Režie:
Kryštof HanzlíkKamera:
Roman PavlíčekHudba:
Marek ŠtifterHrají:
Maroš Kramár, David Kraus, Klára Issová, Lucie Vondráčková, Josef Somr, Gabriela Wilhelmová, Jan Kraus, Petr Janda, Martin Štěpánek, Otmar Brancuzský (více)Obsahy(1)
Panovníci sousedních království si na bitevním poli slíbili, že se jejich rody jednou spojí. Příběh začíná po letech. Princ už dosáhl plnoletosti, a tak nastal čas, aby se oženil s dcerou krále sousední země. Dávný slib musí být naplněn! Do ženění se mu však chce pramálo. Spíše ho zajímají okolní lesy, ptáci a především volnost. Své chování nezmění ani ve chvíli, kdy přijede krásná princezna. A i ta záhy pochopí, že se k sobě s princem vůbec nehodí. Oba se proto chtějí královskému slibu vzepřít. Ovdovělý král je neústupný a – byť je mu je princezna více než milá – prosbě o zrušení sňatku nemíní vyhovět. Navíc jej opouští jej i rádce Bohdan, jenž se vrací na svou tvrz. Čím dál bezradnější král usiluje o jeho návrat, nebo alespoň o příchod jeho syna, o němž Bohdan často vyprávěl – věřil, že jistě bude stejně tak moudrý. Bohdan ovšem žádného syna nemá, má jen dceru Dinu, která přichází v přestrojení a jednoho dne s princem ze zámku uteče. V panošovi princ neomylně pozná půvabnou dívku Dinu a chce si ji vzít. Setkání s králem, který je nakonec najde v lese, je plné napětí! Král stále trvá na svém. Princezna, která se mezitím pohybovala stále častěji po králově boku, je stejně moudrá jako krásná a přichází s překvapivým řešením. Královský slib bude naplněn a ti, co se milují, se budou moci vzít. (Česká televize)
(více)Recenze (140)
Tuto pohádku jsem viděla třikrát a musím se přiznat, že její obliba u mě zraje jako víno. Čím jsem starší, tím více se mi líbí a objevuji tam věci, které jsem dříve přehlížela. Předtím mi vadilo, že mladý kralevic v podání Davida Krause nenajde láskyplnou náruč u Kláry Issové. Teď jsem se přistihla, že docela i fandím mladé(mu) panošovi alias Lucii Vondráčkové. Kdo mi ale v této pohádce stále nesedí, to je Maroš Kramár. Jeho herecký projev mi vůbec nepříjde pohádkový, ačkoli ho nemám spojeného s žádným seriálem... I přes nepřítomnost hlavní záporné postavy je děj docela pěkně postaven - i v pohádkách můžou vzniknout problémy působením lidského jedince a nejen nadpřirozené zlé síly... Hudba, doprovázející Královský slib také zvyšuje jeho požitek. 64% ()
Snaha o výpravnou pohádku vyznívá na prázdno; pokus o zdramatizování je nevěrohodný - při hledání Bohdana padá vyrobený déšť, ovšem v tom psím počasí jsou postavy suché... Samotná zápletka, je-li to zápletka, je prostoduchá, ale všichni se tváří, že rébus KRÁLOVSKÉHO SLIBU je nerozluštitelný. Aspoň že princezna má všech pět pohromadě. I když - na králi obdivuje moudrost, ale ten teda moc moudrý není... Kladem je pár šaškovských šprýmů Jana Krause a celkově herecké obsazení. ()
50 %. Pro ty, co zde kritizují předvídatelný závěr: Pokud film berete jako pohádku - když zhlédnete větší množství českých pohádek, zjistíte, že takovýhle závěr se v nich nevyskytuje, takže ve svém žánru je to závěr nepředvídatelný. Pokud film berete jako komorní historické drama - má se odehrávat ve středověku, kdy bylo absolutně nemyslitelné, aby žena požádala o ruku muže. Když princezna žádala o královu ruku, riskovala svou pověst a budoucnost. Sebrat k tomu odvahu znamenalo něco jako sebrat odvahu k tomu, aby přišla nahá na audienci s prezidentem. Já bych hlasovala spíš pro to "komorní historické drama", protože pohádkového v tomto filmu není skoro nic a důsledně se drží historické věrnosti (lépe řečeno - scénář se jí držel, ale režisér přidal scénu s japonským bojovým uměním). Kromě žánru by se bohužel dal změnit i název, a to na "Jak zabít kvalitní scénář". Původní scénář jsem totiž četla a moc se mně líbil - docela pěkně a vtipně pojednává o lásce k přírodě a má pochopení pro všechny postavy. Režisér ho bohužel pojal úplně jinak. Tím, že nahradil scény s přírodou temnými vzpomínkami na bitvu a obsadil učitele bojových sportů a arogantně vyhlížejícího Davida Krause (ne že bych proti němu osobně něco měla, ale role byla napsána pro jiný typ herce) rozrušil záměr původního scénáře. Měla jsem z toho pocit, že chtěl vytvořit film, ve kterém by si každý našel něco, ale výsledek je spíš nejednotný a matoucí. Mimochodem, velice se mně tu líbili Petr Pelzer, Klára Issová a Maroš Kramár, byli to herci na svém místě, důstojní a charismatičtí. ()
Zase po čase zdařilá česká pohádka s velmi šťastným obsazením a tím i výborným vykreslením postav, což společně s vyváženým a inteligentním scénářem tvoří solidní základ úspěchu. Zdařilé dílo je zpravidla až překvapivě jednoduché - tato pohádka by dle mého soudu mohla dobře posloužit jako učebnicové dílo, kterému nechybí nic podstatného - obsazení, zajímavé a vhodné prostředí, srozumitelný děj ... a navíc ta opravdu geniální závěrečná rošáda hlavních postav, která nevyznívá ani trochu uměle. Rozvětvená s citem vyvážená dějová linie přidává příběhu další rozměr. Na poprvé v kině se mi film líbil, na podruhé jsem si ho vychutnal doma ještě více. Při záplavě nových pohádek na sílu překombinovaných se jedná o milé dílečko ... takže já dávám za 5 hvězdiček. ()
Mdlé, schématické, místy až hloupé; David Kraus a Lucie Vondráčková neschopni překročit svůj vlastní stín, zejména Vondráčková místy opravdu iritující. Jediný silný moment je Klára Issová, jejíž postava asi jako jediná má hloubku a opravdovost. Klára je opravdu výborná herečka. Tak snad jedině za ní alespoň **. ()
Galerie (6)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (4)
- Natáčení probíhalo na zámku Žleby, vidět je pak možné i tvrz Cuknštejn. (Cucina_Rc)
- Když princezna (Klára Issová) vyráží na koni společně s králem (Maroš Kramár) hledat králova syna, má na čele perlu ve tvaru slzy, jejíž velikost neodpovídá té, která se objevuje ve finální konfrontaci. (Malory)
- Když Dina (Lucie Vondráčková) sedí u lůžka svého zraněného otce, v každém záběru má vlasy úplně jinak. (Sylviiik)
Reklama