v tuto chvíli vskutku dokonáno jest! Všechno jde rázem do prdele, do anotace ke snímku se nemilosrdně vkrade „otravná, nudná a pomatená fantasy“ a vy opět následující hodinu a půl znechuceně sledujete uspávací epizodu „Alibaba a dvanáct fanatiků“ z nekonečné a tisíckrát omleté telenovely „Jak jsem poznal vaší Bibli“. Seňor Gonzáles se furt někde zjevuje a apoštolové se za ním s plným pytlem vypatlaných demagogických keců táhnou jak smrad. Pohádkaření následně podléhá i dříve kůl tribun Dementius, posílá daleko neškodnější Jupitera s Marsem do Juny a začíná se přiblble blahoslaveně usmívat s vševědoucím výrazem profesionálního downa v očích. Takže si můžeme odškrtnout jen další zkurvené fantasy píárko, ospravedlňující dva tisíce let teroru První římskokatolické a.s., jejímuž zabíjení a kradení ve jménu synátora by symbolicky daleko více slušelo, kdyby tehdy před přitlučením mlel schizofrenní pičoviny raději o hranol vedle visící zloděj a vrah Dysmas. Avšak pohádky jsou pohádky a já jsem docela zvědav, kdo bude mít hustší bajkařský základ, až jednou čmoudi z Koránu vyinterpretují, že byl Mohamed na Řípu první. Aha, oni už to vlastně zjistili. Rozlučme se dnes tedy památnými slovy jednoho moudrého muže, tedy mě: „Bůh nás ochraňuj před náboženstvím!“ (17.05.2016)

Obrovské prekvapenie. Takmer žiadna mediálna kampaň, žiadne veľké herecké obsadenie, dokonca ani trailery nijak nevzbudzovali rešpekt. A výsledok? Jeden z najlepších filmov posledných mesiacov. Fiktívny príbeh rímskeho tribúna na pozadí najväčšieho príbehu histórie, tentokrát z úplne iného pohľadu, než sme doteraz videli a počuli. Ježiš(Ješua) ani jeho učeníci nie sú hlavnými postavami. Ješuu vidíme prvýkrát vo filme až mŕtveho na kríži. A odvtedy má film veľkú silu. Pátranie Claviusa po jeho tele a vypočúvania sú niečím novým v tejto tématike.Každé stretnutie s Ješšuom je emocionálne veľmi silné, podporené skvelou hudbou, podarenými exteriérmi a výbornými hereckými výkonmi. Zrejme som bol naladený na správnu nôtu. Síce táto posledná pol hodina možno trochu stráca tempo, ale nestráca nič na svojej sile a hĺbke. Clavius reprezentuje nás všetkých, ktorí vďaka nemu máme možnosť nazrieť do zákulisia stretnutí učeníkov so svojím učiteľom. Možno preháňam s pozitívami, ale pre mňa to bol zážitok a aj preto odpustím nedostatky. 5* (31.03.2016)