Past na svědomí (E02)

Každý fanoušek filmů pro pamětníky musí jásat.Javorský, Dlouhý, Stach,Finger,Honza Hájek..prostě výkony za jedna.Javorský k tomu hvězdičku navíc.Ne žlutou.A v roli Buiana vidím Buriana pravého,ne Javorského.Dokonalá podoba, pohyby, mluva.Výkon u piana excelentní.nechápu, jak tomu může někdo dát odpad, nebo se ofrňovat.je to stokrát lepší, než všechny slaboduchý krimiseriály, které se na nás valí ze všech kanálů (22.01.2017)

Tato epizoda poměrně dobře vykreslila, v čem spočívala "kolaborace" Vlasty Buriana s německými okupanty. Účast v jednom rozhlasovém skeči, kde byl Burian donucen zesměšnit exilového ministra Jana Masaryka, jej po válce přišla velmi draho, zatímco někteří skuteční kolaboranti nebyli nijak potrestáni. (06.04.2023)

První půlka tohohle dílu byla na zabití. Ukazuje se, že stavět na neexistující hlavní hrdince a vztahovým problémům (překvapivě????) není to nejlepší. Naštěstí se druhá půlka více soustředila na skutečné události a Vlastu Buriana. A konečně tu bylo ukázáno natáčení nějakého skutečného filmu. Ale první půlka byla hrozná. (22.01.2017)

První půlka mě nudila, postavu Lilly neměli nikdy stvořit, ani kouzelné oči Judit Bárdos nepřehluší její zbytečnost, nesympatičnost (existuje to slovo?), nudnost. Naštěstí se pak pozornost přesunula k Vladimírovi Javorskému aka Vlastu Burianovi, a sakra, to je špica! Skvělý výkon, moc mu ta role sedla a nemůžu se dočkat, až uvidím, co předvede příště. (22.01.2017)

Mýdlová opera z protektorátu se stále více iritujícím soundtrackem a podivně labilní strukturou vyprávění. Zatímco úvodní vzpomínka na premiéru Kristiána, která má čistě ilustrační charakter a děj nikam neposunuje, je iniciována Žákovým vzpomínáním (co byste také dělali jiného, když máte okupanty pod oknem), většina ostatních návratů do minulosti již přímo nesouvisí s tím, jaké fotky si Žák a jeho dcera zrovna prohlížejí, mnohé nemají ani žádnou návaznost na Žákův život, čímž rámcové vyprávění pozbývá smyslu. Pořád ale věřím, že v některé z dalších epizod bude lépe opodstatněno a dojde ke hmatatelnějšímu prolnutí minulosti a „přítomnosti“ než prostřednictvím fotek, potažmo fotoaparátu. Způsob, jakým jsou na hlavní dějovou linii (Lili a Žák) napojovány osudy ostatních postav mi přijde poněkud nešťastný, přesněji neorganický. Burianova manželka přijíždí Lili oznámit, že se s ní chce Vlasta rozvést, což není dále nijak rozvedeno, Štěpánek se bez jakéhokoliv „build-upu“ schází s odnikud se zjevivším členem odboje, Žák náhodou navštíví natáčení Městečka na dlani zrovna v předvečer Hašlerova zatčení gestapem. A jako by dojem nespojitosti nebyl dost silný, dochází k necitlivým výpustkám dlouhých časových úseků, kdy je například Burianovi v jedné scéně nabídnuta práce pro rozhlas, která má být realizována o několik měsíců později, aby den D nastal prakticky vzápětí. Burianovo závěrečné dilema je s přehledem nejsilnější částí epizody, ale vyprávění k němu od začátku nesměřuje. Přichází – stejně jako další klíčové události – jako blesk z čistého nebe, což z Bohémy dělá fajn dokumentární kroniku, ale ne moc funkční dramatický útvar. Semknutosti a přehlednosti vyprávění nenapomáhá ani uvádění stále nových postav, u nichž je těžké odhadnout, objevují-li se jen, aby potěšily pamětníky (Adina Mandlová) nebo později sehrají v životě některého z hrdinů větší roli (Opluštil). Od dalšího sledování odrazuje také rozvláčné tempo, které trochu zrychlí až v posledních minutách během (záměrně?) nevkusné scény paralelního osídlování české ženy a českého prostoru (nebo co to mělo znamenat). Jsem v rozpacích a začínám se obávat, že dál to nebude o moc lepší. (23.01.2017)