Obsahy(1)
Sugestivní portréty starých lidí z Liptova a Oravy, kteří dokážou i ve stavu civilizačního chaosu a nejistoty žít vnitřně svobodní. Tvůrci filmu, režisérovi a scenáristovi Dušanu Hanákovi, inspirovanému fotografickými cykly Martina Martinčeka, se s výjimečnou citlivostí podařilo zachytit jedinečnost sledovaných postav, jejich svérázné postoje k životu i vzácnou morální čistotu. (NFA)
(více)Recenze (130)
Inspirován fotografiemi Martina Martinčeka, které jsou do filmu zakomponovány, natočil Dušan Hanák poetický vhled do života starých lidí v zapadlých slovenských vískách. Nadpozemsky působící vráščité tváře obyčejných a navzdory zažité představě ne vždy moudrých staříků se "dostávají na zem", když je kamera sleduje v moderním městě, či když zaznamenává jejich udivené reakce na "obyčejný" mikrofon. Otázky na "životní moudra" ("Co je v životě nejdůležitější?") zůstávají mnohdy nezodpovězeny. Moudrost a zkušenost se však neprojevují jen chytrými slovy, ale též neplačtivým přístupem k životu a vzpomínkám. Jednolitá atmosféra scén, které zachycují postavy v jejich autentickém prostředí, je mimořádná - chudé chalupy s nejnutnějšími životními proprietami (postel, stůl, příbor) působí pohádkově, archaicky, ale budí i úctu. Ještě za komunistů (1989) byl film spolu s dalšími Hanákovými díly uveden v Berlíně. Film Já milujem, ty miluješ tam získal Stříbrného medvěda za režii. ()
_Dokument, který na většinu dnešních lidí působí jako z jiného světa a přitom ukazuje kořeny ze kterých ta samá většina vzešla. _Stáří bez patetičnosti či strachu, prostě jen jako další etapa života která dokáže být krutá tak jak si ani nedokážeme představit, ale pořád ještě stojí za to ji prožít. _Svět, na který okolní civilizace zapomněla jako na dávný odumírající relikt minulosti, a který dokáže docela dobře fungovat tak jako vždy fungoval, i když občas sleduje i to co se děje za hranicemi okolních polí a, svou vlastní mentalitou, si to přebírá. _Umělecký zážitek ve kterém jsou i jednoduchá moudra prostých lidí povýšena na filosofické popsání palčivých otázek lidské existence a svou prostou pravdivostí a jednoduchostí vyjádření od lidí, kteří jako jediný důkaz svých tvrzení dokládají svou vlastní empirickou zkušenost, jsou jednoduše odzbrojující. 8/10 ()
"Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy." I tak se to dá uvést. Netvrdím, že budeme všichni na stará kolena žít v maringotce, chlastat borovičku a po ránu vydudávat po pastvách. Ale každý jednou, dá li Bůh, zestárne. Zdaleka ne každý se ovšem může procházet po vzrostlém lese v místech, kde před sedmdesáti lety pěstoval brambory. Úžasné! Po pětatřiceti jsem začal chápat svoje prarodiče. A proto milujme, pracujme a radujme se... Život je o každodenních malých radostech. ()
Opravdu nejsilnější filmy jsou ty, po jejichž shlédnutí byste toho chtěli tolik říct, ale nakonec se bojíte byť jen hlasitě se nadechnout. Máte totiž v rozechvění strach, že by poškození nastalého ticha mohlo způsobit otřes toho výjimečně křehkého zážitku, kterého jste právě byli svědky. Nemám slov, raději mlčím… ()
"Keď som sama, sama som..." Dušan Hanák pronikl mezi Bohem zapomenuté staříky a natočil upřímné výpovědi lidí, kteří si díky svému věku mohou dovolit být "nemúdri a hlúpi". Osamělí staroušci žijí své životy navyklým způsobem po mnoho let, společným ukazatelem pro všechny z nich je činorodá práce, která jim nedá zakrnět na mysli. Klaním se té vůli. A navíc film podtrhávají úchvatné černobílé fotografie Martina Martinčeka... ()
Galerie (9)
Photo © Slovenský filmový ústav
Zajímavosti (5)
- Svojou poetikou vzbudil film výčitky ideologických dozorcov a bol označený za “estetiku škaredosti“. (Raccoon.city)
- Dušana Hanáka inspirovaly k natočení filmu cykly portrétních fotografií starých lidí z Liptova, jejichž autorem byl významný slovenský fotograf Martin Martinček. (hippyman)
- Film byl roku 2000 zvolen v anketě filmových kritik zvolen nejepším slovenským filmem všech dob. (Bediverecs)
Reklama