Café society

woody allen sa vo svojom pokrocilom veku vybodol na nejaku sofistikovanu filmarcinu a kazdy rok prichadza s novym filmom ktory nikoho neurazi ale ani nikoho nemoze nadchnut. cafe society taha nahor hlavne technicka stranka (storaro patri k top kameramanom roky rokuce), lebo scenar a rezia su slabe (hlavne scena s prostitutkou candy je zrezirovana otrasne)... (17.09.2016)

Woody Allen se nám ztrácí před očima, dalo by se napsat. Občas sice naservíruje něco výživnějšího, na čemž si rádi pochutnáme, ale většinou jsou to jen drobné gastronomické radosti. Nijak šarmantní Jesse Eisenberg čeká na příležitost v Hollywoodu, kterou má představovat telefonát od strýce Steva Carella. Spřízněnou duši zatím najde v Kristen Stewart, ovšem má to jeden háček. Rychlé slovní výměny sice nechybí, avšak dialogy už prostě neladí jako před lety. Newyorský patriot se jednoduše vystřílet a zdá se, že se vrací k nepovedeným a nevýrazným látkám, které kdysi uložil do šuplíku. A ani sám nevěřil, že je někdy zase opráší. O pozadí starého dobrého Hollywoodu se toho moc nedozvíme, o mezilidských vztazích zrovna tak. Prostě jen klasické melodrama, které ani nemá předpoklady k tomu nějak strhnout. To, že se za kameru postavil legendární Vittorio Storaro, jsem si ze záběrů (nějakou jejich oslnivostí) ani nevšiml. (13.08.2018)

51. KVIFF - Allen natočil recyklovanou bezpečnou komediální jednohubku, Eisenberg hraje sebevědomého roztěkaného mladíka, Stewart city zmítanou hlupku, takže ve vesmíru je rovnováha a vše je tak, jak jsme na to zvyklí. Postavy jsou jednorozměrné figurky na šachovnici Woodyho humorné hříčky, nikoli skuteční lidé. Proto to celé jen prošumí. (10.07.2016)

Pokud máte Woodyho Allena rádi, tak si jeho postavu v tomto filmu okamžitě najdete. A já musím říct, že toho typickýho emocionálního ztřeštěnce tu Jesse Eisenberg zvládl poměrně zdárně. Zřejmě poctivě nakoukával všechny Woodyho filmy, protože měl nejen gestikulaci, ale udržel se i v rámci různých pohybů, posunků a chování vůči ženám obecně. Woody si navíc pro svůj další film zvolil docela vděčné téma, které on sám má moc rád a opět si tu udělal trošku legraci z marnotratnosti legendární herecké generace Hollywoodu třicátých let. Třeba Steve Carell tu byl ve své roli naprosto luxusní. To, co ale ze začátku působí jako další Woodyho dialogovka ze světa mladých, nadějných, bohatých a zkažených, se postupem času promítne jako hodně lehké melancholické drama s příchutí gangsterky. Woody tak opět natočil pro něj naprosto typický film a znovu do něj zanesl něco nenápadně nového, co dokáže pohladit na duši, ale zároveň i zaujme. (31.08.2017)

Objektivně je posledního Woodyho kousek tak na 3 a půl hvězdičky. Určitě se mi líbil o chlup více než Kouzlo měsíčního svitu či Iracionální muž. Důvodem, proč dávám 4 může být mé současné pozitivní naladění a fakt, že zrovna v den promítání jsem se dostal do takové nostalgicko-sentimentální nálady, kterou umocnil ještě poslech CD duet Brada Mehldaua a Joshui Redmana - Nearness. Pohroužen tedy do Carmichaelovy Nearness of you (skladby, která zazněla v nejednom Woodyho filmu) a se sklenicí vína v ruce jsem se uvelebil na pohovce a pustil si posledního Woodyho. A přesně to, co jsem celý ten večer cítil ve vzduchu mi Woody zprostředkoval v barvách a na obrazovce. Nostalgii po dávno zašlých časech, hudbu, která se už téměř nehraje a herce, kteří si hýčkají své role. Jasně, Woodyho kulometná palba ostrovtipu spíš už jen tu a tam zableskne, příběh je tuctový a předvídatelný. To ale nic nemění na tom, že tak sugestivně vykouzlit atmosféru zlatého plátna a přivodit mi na tváři přitroublý úsměv už umí snad jenom on. Dostal jsem tedy přesně to, co jsem čekal. Ta půlhvězdička navíc je za zasněný konec, který naznačuje, že ne vždycky se nám podaří ukořistit to, co je nám nejdražší. Ale možná je to dobře. Jinak bychom neměli po čem toužit. (PS: A Eisenberg byl vynikající.) (10.03.2017)