Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jak se rodí třetí generace terorismu a komu vlastně slouží? Žánrově trochu absurdní komedie a zároveň jeden hodně diskutovaných a mnohými nepřijímaných snímků, avšak údajně jeden z Fassbinderových vlastních oblíbených – to je Třetí generace, která vypráví o zrodu tzv. třetí generace teroristů. V tomto příběhu, situovaném do Západního Berlína, je to středostavovská skupinka vcelku ekonomicky zajištěných jedinců a zároveň trochu znuděných mladých lidí. Pracují v nejrůznějších oborech. Hilde je např. učitelka historie, Rudolf prodává v hudebním obchodě, Petra je manželkou bankovního manažera, Susanne je sekretářka. Skupinka se ovšem rozrůstá o další členy s temnější minulostí. Zprvu akce začne nevinně, ale po první smrti film získává na obrátkách.
Režisér Rainer Werner Fassbinder přišel s námětem na snímek během práce na společném projektu generace Nového německého filmu nazvaném Německo na podzim, který glosoval nálady ve společnosti po kulminaci událostí spojených s radikálně levicovou teroristickou organizací RAF. Ty na podzim roku 1977 realizovala právě tzv. druhá generace členů této skupiny. Zatímco první generace spojená se jmény Andreas Baader, Gudrun Ensslinová a Ulrike Meinhofová se zaměřovala na bombové útoky a přepadení, jimiž atakovali moc státu a kapitálu, druhá generace primárně svými činy požadovala propuštění čelných představitelů první generace. Fassbinder ve svém filmu předkládá satirický pohled na zdegenerovanost ideálů revoluce v podobě titulní třetí generace, která již ani nemá konkrétní důvody pro své činy. Dodejme, že reálná třetí generace RAF se ustanovila až v osmdesátých letech a soustředila se na likvidaci osob, v nichž viděla zosobnění kapitalismu. Sám režisér o filmu říká: „Je to právě tak, tito lidé, kteří nemají žádný důvod, žádnou skutečnou motivaci, ani touhu či utopii, mohou být jednoduše zneužiti jinými." Projekt původně měl vzniknout za finanční podpory televize WDR a Berlínského senátu, ale když byl zveřejněn obsah filmu, obě instituce svou podporu stáhly. Fassbinder se proto zadlužil a film produkoval sám za vlastní prostředky. V návaznosti na tuto cenzuru pak při propagaci Třetí generace používal jeden ze svých věhlasných výroků „Já neházím bomby, já točím filmy." Snímek měl premiéru mimo soutěž na festivalu v Cannes. Zatímco zahraniční kritika byla filmem nadšená, v Německu se tehdy kvůli svému provokativnímu zpracování ožehavého tématu setkal převážně s odmítavým přijetím. (Česká televize)

(více)

Recenze (26)

kinej 

všechny recenze uživatele

Po všech těch filmech co jsem od Fassbindera viděl, musím říct, že mě Třetí generace zklamala. Je patrné, že nejsilnější díla vytvořil tento režisér zpočátku své kariéry a postupně jeho filmy ztrácely na síle. Možná je to i tím, že film je reakcí na události, které jsou spjaty s německou historií, ale spíš bych viděl problém v tom, že snímek není tak propracovaný jako ty předešlé. Postavy teroristů jsou zde vykresleny možná až příliš směnšně na to, aby člověk nad filmem nějak výrzaněji hloubal. Jediné co se mi líbilo bylo experimentování se zvukem. V mnoha záběrech se dialogy postav prolínají například s debatou v televizi. Nebo se mísí hudba ze dvou rádií atd. Zvuková kulisa tak tvoří mnohdy zajímavou koláž všemožných zvuků a monologů. ()

d-corso 

všechny recenze uživatele

Na pomezí terorismu a soap opery, aneb terorismus jako jedna z variant konzumního způsobu života. Pokud šlo první generaci o jakési ideály a generace druhá je byla ochotna prosazovat se zbraní v ruce, je pro Fassbindera třetí generace jakousi parodií na "otce a matky zakladatele." Nikomu není úplně jasné za co vlastně bojuje, dokonce ani proč bojuje. Revoluční hesla jsou stavěna na roveň s televizními zprávami, velkokapitál i ultralevice se ocitají ve stavu vzájemné závislosti, hodnoty jsou relativní-je to boj za svobodu, je to karneval nebo jde jenom o peníze? Nakonec největším hrdinou téhle smutné frašky je zrádce. ()

Reklama

Cimr 

všechny recenze uživatele

Chápu diváky, co zde hodnotí nízkým hodnocením, protože i já sám jsem měl tak trochu problém se ve filmu vyznat, či lépe řečeno - nějak do něj proniknout, připustit si ho k tělu. Fassbinder byl jedním z tvůrců, jejichž tvorba je spjata s konkrétním místem a konkrétním časem, takže spoustu detailů nemůže člověk, co nežil na konci 70. let v Západním Německu, pobrat. Ale já přesto hodnotím nadprůměrně, protože mě baví režijní styl RWF, baví mě atmosféra filmu, která je místy až noirová, baví mě mix psycha a komedie. Vulgární nápisy ze záchodků střídají citáty největších filosofů dějin a pod tím slyšíme neustálou směsici hlasů z televize, rádia a také jakousi divnou hudbu... No, je to chaotické, je to divné - ale je to zajímavé. Přidávám se k těm, co zde píší, že jde spíš o zajímavý, než vyloženě dobrý film. ()

Jansen 

všechny recenze uživatele

Na pozadí cizorodými zvuky podbarvené scény rozehrává Fassbinder svou Třetí generaci. Právě zvukový šum, který podbarvuje téměř všechny scény, vzbuzuje nepříjemný pocit nejistoty, který dokonale charakterizuje zvolené prostředí berlínských atentátníků. Narážka na Schopenhauera (a vůbec Fassbinderova záliba ve Filozofii života, která je znatelná napříč celou jeho tvorbou), orámování děje citáty z berlínských veřejných záchodků, absence snahy cokoli divákovi ulehčit a osobitý filmařský styl dávají tušit, ze Třetí generace nebude film pro každého. Ve svém projevu typický a skvělý Fassbinder. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Příběh o (nejen) mladých lidech, kteří se z dlouhých chvilek a nudy uprostřed společenského marasmu postupně mění na kriminálníky (dobře, díky zdejším obsahům a komentům vím, že přímo aktivní teroristy), ve své době musel hodně šokovat. Ale pokud jde o mé dojmy, v tomhle podání ke mne obsah pronikl absolutně bez jakýchkoliv výrazných emocí. Na rozdíl od takového Mechanického pomeranče (na který jsem si taky díky scénam z gramofonové prodejny vzpomněl) žádné pocity děsu a šoku, žádný hlubší zásah, minulo mě to na sto metrů, navíc dějová linka mi připadala občas poněkud roztříštěná. I když na druhé straně je Fassbinderův snímek natolik osobitý, že díky osobité režii a řadě zajímavých momentů jsem z toho stejně po většinu času nemohl spustit oči. Dokonce mi po půlhodině skutečně došlo, proč je Třetí generace pokládana za komedii a občas se u toho dokázal i dobře (hořce) pobavit. Z panoptika intelektuálů či pseudointelektálů mne nejvíc bavil asi pan komisař v kloboučku... scény, kde mu při prohlídce bytu mladík doporučuje s ironií zatknout pozůstalou čepici, rukavice, nebo dokonce vánočku, nabídly pěkný absurdní rozměr. Přesto na mne prozatím příliš divný kousek, kterému momentálně nedokážu dát víc, než 3 hvězdičky. 65% (# Season Challenge Tour 2020: 2. téma – politické filmy) ()

Galerie (6)

Zajímavosti (4)

  • Jméno Ilseina přítele Franze Walshe je upomínkou na Fassbinderův stejnojmenný pseudonym, který používal jako střihač. Byl odvozen ze jména Franze Biberkopfa, hlavní postavy seriálu Berlín, Alexandrovo náměstí (od r. 1980), a amerického režiséra Raoula Walshe. (ČSFD)
  • Události ve filmu v době vzniku současně probíhaly a byly diskutovány v rádiích a televizních diskuzích. (ČSFD)
  • Film vyvolal v roce 1979 při některých uvedeních silné nepokoje ze stran zástupců či sympatizantů RAF (Rote Armee Fraktion). V Hamburku byl například zbit promítač, ve Frankfurtu se nespokojení diváci pokusili film zničit kyselinou. (ČSFD)

Reklama

Reklama